V padangu uz je vo dva blbouny vic

Tri cesi v NP Kerinci, zpadni Sumatra

Tak v pondeli dorazili dalsi Rakovnicaci do Padangu. Let byl v pohode, pristali a rozjela se nam dovolena. Po zkouskach, kery nebyly az zase tak tezky sem jel za kukama [ na jednu sem se uplne vyprd, pac docent dorazil pozde]. Natah sem je do Kampusu a poradne jim to tam ukazal. Pak sme si dali noc na ostrove s bilym piskem a koralovejma utesama v Paynanu nedaleko plaze Corocok. Docela se povedlo pocasi a byl i levnej prevoz, ja sem tam dorazil pozdejs pac sem byl po zkouskach dost unavenej a tak uz sem je videl jenom jak sou porezany vod koralu. Dali sme naky pivka a prespali na ostrove. Ranni potapeni mezi koralama, ja videl dve langusty a hafo paradnich vytvoru a ryb, Cerm,acka dokonce zahlidla zelvu. Potom sme se vydali smerem k Paynanu, kde si nas odchytil sef mistni policie. Odvez nas na kopec k bejvalymu starostovi a pozval nas na nudle. Super chlapek, prej bere 14 milionu mesicne, coz je dost i na ceskej plat. Ma pod sebou vic jak stovku jinejch podrizenejch policajtu v ty oblasti a skoro celou pracovni dobu se nam venoval. Pak nas tenhle boss hodil k ceste do pralesa k vodopadu v mistnim narodnim parku Kerinci. Cesta pralesem byla paradni, parada ze nas tam nidko nevotravoval pac je to mimo sezonu a jeste v tejdnu a i warungy na ceste byly zavreny. Vodopad v pralese byl paradni a voda byla total studena, nakonec sme se ve dvou lagunach vykoupali. Pak zacalo prset a jelikoz boss vedel ze se muze reka po desti rychle rozvodnit tak sel zase za nama a vyhledal nas, pomoch nam az k terminalu a navratu do Padangu. jj pro mistni sou tady bule docela atrakci, takze sme meli docela stesti a dovolena se nam rozjela ve velkym stylu. Zejtra odlitame na Javu a tam zacne teprv to poradny utraceni a legrace. Zatim se mejte a uzivejte si v Cechach bahno.

Koutak s Krocanem a Kockou

Mata u mensi z lagun [NP Kerinci]

Pesta perkawinan yang ketiga

Tak uz se stalo to ceho sem se bal, nasli deset krav a jednu zenskou a tedko o vikendu sem mel svatbu. Tohle je svatebni loze na kerym s moji nastavajici zacnem budovat desetidetnou rodinu, samozrejme sem pred tim musel vstoupit k muslimstvi, ale to sem jenom vodkejval a precet to co se po me chtelo, takze stejne nevim vo cem tohle nabozenstvi je. Jakmile totiz nejste muslim, tak se tady nemuzete vozenit, kdybych ja blboun jim nerikal ze sem ateista ale krestan, tak by se tohle nestalo. Nabozenstvi se meni blbe, ale kdyz zadny nemate muzete ho nabyt velice rychle, jak sem se presvedcil. Jinak manzelka je docela pekna, sice je mala ale je z bohatsi rodiny takze si na vikendy muzu dovolit hrat s ostatnima domino ve warungu. S navratem do CR moc nepocitam, Tchyne uz zacala na imigracnim vyrizovat nalezitosti trvaleho pobytu a hleda mi adekvatni praci. Zatim pomaham v rodine tchyne sklizet rejzi a obcas si odskocim privydelat pri stavbe mistnich cest z betonu. Vo dost lepsi nez v CR ztracet cas na pracaku, kdyz tedko je ta ekonomickozamestnanecka financni krize.

Tak tohle sou dve z deseti krav [plemeno: Sapi ongga] kery, zerou zbytky po sklizni ryze, kde sem taky musel makat abych uz zacal setrit penize pro tu moji desetidetnou rodinu. Doufam, ze napraskam co nejvic deti, pac tady moc nefunguje socialni system pro stary a tak doufam, ze se vo me aspon jeden z tech deseti harantu postara.

Aspon, ve volnych chvilich mi jeste zbyl cas pro umeleckou tvorbu nez se mi ty parchanti narodej, vim ze ty barvy stojej zahovno, nemel sem cas je michat, ale tady to stejnak voprsi a zesedne, takze aspon je to jedina pestrobarevnost v tomhle muslimskym pekle, kera mi pripomina ze sem kdysi maloval. Timto se s Vama na delsi cas loucim a preju krasny prozity Vanoce pokud mozno s nejvetsim poctem darku.

:-]

Memotong sapi - pesta Qurban

i mlady kote si tady hlida kus plaze, kde shani potravu

Takze po kratke dobe opet zdravim tentokrate predevsim priznivce hoveziho. Jelikoz bylo pondeli 8.12 a to v muslimskym kalendari znamena, ze je Hari Qurban, druhy nejdulezitejsi svatek po Idul Fitri na konci postniho mesice, kerej sme si protrpeli v zari. Sice se to neda moc srovnavat ale je to neco jako maj krestani Vanoce a Velikonoce, tak maj taky dva takovyhle svatky. Hari Qurban spociva v zakladu v tom, ze se opet mysli na muslimy kery nejsou na tom s prachama moc dobre a v podstate na tom nejsou dobre v zadnym smeru a tak se celej den po indonesii na kazdym rohu podrezavaj kravy a maso se pak daruje temto lidem, aby meli aspon jeden den v roce neco poradnyho do huby. Jo a taky ty bohaty muslimove co nevedej co s prachama si jedou valet na par tejdnu sunky do Mekky, jak ste si asi vsimli ve zpravach v TV.

Chvili sem si povidal s jednim starikem, kterej byl deset let v USA a tri mesice v Nemecku..

Ja sem v pondeli rano brzo vstaval a cekal sem asi pul hodiny na angkot, kerejch moc nebylo, pac hromada lidi uz drepela v mesitach. vsude bylo vsechno pozavirany a jenom warungy, jejichz majitelka dostala menstruaci a tudiz do mesity nesmi, mely otevrino. Jelikoz sem byl opet pozvan do megaobri Yaniny rodiny sledovat tradicni zvyky v tento den, namiril sem si to liduprazdnym mestem smerem k jejimu domu. Dorazil sem zrovna kdyz drepeli v mesite a tak sem si dal caj v jednom menstruacnim warungu. Kolem devaty dorazila podstatna cast jeji rodiny autem jejiho nejstarsiho bratra a spolecne s jejim otcem sem sel sledovat tradicni minangkabauskou hovezi zabijacku. Na miste rezby krav uz bylo nashromazdeno asi 30 divaku, ktery po mym prichodu prestaly kravy zajimat a zacali rvat neco ve smyslu "memotong bule juga." V podstate to tam probihalo tak, ze kazdej clovek jako zastupce rodiny da prachy do kasy, tady to bylo 825 000Rp. na hlavu a ty se odevzdaj mesite, ktera za cast penez koupi kravy a co zbyde da chudejm. Na jednu kravu bylo sedum lidi a krav bylo sest. No nebudu podrobne vypravet zpusob zabijeni, mam nahrany naky videa a fotky lidi a deti jak vesele tancujou s urizlou kravi hlavou, ale po zraly uvaze sem dam jenom fotku kerou rada z vas dokaze pobrat.

Seznam lidi a castky: Daftar peserta Qurban 1429H [rok muslimskyho kalendare]

Po tom co posledni krava dovrtela ocasem a chlapik s radvancem odvozil narezany maso do jednoho pristresku, kde se utvorila pracovni linka, zacalo zase prset. Sel sem se teda taky podivat jak se maso zpracovava. Kdyz sem se posadil dostal sem kafe a zacal si povidat s jednim moc prijemnym starikem, kerej se se mnou chtel mermomoci domluvit nemecky. Behem konverzace se utvorila v zastresenym prostoru masokombinatni linka. na zacatku chlapici se sekyrou a ostryma nozema odrezavali podstatnou cast masa od kosti a ctvrtili hovezi pulky. Ve prostred se oddelovaly slachy, lopatky a kosti od masa a na konci se spravedlive rozdelovalo maso dle vahy na dily pro jednotlive rodiny. Na to vsechno dohlizela rada deti a i zensky, pac uz se jim v kotlicich varila voda, nebo na panvich prazil olej.

Masokombinatni linka na zpracovani teleciho

Celej tenhle proces zacal lehce po devaty rano a 6 chlapu melo 6 krav zpracovano kolem jedny po obede a to vcetne vnitrnosti. Pouzivali pouze ostry noze a sekery, mozna naky to listi na to aby se nezasr.. moc vod krve ve fazi hrdlorezu. Takze si muze Radek "zabijak", keryho timto do Rakovnika na jatka zdravim udelat predstavu o rychlosti a zrucnosti mistich rezniku. A to tady sou reznici vsichni. Po rozdeleni masa uz zacalo prset provazovym zpusobem a tak sem se uchylil do domu Yani a sledoval pripravu hoveziho vyvaru. Davaj tam docela dost kari a jinejch druhu koreni ale ve finale to stejne zprasi chilli takze to nepoznate jakou to ma chut. Behem vareni sem se seznamil s jejim strejdou a bavili sme se o ekonomice indonesie, zdrojich a tradicich u nas i tady. pak sme sledovali kvalifikacni zapas indonesie s Kambodzou. Indonesani vyhrali 4:0 a dost to pripominalo nas okreni prebor. Vitez Suzuki poharu, jak se tohle menuje pak muze teprva do kvalifikace na MS, takze zas az tak o tolik neslo. Vecer dorazila i Cermacka, ktera byla s kamoskouslavit v Bukittingi a spolecne nas pak bracha Yani rozvez do kosu.
V sobotu sem si prozmenu sel zarybarit na plaz v Padangu, chytal sem na krevety a maly rybicky, ale jelikoz byly ten den velky vlny tak sem pak sel jeste na reku, ale moc zaberu nebylo a ryba zadna. Mistni stejnak rikali, ze tady sou ryby jenom maly a kdyz chci nakou poradnou tak musim na more.

Po navratu domu zase poradne lilo. Lilo tak hodne ze se ke me do pokoje prosla podivat takhle stonozka. V mistnim minangkabauskym jazyku se menuje "Sipasan" nebo v indonestine "Kelabang" kdyz sem si ji vyfotil tak sem ji nastestizamet ven kostetem. Pozdejs sem se informoval, ze ma na hlave dva ostry bodaky s docela ucinnym jedem, kterej se da prirovnat ke skorpionovi, jenz se tady taky vyskytuje v hojnym poctu. Na tento jed prej udajne neni vytvoreno ucinne protiserum a dle vypraveni Yanninyho otce, bych mel tak 5-15 minut na to se dostat k doktorovi, kerej by mi stejne poradil at jim hodne rejze a piju dosttecny mnozstvi vody, hehe. Na poranenym miste se prej utvori obri otok a prej se na to da i umrit, kdyz se to vcas nezaskrti. Jenomze tady vam kazdej nakeca spoustu nesmyslu, takze bych to zas az tak hrube nevidel. Padla i rec na kobry, ktery sou tady prej taky, ale jeste sem je nevidel. Skorpiona sem videl prejetyho motorkou a byl docela velkej. Takze timto doufam, ze sem neska opet poradne vystrasil rodice a timto je opet zdravim do Rakovnika a preju krasny nicim neruseny zimni vecer. :]

Gunung Merapi

Koutak na vrcholu Merapi [2890 m], west Sumatra, 30.11.2008

Opet vitam priznivce tentokrate z oblasti horolezectvi a vulkanismu. Tento vikend se nam naskytla prilezitost jiz podruhe v poradi zdolat tentokrate jiz aktivni stratovulkan Merapi, ktera je se svyma 2890 m je nejvyssi sopkou zapadni sumatry. Tentokrate sme se priclenili k adventure teamu mistni zemedelky na UNANDu, ktery ma nazev jak jinak nez ve zkratce KOMMA. Sraz byl v patek ve 16:00 a kupodivu odjezd se zas az tak neopozdil jak je na Sumatrany zvykem. Jelikoz clenove Kommy to brali zatracene vazne, tak me museli vyplnit papir co jako ze mame v batohu a pod. Taky sme zaplatili 75000 Rp coz pokrylo potravu a dopravu a jak se nakonec ukazalo byla to z financniho hlediska nejlevnejsi expedice, kterou sme tady zazili.
Po nekolika ritualnich motlitbach a slavnostnim pokriku plus sborovem zpevu hymny spolu, sme sli cekat na zastavku na angkota. Prijel zelenej a vsech 12 clenu vypravy i s bagazi odvez na terminal, kde sme nastoupili do autobusu smer Batusangkar. Do cile sme dorazili zhruba v 20:00. Privitalo nas chladnejsi vetrne pocasi s prekrasnou hvezdnatou oblohou plnou znamych i neznamych souhvezdi. Po povinne registraci vsech nasich horolezcu na mistnim urade sme zacali stoupat do zakladniho tabora uptostred ryzovych poli. Cestou sme po tme narazili na bejka, kerymu se nelibilo ze mu svitim baterkou mezi voci a tak zacal nasrane funet. Nas doprovod z vesnice ho ale zafixoval a tak sme ho vobesli. Kousek nad nim sme rozdelali stany a uvarila se prvni vecere. KOMMA co se tyce potravy rozhodne vybaveni nepodcenila, spis naopak. Vypadalo to jako dyby sebou tahli mobilni warung. Pouze system servirovani vecere byl pro Evropana ponekud nevsedni. Chvili nam trvalo jim vysvetlit ze z igelitovyho koryta jist rukama nebudem a tak sme si vymodlili Sendok- sendok [lzice]. Po veceri nas cekal jeden z prvnich meetingu Kommy. V cele s mistnim sedlakem cico probirali v minangkabaustine ruzne veci ohledne nasi vypravy. Ja a nevim jak Jana, sem jim vubec nerozumel a tak sem si sel lehnout kolem 23 do stanu pro 4, kde sme se nakonec sesli ve 3 lidech. Rano sem vstal v 7 a to uz byli clenove po motlitbe a ze snidane se kourilo. Kolem pul devaty kdyz se vsichni sbalili sme vyrazili smerem k pralesu. Tentokrate byl usek bahna s vyskytem Pacet-pacet [pijavic] nekolikrat delsi a tak ikdyz sem mel boty par jedincu tohodle zvireciho druhu mi za ponozky vlezlo a nasalo si. No nebudu vam rikat co asi citili indonesti kolegove, kteri sli nahoru v sandalech...
Kolem treti nas nase zkrvavene nohy donesly nad hranici pralesa. Otevrel se nam super vyhled na druhe nejvetsi jezero Sumatry Singgkarak a okoli. Cesta se zmenila v kamenito piscity zlab a na odpocivani sme staveli zhruba kazdejch 200 m. Kolegove z Kommy vyndali sve mobily s fotakama a zacali lovit fotografie o velikosti nekolika kb. Nahoru sme se dodrapali okolo pul seste a to uz se pomalu stmivalo. Kommaci zalezli do zlabu a z vody s nadlimitnim obsahem siry zacali varit jidlo. Po nekolika marnych dotazech, proc nejdriv nepostavime stany a kde vubec budem stany stavet sme obdrzeli stale stejne odpovedi ze nahore ze varit neda ze musi varit tady kde nefouka vitr. Tak sem je nechal varit a sel sem se podivat nahoru na dymajici krater kdyz akorat zapadalo Slunce. No nebudu popisovat co sem tam prozival, pac sem mel celej vrcholek jenom pro sebe v tom nejkrasnejsim okamziku co muze nahore nastat.

Cermacka na vrcholu Merapi, pod ni je druhe nejvetsi jezero Sumatry: Singkarak

Po zapadu sem sel najit svuj batoh a sestoupil sem zpet do tabora, kde se Kommaci snazili stavet po tme stany. To sem jim ulechcil, kdyz sem jim pucil celovku a po korytove veceri na igelitovem taliri sem se zacal pidit kde budu spat. Dostal sem informaci ze ve stanu pro 4 lidi. Jenomze kdyz po 22:00 pristoupil patej indonesan a me zacali tlacit na stenu stanu, vzal sem si svuj spacak do -12 a sel se natahnout pod sirak. Zima sice byla, ale nemrzlo. Jana po obe dve noci taky spala ve stanu se 4 holkama, ale ty tu maj 150 cm a velikostne neodpovidaj tomu co sem zazil ja v tom stanu pro kluky. Nicmene jeste pred usnutim sem si uzil nocni rovnikovou oblohu s radou souhvezdi ktery nemate sanci na severni polokouli spatrit a po nekolika meteoritech sem usnul.
Rano me probudila jina skupina, ktera mela k vrcholu taky namireno. Po kratke rani motlitbe Kommy, ktera nesmyslne vyrazila prez kanon k vrcholu, sme je s Janou predbehli a stacili si vyfotit vsechny mensi kratery. Jeste pred tim sem dostal vynadano, ze sem moc rychlej a ze mam chodit pomalejs, pac sem to den pred tim asi docela hnal. Taky sem toho v batohu nemel tolik zbytecnyho co trpaslici takze sem nemel duvot proc se do kopce plazit. Povrch na lave byl hodne nestabilni a mistama se to zlutilo sirou. Na jednom miste sem si ji sel vyfotit a odebral sem si vzorek. docela to hralo a na makro se to fotit nedalo pac se zamlzoval objektiv, hh.
U hlavniho krateru pobliz vrcholu sopky to byl nejuzasnejsi pohled. V intervalech tam stoupala para a sycelo to. Jesi byla dole lava nebo ne videt nebylo, pac to bylo hluboky. Zrejme se tam ale jenom varila voda.

nejvetsi z peti krateru na vrcholu sopky Merapi

Na vrcholu to bylo paradni. Byl docela spcatej takze sme se tam vsichni ani nevesli. Ostatni skupiny dycky slavili vystup nekolika nesmyslnymi pokryky a vypadalo to jako dyby se z jungle stratilo par opic. Teprva nahore sem si vzpomnel ze se musim namazat pac bejt 3 km nahore v tropech uz asi naky to riziko na UV bude. Taky sem nafotil par umirajich jedincu hmyzu. Sestup po lave neni zase takova prdel jak se na prvni pohled muze zdat, pac povrch neni zase az tak pevnej a dost se to trha. Takze k hranici pralesa to docela kolena vodnasely. V pralese uz sme potkavali radu jinejch skupin se kerejma sme si podavali ruce a nasledne se ke kolenum pridaly i kycle. Velitele nasi skupiny, kteri byli oveseni radou nesmyslnejch veci, ktery by ste si vubec na vypravu nevzali, byli tradicne unaveni v zavesu. Pri sestupu, ky zdolavate prevyseni 1800 m doporucuju najit nakej pevnej klacek do ruky a rozlozit vahu i na ruce, jinak se pak druhej den poserete bolesti s kolenama a kyclema. Dole pod kopcem sme jeste zastavili na vareni a nabrali sme si trochu vody, ktera uz nebyla zluta a nesmrdela sirou. Kolem 18:00 sme dorazili do Limapuluh kota k mesite a nastalo tradicni cekani na autobus. Kdyz projeli 3 uplne plny, doslo velitelum, ze budou muset zajet do Bukittinggi nakej prazdnej ceknout, takze sme cekali asi 2 hodiny nez se jim to podarilo. Do Padangu sme dojeli okolo pul desaty a ja sel totalnepo sprse vytuhnout.

kristaly siry u jednoho z pruduchu na vrcholu

Jinak jeste nez se rozloucim. Pri teto vyprave sme zazili radu nesmyslnych cekani. Sumatrani maj ve zvyku asi hodne cekat. Nikdy by me nenapadlo, ze cekani muze mit nekolik druhu. Ceka se pomalu nebo rychle, ale po vetsinou cekani nema zadnej vyznam a je nesmyslny. Tezko identifikovat priciny ruznych cekani, nicmene k tradicni minangkabauske kulture plne tancu, paliveho jidla a kravich rohu cekani patri neodmyslitelne...

http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Merapi/
videa: http://www.youtube.com/watch?v=ZF49NWTTWbM
http://www.youtube.com/watch?v=2MMrV6RRjaA
http://www.youtube.com/watch?v=Xesfh_XbO0o

mesic do Vanoc

to sou moje visaaaa

Zdravim vsechny rostaky a rostenky v Cechach. Tenhle tyden nam neplanovane podstrcili pisemku z gramatiky a bylo nam receno ze uz sme docela dobry na to aby sme pristi semestr uz sme zraly byt s normalnima posluchacema nasi fakulty. Teprva pak sem se od kolegy dozvedel kolik stoji specialni kurz na semestr, coz je 3 000 000 Rp. na osobu a mormalni je kolem 1.2 milionu, takze mozna to nebude az zase tak tim ze by sme byli schopny, ale zrejme uz na nas nejsou prachy a nebo je chtej prosmelit jinde. Buhvi. Co se tyce visa, tak ty porad nemame. Jelikoz uz sme dvakrat byli na imigracnim, kde sme se vyfotili a nechali si naskenovat otisky, odevzdali 5 fotek pasoveho formatu a po te sneska na policii, kde nam rovnez byly odebrany otisky a zhotovena slozka pro jakartu a Padang, stale na visa jeste cekame. Navic nam bylo receno, ze musime opet zhotovit 7 fotografii a aby to slapalo o neco rychleji, byli urednici uplaceni nekolika stovkami tisic primo pred nasima ocima. Aby ste byli v obraze tak jeste pred imigracnim nase pasy procestovaly pulku indonesie, podivaly se do Jakarty a zase zpatky, pak asi nekolikrat z university do ruznejch uradu a zase zpatky a nyni nemam ani paru kde vubec nase pasy sou, naposled sem je videl na imigracnim. Nicmene doufam ze uplatek udelal svy a my sve visa konecne dostanem.
Minuly tyden sme se ucili varit tradicni domaci jidla. Takze u Yani doma sme si postupne zapisovali recepty a koukali na pripravu tradicniho rendangu, kerej se dela z hoveziho. Vareni je svym zpusobem docela jednoduchy, spociva ve vysmazeni kokosovyho mlika do oleje s radou koreni. Porad se to musi michat aby se to nepripalilo, takze to prska bubla a pod. Vysledek je ale docela chutnej a ja doufam, ze se o neco podobnyho pokusim u nas doma. Dalsi jidlo sme delali martabak mie, coz sou normalni cinsky nudle ve vejickovym teste s korenim a pece se to jako palacinka. Vsechny jidla sou nafoceny v novy sekci na rajceti:

http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/skola_a_padang2/

takze dneska zadny jiny fotky prikladat nebudu. Pro kluky co se sem chystaj uz sou prej zarizeny letenky a tak se tesime spolecne na jejich navstevu a take drzime palce Ondreji Kinkorovi, ktery si podal prihlasku do programu Darmasiswa RI pro pristi rok. Kez by ho vybrali a i onsi zazil rocni dovolenou v jednom z nejproslunenejsich zakouti nasi planety, hehe. ASpon rozsiri rady Rakovnicanu, kteri zde zanechaji svoje stopy.
Na tento vikend, da-li Allah, budeme slejzat Merapi, coz je sopka, ktera uz je od roku 2004 opet akcni a tak doufam, ze se postesti pocasi a uvidime prskat magma. Timto se s Vami opet loucim a tise zavidim prichazejici zimu do Cech, padajici snih a zvuk lyzi, ktere protinaji cerstve napadlou vrstvu prasanu.

pristi tejden jedem na Merapi

ngomong ngomong 2

SD - Sekolah Dasar v tesne blizkosti meho kostu

V dnesni lekci si probereme zdejsi skolni system. Paklize se v indonesii v rodine narodi dite, jeho skolni osud je ponekud odlisny od toho naseho v Evrope. Pokud je dite dostatecne zrale nastoupi do TK coz je obdoba nasich skolek, kde se pripravuje na dlouhou strstiplnou cestu. Zakladni skola neboli SD [sekolah dasar] je prvnim ustavem, kde se dite potka ve tride obvykle s 25-40 spoluzaky. Jednu takovou mam hned vedle kosu, takze obcas je problem setrast doterne studenty, kteri se snazi se mnou domluvit nesmyslnejma anglickejma frazema, nebot na valne vetsine SD si zaci pamatuji z anglictiny pouze par frazi. Do skoly se zde chodi zasadne v uniformach. Zacatek vyucovani je soutez o to kdo umi vic rvat tradicni pisne. Doba trvani na SD je 6 let, po te dite zmeni uniformu a nastoupi do SMP neboli junior high school. SMP trva tri roky a spolecne s SD tvori zaklad, ktery kazde dite musi absolvovat stejne tak jako u nas. P te je dite mrsteno do dalsi uniformy a ma moznost volby mezi SMA [Senior high school] nebo SMK [ obdoba nasich ucnaku]. V techto ustavech je dite opet 3 roky. Po absolvovani je zak na urovni studenta, kterej prave dokoncil stredni skolu a je schopen se poohlidnout po nake te praci. Palkize maji rodice dostatek penez a nervu a nebo se chtej ditete zbavit, poslou jej studovat na univerzitu. Sarjana je obdoba naseho bakalarskeho stupne a podle nadanosti a vule studenta trva obvykle jeji dovrseni 4-5 let, nasleduje pak master, ktery trva 2-3 roky a kdyz to mahasiswaka jeste neprestalo bavit tak muze jit na doktora coz je taky 2-3 lete studium.

Pohon Nangka - rostou na nem takovy pichlavozeleny melouni roste nam to primo v baraku fakulty

Universit v Padangu je nekolik. Dole ve meste je statni universita a nahore na Limau Manis je Andalaska uni. Ta nase na Limau je neustale ve vystavbe a v rozkvetu. Stavi se zde rada novych budov at uz koleji [ asrama], na nichz bych zadnemu studentovi z Evropy nepral bydlet nebot pripominaji kombinaci koncentracniho tabora s stredoskolskym internatem a dale se zde stavi budovy novych fakult nebo jejich casti. Na Andalaske uni jsou prava, matematika a prirodni vedy technika, farmacie, polytechnika, ekonomie, zemedelka dole ve meste medicina a nase falukta Sastra [1982], ktera ma katedry indoneskou, anglickou, minangkabauskou, dale katedru historie a sociologie a antropologie. Dle mych zkusenosti je prave nase fakulta nejvetsi zasivarna pro flakace. Nebo to aspon tak na prvni pohled vypada, hehe. Nasi docenti se jmenuji:

JURUSAN SASTRA INDONESIA

• Prof. Dr. Nadra, MS untuk menulis [psani] byla zatim jenom jednou
  
• Dr. Gusdi Sastra, M.Hum.... membaca [cteni]
  
• Drs. M Yusuf, M.Hum... provider darmasiswa program dan ketua jurusan sastra indonesia
• Dra. Efriyades M.Hum. ..... untuk tata bahasa [gramatika]
• Dra.Leni Syafyahya, M.Hum. .... untuk tata bahasa [gramatika]
  
• Drs. Arfinal, M.Hum. ... untuk membaca [cteni] .. zatim byl jen trikrat a prines nam rambutan ze keryho sem dostal prujem, ale zase nas pozval 14.12 na svatbu
  
• Sonezza Ladyana,SS, MA untuk menulis [psani] .. ted uz cerstve po svatbe a v jinym stavu
  
• Dra. Armini Arbain, M.Hum. untuk berbicara [konverzace] s tou je nejvetsi sranda
  
• Aleks Darmawan ...untuk berbicara [konverzace] mladej bakalar, kerymu to mele strasne rychle

Za kampusem je uz jenom jungle, vopice a stromy plny potucku, hmyzu a tygra sumaterskyho

Jinak studenti na nasi fakulte sou docela kulturne vyzity v odpolednich hodinach a to i v patek kdy je rada cviceni [divadlo, muzika, tanec bojovy tanec apod.] a to i v patecnich ospolednich hodinach kdy rada z vas je pulmozkem nekde v hospode.
Co se tyce novych udalosti, tak mesic po svatbe nasi docentky na vyuku psani v indonestine prisla prekvapiva zprava o jejim tehotenstvi, dale mi u kosu uz tejden delaj betonovou cestu ve dvaceti delnicich rychlosti 10 m za den, kdyz sem se vracel ve ctvrtek z netu tak sem nacapal v kuchynce asi 25 cm potkana, nejim rambutan, pac po nem dycky dostanu prujem, v bazenu sem skocil z veze uz ze 3 metru, pravidelne chodim kazdou stredu na volejbal a o vikendu se naucim delat tradicni hovezi, naslysenou...

Cermacce je 27

pred barakem mi konecne zasili rejzi

Tak jak napovida nadpis tenhle vikend byl ve znameni oslav narozenin Jany. V patek kolem myho kosu zacali konecne sazet novou rejzi a tak sem zacal delat i naky fotky a zaznamenavat si proces vyroby. V sobotu rano sme se slezli na pasaru a zacala porada s kamosema co Jane jako dame k narozeninam. Tradicne indonesky kamosi dorazili o par desitek minut pozdejs jak je jejich zvykem. Jelikoz Jana rada spoustu prekvapeni a muj prekrasny napad dat ji dortem do ksichtu se nikomu nezdal jako dostatecne rekvapeni, tak nakonec vyhral plan Jany B a jeli sme ji nakonec do cinsky ctvrti nakoupit hromadu veci do darkovyho kose. Pac sme jednou sli kolem darkovejch kosu a Jana z nich byla evidentne vedle. Ja si sice myslim, ze darkovy kose sou darkem pro babicky a dedecky, ale nevadi. Evidentne mela z darkovyho kose totalni radost, nebot obsahoval veci jako nutela, syry, jogurty a radu dalsich, ktery sou kazdodenni soucasti jidla v evrope, nebo se daj zaradit do kategorie pochutin. Yannin darek mel zas podobu plzsoveho medvidka Pu s poradnym hrncem medu.
Vecer v sobotu sme pak sli do jedne restaurace, kde sme si dali lehci steak a tak nejak sme se slezli i s ostatnima indoneskejma kamosema. Party to byla zajimava pac sem tam byl jedinej kluk, holek tam mohlo bejt tak deset. Potom co sme se najedli sme se prestehovali do Felas kafe naproti kde zacala poradna party. JElikoz indonesky holky musely bejt do desiti doma, tak sme tam moc dlouho ve velkym poctu nebyli a po desaty tam uz zbyli akorat belosi. Kapela hrala Redhoty a na platne se hrala anglicka liga. Lahve s Bintangem se rychle vyprazdnovaly a v zaveru vecera sme si dali i whiskey s ledem. Poznali sme u baru hlavniho vedouciho Felas kafe, kerej je domorodej cinan a docela to ma nahaku. Na to jak byl kamaradskej mi ve dvanact kdyz zaviral prodal posledni pivo o bura draz, previt. Hospoda se teda ve dvanact tradicne vyprazdnila a za nedlouho bylo na zahradce total prazdno. Tak sme s novejma znamejma sli nekam buhvi kam na kulecnik, kerej sem si po letech docela dobre zahral a i docela obstojne sem reprezentoval bule. Typek stejne vyhral, nebot tam zrejme travi kazdej den a me to bylo i celkem fuk, ghlavne ze sem nic nemusel cvakat. Uz takhle me tahle party stala pul mesicniho stypka. Prokalit pul milionu za noc se povede jenom v indonesii a tak sme se dockali konecne i prvniho ranniho svitani. Jelikoz v noci neexistuje krome ojeku a taxi zadny spojeni do nasich kosu a my sme byli jednak nakropeny a meli sme chut si tu oslavu uzit dokonce, vyplivlo nas to opet u pasaru v sest rano. Tam sme posnidali neco co by me v zivote nenapadlo jist. Dva namoceny kousky sladkyho chleba v sladky lusteninovy polivce. Takova obdoba hrachovky ale sladka. Pak uz sem se jenom vracel zelenym angkotem domu.

narozeninova celonocni party - cafe Felas

Jelikoz je sobota narodni den paleni odpadu v indonesii, tak me docela prekvapilo ze sem potkal v nedeli rano popelare. Zrejme jenom zametou popel co po paleni zbyl. Proto se jim asi rika popelari. Moc dlouho sem v nedeli nespal, pac uz po dvanacty sme vyrazeli k Tabingu. Je to sice lehce z ruky vod mesta, ale plaz je tam daleko cistejsi a neni tam zas az tak narvano trpaslikama, takze po chvili co sme se prochazeli po plazi nas opustili posledni deti a konecne sme taky na chvili mohli uzivat samoty u more. Jeste pred tim sem si dal hovezi zaludek s rejzi a chilli. Jana to moc nemusi ale ja rad drzky. hehe.

platek hoveziho zaludku s rejzi, chilli a zeleninou

Potom sme pockali na mistni improvizovanej angkot kerej nas dohodil k plazi. Pocasko bylo tak nejak akorat, foukal krasnej teplej vetrik a vlnky splouchaly.

nedelni siesta na plazi Padang tabing

Chvili sem nevedel co driv chci delat, jesi stavet hrad, nebo se zahrabat do pisku, ale nakonec sem si sel zaplavat, nebot sem si jedinej na to vzal propriety, teda jenom rucnik. Holky se valely na plazi a ja se pohoupaval ve vlnach. Paradni rocni dovolena vam povim, by ste si vy mlady meli rozmyslet jesi nechcete vyuzit tohodle studijniho programu a dat si rok v tropech. Jinak sem opet sem zahlid spoustu krabu, pribrezni drubeze a pribrezniho hoveziho. Zasadil sem asi pet naklicenejch semen od palem.

http://www.youtube.com/watch?v=orBQUv9pQYU
a pripominam tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=KS0wsGBOWsg

vylet k cajove plantazi

zapad Slunce u jezera Singkarak

Opet zdravim vsechny priznivce drobneho hazardu a humoru zapadni Sumatry. Na tento vikend byl naplanovan vylet do mesta Solok [asi 64 km od Padangu vychodnim smerem] . V blizkosti tohoto mesta se nachazi nejen obri cajove plantaze ale taky tri prekrasna jezera a prekrasna priroda jak je zapadni Sumatre vlastni. Odjezd do mesta byl naplanovan na patecni prvni hodinu odpoledni. Jeli sme s Alem, ktereho znam z mho byvaleho prvniho kostu a taky vlastni auto, coz nam usnadnilo spoustu transportnich nevyhod, ktere se schovavaji v hromadne doprave. Kolem druhe hodiny sme vyrazili smerem k vychodu do kopcu a hor vyrustajicich nad Padangem. Po hodine stoupani nas privitala malebna krajina s ryzovyma polickama, palmama, udajne se vyskytujici Raflesii a sumaterskym Tygrem a jak jinak nez s trpaslikama. Al nas predem varoval, ze se zucastnime nejake tradicni minangkabauske oslavy, ze ktere se posleze vyklubala dalsi svatba [pesta kawin]. Jeden z jeho znamych cirounahodou maka u policie a zrovna provdaval dceru, nebo syna..? ted uz nevim, hlavni je ze sme se tradicne prezrali rendangem, pocumeli a vyfotili se s rovnez sedicim a nazdobenym cumejicim parem, kvuli nemuz se akce konala. Zenich mel bozi nazdobenou dyku za opaskem a vubec tento vikend byl opet na svatby bohaty, ale to zase predbiham..

opet druhe nejvetsi jezero Sumatry Singkarak

Po tom co sme se radne naplnili, tak sme se vydali k jednomu z nejvetsich jezer v teto oblasti Danau Singkarak. Singkarak je druhym nejvetsim jezerem Sumatry po jezere Toba na severu . Ma maximalni hloubku 36.5 m a plochu 107.8 km2. Jezero lezi v uchvatnem prenadhernem udoli, kde se nevyskytuje dle slov naseho pruvodce mnoho turistu a ani zde uz nejezdi vlak jako kdysi, protoze se to pry nevyplati prave kvuli nizkemu stavu turismu. Dokonce ani v Lonely Planet neni o Soloku ci techto mistech zminka. U jednoho skrytyho warungu sme si dali caj a pockali az zacne zapadat slunce za nedaleke hornate svahy. Po te sme se s trosku nachcipanym Alem vydali smerem k jeho domovu, kde nas privitala jeho rodinka. Al pochazi opet z rodiny, kde byl jeho otec docela cipernej. Ma sedum sourozencu, jeho otci je prez sedumdesat a se stareckym usmevem nas privitala i jeho babicka kery je devadesat let. O veceri sme nemeli moc zajem a tak sme zasli do mistni mesity na tradicni hudbu. Po vstupu do oblasti umesity nas okamzite automaticky obklopil dav mistnich a automaticky zacal civet, volat halo mister, ci jine obdobne mistni klasicke zjevy pri setkani s bule. Do mesity nas pustili, ale holky si musely zahalit nohy a na hlavu dat satek, dokonce i me dali takovou tu jejich sukni aby mi nebyly videt me urostle chlupate nohy. Mistnim detem a lidem to vubec nevadilo a tak nas obklopili i v mesite a bylo jim uplne jedno ze sme se prisli podivat na tradicni muziku. A tak cela situace probuhala tak, ze sme museli odpovidat na klasicke otazky, typu: jak se menujes, odkud si, kde bydlis, jak dlouho tady si, mas holku, jaky je tvoje telefonni cislo.. a pod. I nektery dospely pani v mesite pobavil muj nos, kerej je asi hoodne odlisnej od tech priplaclejch nosu co maj mistni chlapi a tak se na me furt smaly a obcas i naka prisla aby si ho mohla osahat. Al nas ten vecer jeste vzal do mistnich lazni kde byla velmi tepla voda ohrivana nedalekou sopkou. Ten vecer sme kupodivu spali i s holkama v jednom pokoji, nikdo nechrapal, postele byly mekky a komaru zas az tolik nebylo.
Dryhej den po tom co sme pro zmenu posnidali u Alovych rodicu hovezi, sme vyrazili smerem k cajovy plantazi. Al nam behem cesty ukazal svuj rozestavenej Rumah gadan v moderni verzi s dvema podlazima a namiril si to se s vym vozem ze Soloku smerem k cajovym plantazim. Ty se rozkladaji na svazich [opet po zname tsunami ] aktivniho stratovulkanu Talang [2597 m n. m.].

cajove plantaze na svazich sopky Talang

Jelikoz Al moc nevedel o vzniku a puvodu plantze chvili sem se pidil po informacich na netu. Kde sem samozrejme nenasel moc presne udaje ale na turistickych servrech se uvadi zalozeni plantaze v roce 1985 a rozloha kira-kira 800 ha. Odrudu se mi zjistit nepodarilo, ale v mistni fabrice se produkuje stejne jenom cerny caj. Do fabriky sme se nedostali pac byla nedele a trojice hlidacu nas tam pustit nechtela, pac by mela u vrchniho manazera zrejme pruser. Tak aspon jeden typek zajel motorkou do vyrobny a v pytli nam prines kilo a pul exportniho cernyho caje. O cenne sme ani nesmlouvali, sice se chvili bavili pac nevedeli kolik to asi muze stat a spis jenom tak zvanili kolik by asi chteli si privydelat a tak sem mu nakonec dal onech 50 000 Rp. Po tom co sme opustili cajovou plantaz nas Al vzal jeste k dvojici jezer jejichz mena sou pomerne jednoducha. To horni se menuje horni [di Atas] a to spodni analogicky spodni [di Bawah].

Danau di Atas

Krajina okolo jezer je docela vysekana a tak to tam foukalo. V okoli se totiz pestuje hafo zeleniny a ovocnejch stromku a keru. Krajina je tady rovnez superbozi na okuk a ohmat. Al vedel o specialnim miste od kteryho sou videt obe jezera, misto to bylo natolik specialni ze se vybiralo mito 15 000 Rp a za parkovny nahore chteli 3000 Rp. Holt si nejak mistni na zivobyti vydelavat musej, kdyz uz jim ta zelenina tolik nenese. Ale misto to bylo prekrasny. Po prohlidce a caji sme vyrazili smerem k Padangu. Al nas jeste sprostil povinnosti jizdy autobusem a hodil nas do naseho zakladniho tabora a tak sme celej vikend stravili mimo hromadnou dopravu, coz je parada. Vecer me v kosu opet nesla elektrina a tak si pomalu zvykam na pobyt pri svice. Kolegove ve warnetu kam chodim pravidelne psat svuj blog uz na to zareagovali a poridili agregat a tak ikdyz zrovna nefunguje v nasi ctvrti nic na elektrinu, tak aspon se da sedet po vecerech u obrazovky. :-] pokad zrovna neni narvano..

dalsi fotky v sekci na rajceti: http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Solok/#album

November, bulan yang tidak berbeda..

Dve zahranicni studentky "Tari" na fakulte Sastra

Se zacatkem noveho mesice sem porizoval hafo ruznejch veci, Jak vite koupil sem si kytaru, prestehoval sem se takze uz sem si musel koupit radu veci kery patri k samostatnymu bydleni jako je dispenzor na vodu, galon s vodou, baleni toaletniho papiru a pod. V pondeli behem posledni hodiny psani nahle dorazil Jusuf, nas promotor pro program darmasiswa a konecne nas odeslal k imigracnimu uradu pro vyrizeni viz. Jelikoz je ale indonesie indonesii, tak se opet nic nevyresilo a ani urednici nam nepomohli radne vyplnit formulare. Navic prej opet neni nakej folmular potrebnej k udeleni viz a tak sme si to zase odnesli a zustavame dal ilegalni. Kolegyne Jana z Benesova si nadale uziva svuj napul zapadni vztah s Echem, coz se mistnim obyvatelum libi, protoze je to vdecne tema pro jinak nezajimavou konverzaci typu uz si jedl, jak se mas, apod.
Mistni obyvatelstvo vubec chape partnersky vztah velice tradicnim ryze minangkabauskym zpusobem. System pocet sexualnich styku = pocet potomku, je pro evropana ponekud odlisnym. Vubec vsechno je zde chapano ponekud tradicnim zpusobem, nebot v tradici zde tkvi i zpusob mysleni zdejsich obyvatel. Zdejsi obyvatel je v zakladu velmi vesely usmevavy clovek a na prvni pohled zkuseny a pratelsky. Vsak pri dukladnem prozkoumani jeho zivota nenajdete nic co by se tykalo analytickeho ci systemoveho mysleni. Mozek funguje na principu zakladnich zivotnich potreb: nezapomenout dychat, jist, rikat o devcatech ze sou cantik a o chlapcich ze sou ganteng, obcas se napit, sedet a predstirat ze mozek pracuje a hlavne chodit dostatecne oblecen i pri nejvetsim paraku. Vysledkem toho je shluk obyvatel, ktery se tvari jako stredovekky system v soucasnosti.
Ti kdoz preskocili tento odstavec si dale muzou vychutnat me zkusenosti se zdejsi strevni chripkou. Zakernost zdejsi formy spociva v kombinaci jidel a podceneni konzumace nekterych druhu ovoce. Coz je dalsi stupidita mistnich obyvatel a nedochazi jim, ze kdyz Bule [beloch] nevi ze kdyz sezere durian a nasledne je mu nabidnut Rambutan, tak dostane sracku. Ty paka proste nenapadne rict kdyz to videj nemel bys tohle jist, ale rikaj to az po tom co jim nahlasis ze mas strevni problemy.. jo ty si tohle sned soucasne, to nejde ale prece jisto dohromady, to pak mas sracku... Takze aspon takovejhle priklad o naprostym deficitu analytickyho mysleni zdejsich lidi. Trvalo mi tejden nez sem ten mor prdele ze sebe setras a zpusobilo mi to castecnou zastavu sluchu levyho ucha. Nyni sem v poradku a zase sem o neco chytrejsi. Nicmene tento cas je v teto oblasti prave obdobim sklizne ruznych druhu ovoce. Stankari si masti kapsy, stromy sou vocesavany od vetvi a vsude se valej slupky, pecky a smrdi to skvasenym ovocem. Taky cmucham jesi nekdo zacne vyrabet naky to vino nebo zdejsi palenku[tuak atau arak..], pac je to jedinej levnej zpusob jak se k alkoholu dostat.

areal falulty literatury v Kampusu na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=Cvj9jXDS_zo

Honza pindah ke kost baru...

Tak sem se s novym mesicem prestehoval do novyho kosu. Celej tejden me trapi menceret, mam naky teploty, kery sou v 32 stupnich identifikovatelny podle bolesti kloubu a malatnosti. Ucho pulsuje, obcas duni, obcas je skrz nej slyset. Docela se mi v novym pokoji libi, Pan domaci posloucha Purpely, Led Zepelin a pod. Pani domaci je taky docela v pohode a rodinka ma jednoho kluka a dve holky. Bydlim celkem separovane, dostal sem klice od dveri a za celou tuhle nadhernou hygienickou zalezitost platim 300 000 Rp. mesicne. Kolem baraku se prohani tehotne kocky, kravy, kachny a hmyz. Kolem baraku sou pole s rejzi, palmy s kokosama, stromy mangovniku a Sekolah Dasar. Coz mi sere. Pac nesnasim deset malejch curacku ze zakladni skoly co mi vydrzi hodinu a pul stat za oknem, chichotat se, busit na me a rvat bule. Ma praxe ale vi ze je to do dvou mesicu pusti a ze si zjisti jak se menuju a budou rvat aspon Honza.
Jak si na hornim snimku muzete vsimnout tak sem si poridil znacky Yamaha. Tady v indonesii je to celkem nadstandartni kytara a docela drzi i lazeni. Ve studiu bych si ji nedal ani pod prdel, ale na to hrani tady docela staci. Tenhle tejden tady ani jednou nesprchlo a vubec to nepripomina obdobi destu. Zato potoky pomalu vysychaj a maj spis ted podobu kanalizace.
Vcera v sobotu vecer se slavily narozeniny jedny nasi stary muslimsky znamy Yani. Dostala vod nas dorta a darek. Tak sme sli na veceri a pak do Fellas, coz je takovej podnik kde maj pivo a schazi se tam taky belosi a cinani. V sobotu tam zrovna hrala super kapela a hned za ni bezela anglicka liga s Manchesterem proti Hul city. Holky se bavily hudbou a ja se konecne taky podival na poradnej fotbal kerej zkoncil 4:3 pro Manchester. Celej vecer probihal celkem zabavne akorat kdyz kapela dohrala presne o pulnoci vsechno jako mavnutim proutku zmizelo, jak kapela tak i lidi a zacalo prset. Zbyl tam akorat parek nekolika 50ti letejch belochu s lahvacem, kery ale taky brzo sli domu a tak nas zase kluci rozvazeli po Padangu na motorkach. Pikantni byl navrat Yani, kera snad poprve v zivote prisla domu v puldruhy rano coz u muslimskyho devcete pochazejiciho z Padangu je nejvetsi pruser. Sice mela plan ze se potichu prosmykne domu, ale ten ji prekazili kluci kery se sekundarnim skutrem najeli primo pred jeji barak a tak sem videl i Yaninu matku bez Jilbabu a v nocni kosili totalne nasranou. Hehe. Yani se tento vecer vsak totalne libil a je videt ze jenom netusila co to je se bavit zapadnim stylem. Takze tady doufam po tom roce zanechame kulturni nesmazatelnou stopu..

ngomong ngomong

...byl jednou jeden upir, ale nebyl to obycejnej upir a hlavne nebyl tak blbej jako Drakula, nebo halda americkejch nebo evropskejch upiru aby se nechal chytit a zneskodnit. Tenhle upir zil kdysi ve vychodnich koncinach teto planety. Jednoho dne, nevim z jakyho duvodu asi ze uz po nem lidi sli a mel namale, nebo uz ho nebavilo vysavat z lidi krev, dostal velice chytry a uspesny napad. Povedlo se mu prevtelit do knihy. Ta kniha pak nekolik tisic let lezela a naslo ji par desitek lidi , tomu poslednimu a nejblbjejsimu z nich se podarilo ji dostat mezi lidi. Menoval se treba pan M. Od te doby kniha vysava z lidi rozum. Ti kdoz si knihu precetli z generace na generaci kazdej den petkrat denne poklekem posilaj knize svoji energii. Nejsou jenom vysavani knihou, ale zaroven jsou nuceni plodit co nejvic deti z nichz take vysavaji rozum a energii jiz od detstvi. A vysledkem totalniho ovladnuti lidi touto knihou je prave Padang...

pozn. Ngomong ngomong = toh = mimochodem . .jedna se o rubriku kterou autor zavedl zamerne pro obdobi, kdy se nic az tak zvlastniho nedeje, o cem by stalo hovorit natoz napsat nejaky clanek. Sekce ngomong ngomong muze a nemusi vystihovat realitu.

Sest salaku se smectou

kousek za barakem nam tece reka v kery se da koupat

Zdravim vsechny priznivce indonesie, obvzlaste pak ty kery maj radi zapadni Sumatru. V padangu se na vikendpo dlouhy dobe s destem protrhla obloha a zacalo poradne svitit. Teplota ve meste i v okoli zacala opet stoupat na nadhernych tropickych 30 a jelikoz se obavany festival mistnich kapel z buhvi jakeho duvodu nekonal, zasli sme do jednoho hotelu na bazen. Ochrany faktor s cislem 6 je do tropu neco jako kdyz si oplachnete drzku lihem. V podstate, kdyz sem se namazal za 6 minut ten krem byl dole. Takze vysledkem bylo krasne trojbarevne telo, ktere mi mnoho mych indoneskych kolegu doted zavidi. Hnedo, bilo cervena trikolora. V podstate i v sobotu vecer se nic podstatnyho nedelo. Yani, nas staly muslimsky manazer nas vytahnula do jakeho si poulicniho baru kde si muze zrejme kazda kapela pucit nastroje a zahrat nakou tu pisen. Jelikoz s nama jedna takova kapela byla, tak taky pro nas zahrali dva songy, kery se pro lidi jako ja poustej jenom po smrti v pekle. Ve smrtici kombinaci s teplym pivem z plechovky sme se snazili s Cermackou tento vecer co nejdriv ukoncit.

Durian - smrdi jenom zralej, me to pripomina trochu pach octu ale zas tak odporne to nesmrdi. Kdyz snite tak ctyri duriany lepsi kvality, tak ste opili. Jinak chutna jako maslove.

Kluci nas pak kolem jedenacty vecer rozvazeli na motorkach, pac vod devaty vecerni jak jiz rada z Vas vi nejezdi ve meste nic jinyho nez taxiky nebo ojeky. Cermacka byla doma pomerne brzo a jelikoz sem zustal osamocen s muzi o hlavu a pul mensimi nez sem ja, udelali se mnou okruzni jizdu po nocnim meste. Takze, vsude kde vecer vyzaruje modre svetlo z oken nebo s chodeb je mozno klasifikovat za bordel. Take mi zastavili pred jistym mistem kde o par vterin pozdeji dorazil taxik a v jeho okynku zacala jedna indoska na me mrkat. Netrvalo dlouho a taxikar zase s divkou odjel. Byla draha. Nebo sem mel nabizet vic jak 100 000 Rp. stejne u sebe vic nenosim, ale aspon se kuci pobavili samozrejme na ucet bule.
Druhej den sem rano uz lehce citil stehna a tak sem vstaval az kdyz prisla druha Jana, ze jedna Ojekarka nam navarila obed a ze to musime jit snist. Jelikoz Cermacka byla nekde konecne poprvy hrat volejbal tak sem na chvili vyrazil na pasar Baru se najist. Vecer sem pak sel jako kazdej den do Warungu a dal si kureci s rejzi. No a v pondeli rano sem nesel do skoly, pac moje streva zacaly zkapalnovat. Takze tady mame druhej fatalni prujem do Ankety, takze si kazdej poradne vzpomente jak ste hlasovali. No a jak mi probihal dnesni den? Jelikoz se jednalo o prujem II.stupne, coz znamena prujem s teplotou, probihal cely muj den pouze a prevazne v horizontalni poloze. Kdyz uz sem odpoledne sel asi po desaty vylejt caj, tak mi z toho tlaku zalehlo levy ucho a neslysim na nej poradne doted. Cili se jedna o prujem II. stupne s nadmernym zatezovym tlakem v oblasti usi. tak sem si dal onech sest salaku se smectou a do ted piju jenom vodu. Ti z Vas kdoz ctou pozorne muj blog, vi ze salak je hadi ovoce zpusobujici zacpu a Smectu doporucuju koupit krocanovi s Kocicakem v dostatecnem mnozstvi. Obcas je dobry ji pit pred kazdym jidlem.

Gunung Singgalang

Cast nasi vysokohorske horolezecko-pralesni vypravy

Takze po dlouhouhe dobe komunikacnich problemu v indonesii opet zdravim od jednoho z nejpomalejsich internetu na tyhle planete. Neska Vam budu vypravet nas vylet z minulyho vikendu. Jelikoz zrovna nebylo dobry pocasi a nas plan na vystup Sopky Merapi byl od nasich indoneskych pratel z ruznych rodinnych duvodu stornovan, vymyslel se plan B a to vystup na druhou z dvojice sopek u Bukitingi a to sopku Singgalang. V patek rano sem vyrazil s kolegou Edem v osum rano nakupovat plastenky a pucit stan. Ve tri hodiny sme meli sraz v nedalekem Pasar Baru,kde se sesla nase osmiclena skupina. Prvni udiveni bylo pri pohledu na nektere cleny nasi skupiny kteri si na dvoudenni vystup na horu, kera ma 2880 m vzali jenom lehkej batuzek a prakticky nemeli skoro nic. Vubec co se tyce vybavy nekterych clenu.. No o tom se snad vice rozepise kolegyne reporterka Cermakova ve svym blogu. Ja to nehodlam komentovat, protoze porad nejsem schopnej pochopit filosofii a zivot mistnich lidi a jejich zvyky a potreby v ruznejch zivotnichg situacich.
Tak sme teda vyrazili do Padang Panjangu a nasledne do Koto Baru, kde nas cekal odvoz k upati Singgalangu. Pred odvozem sme si nesmyslne ponakupovali jidlo a vody spolecne s nasima indoneskejma spoluhorolezcema. Vubec domluvit se co budem k vystupu potrebovat a pod. je s nekerejma nasema kamaradama dost problematicky. Tak nas aspon domluveny auto odvezlo k upati hory a v jiz uplne tme sme se s pomoci nasich celovek vydali na kratkou cestu k zakladnimu taboru, kerej se nachazel u televiznich a mobilnich vezi. Kolegove si koupili akorat baterky v kobinaci se zapalovacem, takze dalsi neprakticka vec do jungle, hehe ale uz dost..
Uz tam sme dorazeli rozdeleny na dve skupiny, jelikoz kolega Echo, ktery ma zdravotni problemy a je silnym kurakem mel ze zacatku pomalejsi rozjezd. Jeste ten vecer sme rozbalili stany a po 4 se do nich rozdelili. V noci jeste dorazila jedna skupina horolezcu nezavysle na nasi a vydala se na nocni vystup.
Rano nas probudilo mokro. Jelikoz se spustil dest, padla mlha a podlaha stanu nebyla zrovna nepromokava za chvili sme meli vsechno mokry. Nastesti opodal stal opustenej coffe Warung,kerej v drivjejsich dobach poskytoval turistum obcerstveni. Jelikoz ale zajem o vystup na horu Singgalang je v soucasnosti mensi a dava se spise prednost vystupu na sousedni Merapi je nyni opusten ,coz se nam v tuhle chvili docela hodilo. Indonesky spoluhorolezci z tam na lihovym varici rozdelavali ohen a snazili se ohrat vodu na nudle a caj pro osum lidi. Jelikoz asi dve hodiny jeste prselo, tak na to meli docela dost casu. Nakonec sme teda vyrazili. Prvni pasmo vystupu je reprezentovany usekem kdy se prodirate uzkou chodbickou v megahustym porostu rakosu, pod vama je bahno a ste cely mokry. Docela si voddchnete kdyz dorazite k druhymu useku,kde pomalu rakos mizi a objevuji se prvni pralesni stromy. Nevyhodou useku cislo dva je strmnejsi sklon a pasmo vyskytu pijavek, ktere ocenili predevsim indonesti kolegove , kteri se k vysokohorskemu vystupu vybavili zabkama nebo sandalama.
Po opusteni pasma pijavic sme sli po vychodnim hrebenu destnym pralesem stale do strmeho kopce. Cesta byla bahnita,korenovita a kamenita. Obcas sem tam byl nejaky ten placek na ohen nebo rozdelani stanu kdyby neco. Na ceste sme prosli kolem dvou zdroju vody, kde sme doplnili zasoby a lehce se vydejchali. Minuli sme i nocni skupinu kolegu, kteri si rozbalili stany asi v polovine kopce. Kdyz pak vyjdete z pralesniho useku objevi se pred Vama mensi kamenita stran s malyma kroviskama. Tam nas na chvili taky zastihlo slunce a tak sme si tam dali prestavku a ususili spacaky a obleceni. Na obloze sem pak identifikoval orla, byl fakt velkej uzved by i maly prase. K vrcholu to podle vedouciho vypravy trvalo uz jenom pulhodiny. Tak sme po mokre skale pomalu splhali na vrchol. Opravdu asi po pulhodine sme vesli do lesiku plneho pohadkovych stromu obalenych mechem. Vsude bylo docela hrobovy ticho. Po nekolika stovkach metru, tentokrat uz jenom po mirne naklonenerovine sme se konecne dostali k malemu kraterovemu jezirku "Telaga Dewi." Kraterove jezirko je pomerne male, ma tak maximalne 3 ha. A voda v nem prej byla docela tepla,pac Cermacka si v nem zaplavala, akorat u brehu byl docela velkej nanos bahna. Kolegove opet rozdelali stany a zacali pomerne smesne na lihovem varici ohrivat vodu pro 8 lidi v kastrulku o obsahu 0.5 l. Nase druha skupina v cele s Janou Klapojc a silnym nemocnym kurakem Echem stale nedorazila a jelikoz uz bylo 18h a na obloze se objvovala tma a v dalce svistely blesky, byli vyslani dva dobrovolnici vybaveni mou celovkou a rucni baterkou kombinovanou se zapalovacem, kteri je meli zachranit. Mezitim sme jako zachranu pred potencionalnim destem zacali kolem stanu budovat s Cermackou prikopa, kerej mel odvadet srazkovou vodu mimo plochu stanu..
Prvni byla nalezena Jana, ktera jiz opustila Echa a snazila se k nam dostat driv nez se setmi. Echo byl nalezenej o nekolik set metru nize. Nakonec se vsichni sesli u stanu a popijela se opet indoneska vodka na zahrati. Moc nekopala pac mela jenom 15 voltu. Celou noc kupodivu neprselo a to se kolem kopce honily asi dve bourky. Takze sme koryto kolem stanu kopali zbytecne, ale jako prevence je to dobry. Ve stanu bylo docela teplo, teda tem co meli ususeny spacaky, takze ti ostatni usinali v klepajicich se pozicich. Jinak reknu Vam, probudit se u kraterovyho jezirka ponorenyho do ranni mlhy.. parada.

Telaga Dewi - kraterove jezirko na vrcholu sopky Singgalang 2880 m n.m.

Sestup dolu byl opet organizovan do dvou skupin. Dolu se slo sice rychlejs ale za to to byl vetsi napor na stehna a klouby. Opet nas potkal dest a bahno, tentokrat se to obeslo bez pijavic, pac z kopce se de rychlejs a to se nestacej zrejme prilepit na boty. Dolu sme dorazili zhruba kolem druhy hodiny. Naky dve hodiny sme cekali jeste na druhou pomalejsi skupinu a pak sme vyrazili smerem k Koto Baru.

"Cermacka: posledni rana z milosti"

Tentokrat nas nikdo nemoch odvezt a tak zrejme kolegove z idonesie chteli tech 8 km dojit pesky. Ani jim nedoslo to co nam s Cermackou, ze se za chvili bude tma a posledni bus do Padangu v nedeli jede v sest odpoledne dle jejich slov. Meli sme docela stesti a jeden pan zrovna tim smerem uprasoval se svojim mininakladnim autem. Trochu nam trvalo presvedcit Eda aby se svoji minanggkabaustinou zeptal jesi nas neveme. Takze sme na terminal dorazili v 18:01. Odtamtud sme si museli vzit angkota na jinej terminal, na kerym uz druha skupina vytuhla, pac sme tam cekali asi prez hodinu na objednanej bus z Bukitigi. Docela voser, pac sme jeste v poslednim moznym spojeni narazili na zacpu, kera nema v Cechach obdob. Nakonec sme do Padangu dorazili tesne pred pulnoci a to sem sel druhej den s Cermackou na osmicku do skoly. Holky cejti stehna jeste dneska a to tohle pisu ve ctvrtek. Ja uz mam celkem klouby a nohy v pohode.

Na ceste ke Kota Baru, vzadu Singgalang

konecne i naky dalsi fotky na adrese:

http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Singgalang_a_cesta_pralesem/
http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Picture/

omlazovaci klinika

Koutak sel na omlazovaci kliniku a nechal se dukladne vysetrit. Vymenili mu krev, slezinu a jatra. pridali 30 let Zivota. jj byl sem u holice. Pan zjevne nerozumel ani tomu nejprimitivnejsimu neverbalnimu vysvetleni ze chci zakratit semua Rambut jen o 5 cm a zjevne umel akorat tenhle druh ucesu. Strihal nasucho a zjevne se dobre bavilo i 20 lidi co se sesli podivat jak se striha beloch v indonesii. Ale pocinal si i s britvou pri holeni celkem obratne. taky me to stalo jenom 7000 Rp. [14Kc] no aspon se do odjezdu nebudu muset strihat a opali se mi lebka. Cus.

Batusangkar

Tradicni Rumah Gadan v oblasti Batusangkar, prekrasna drevena staveni

Zdravim vsechny rostaky a rostenky v Rakaci i jinde. Tenhle vikend sme jeli do Batusangkaru. To je takova klasicka vesnicka, kde maj klasicky baracky z oblasti Minangkabaucu. Jak maj takovy ty spicaty strechy ve tvaru buvolich rohu. Cesta do teto provincie trvala 4 hodiny v narvanym busu z toho sme samozrejme hodinu cekali, nez se bus naplni k prasknuti. Tady nemaj busy jizndi rad. Vsechno zavisi na ridici jak se rozhodne odjet. Tentokrat jim dlouho trvalo nez si spocitali zda se jim to jiz vyplati a nebudou muset uz tak narvanej bus preplnovat. Ke konci jelo i par lidi na strese a par se drzelo u otevrenejch dveri.
Prvni noc sme prespavali u jenoho z mych deseti spolubydlicich Pinta. Jeho rodina vlastni nekolik poli, rybnicky s rybama, mlejn na kavu a prave zrejme jeden z nejstarsich Rumah gadan. Pinto rikal tri sta let starej, jeho otec sto let starej, tak to asi bude tech sto let. V rodine matriarchatu je to docela kruty pro chlapy. Pinto svuj pokoj u rodicu nema jako kazdej jinej chlap. Maj ho jenom holky. Proste majetek de z generace na generaci prez zensky a tak pinto spal na auci u televize, zatimco na me jejich kultura neplati a ja sel do pokoje jeho sestry kera tam nebyla. Jeho otec obhospodaruje pozemek kerej je vetsi nez Vatikan, jak rekl a matka uci na Junior highschool indonestinu.

Na tradicni Minangkabauske svatbe se ji take tradicni hovezi

Rano sme se sli juknout jakej ma jejich rodina velkej areal. V tyhle oblasti se kupodivu opet pestuje rejze, kakao, kafe a videli sme i strom hrebicku, pak i radu stromu tropickyho ovoce. Pintova rodina sou magnati prez kakao. Vecer sem zdlabnul nekolik kakaovejch bobu.. je to horrkyy. Mno Po prochazce kera vedla i do starodavneho vodniho mlyna, kde pani mlela zrovna kavu, sme vyrazili na svatbu Sonezy Ladiany, ktera nas uci psani v indonestine a na svatbu nas pozvala.

Tradicni Minangkabauska svatebni vyzdoba s tradicni manzelskou dvojici a trema Bule

Meli sme dorazit v deset. Kolem jedenacty nas ojeky dopravili na misto, kde uz z povzdali hlucel docela slusnej soundsystem. Hned po zapsani do knihy hostu a predani daru rodine sme okamzite chnapli talir a zacali se ladovat rejzi, hovezim a kuratama. Kdyz uz se do nas vic neveslo sme sli poprat Ladiane hodne stesti. Asi bylo ten den nejaky magicky datum, pac ten den byla na zapadni Sumatre svatba snad v kazdy druhy rodine. V podstate ale cela svatba je pro Evropana jedno velky prd. Zenich a nevesta sou sice nadherne nastrojeni do habitu, klobouku a nevesta je prekrasne nalicena a ma na sobe zlaty cingrlata a vubec to muselo trvat ji takhle vyzdobit. Jenomze celej den sedi na dvou zidlich a cumi. Jenom se zdravi s nazranejma prichozima a to je vsechno. Prichozi taky jenom pridou, predaj dary nebo hodej penize do malyho modelu Rumah gadan co vypada jako kasicka, naazerou se a dou poprat neveste a pak bud sedi a poslouchaj trapnou klavesovou dvouclennou skupinu kera hraje meganahlas samozrejme u toho sedi a cumi, nebo poprejou rodine u vchodu hodne stesti a vodejdou.

Nedilnou soucasti tradicni Minangkabauske svatby je i tradicni nekolika kilowatovy technosoundsystem

Co se tyce ceremonialu, tak sme tam zkoukli akorat jeden, kdy se sesli chlapi v jedny mistnosti okolo zenicha a nevesta sla nekam se ukrejt. Chlapi hulili cigara, tvarili se tradicne vazne a asi ty co maj neco spolecnyho s zenichem nebo nevestou si podavali mikrofon a neco mleli v minangkabaustine. Zrejme se jednalo o ceremonial tykajici se zenicha a samozrejme se to prenaselo smerem ke stene s reprakama takze o tom slysela cela vesnice. Dalsi ceremonialy byly az vecer, treba se rozbalujou darky. nebo se spivaj tradicni pisne. Tezko rict jesi je to tim ze ty lidi nechlastaj, ale jejich tradicni svatba je pro evropana totalni nuda. I kolega Pinto to nevydrzel a snazil se naznacit ze ho to tam nebavi. Zrejme uz nekolik desitek takovych svateb zazil. Jeste pred odjezdem k Padangu sme si prohlidli nadherne vyzdobeny svatebni loze, kde by o to mela v ten vecer nevesta ve svejch pokud tusim 27 letech prijit. Islamske tradice v zapadni Sumatre sou vuci sexu tvrde. Je teda na case tem holkam tady predvest neco z Evropske kultury.
Jen ete nekolik poznamek k strave v Padangu. Je sice pravda ze se tady da najist k prezrani a ze za veceri zaplatite okolo 7-10 000 Rp kdyz najedete na ten spravnej system a nenechavate se vojebavat mistnima... coz je nakejch slabejch 20 Kc za jidlo. Jenomze to ma svy jenomze. Veskera strava Minangkabau je jenom o slove goreng = smazeny. Vsechno je teda smazeny. Prakticky co se tu tyka zdravy stravy je to to nejdrazsi co se tu da poridit. Mliko tady je s nejnizsim obsahem tuku 3 procenta coz je u nas plnotucny z dovozu z Novyho Zelandu za 40 Kc. Ovoce je tu taky nesmyslne drahy, zelenina je akorat naka mistni trava, takze kdyz to prezenu, tak ten rok tady je jenom vo hromade cholesterolu kera se uklada v krvi. nj tak priste vam zase neco napisu vo tom jak se leze na sopky, zatim.

neco o vsednim zivote koutaka v Padangu

Predni cast baracku ve kterym bydlim

Zdravim vsechny pravidelne ctenare meho blogu. V tomto dile bych se rad zameril na svujdenni zivot a pokusim se neopomenout vsedni souvislosti a cinnosti, ktere me kdyz sem zrovna vzhuru potkavaj.
Tak vsechno zacina rano. Dali Allah a muezzin v nedaleke mesite si opomene vzit haslerku tak sem vzhuru uz v pul sesty. O ramadanu to bylo tezsi neb kluci na baraku chodili ve tri rano zrat, aby se pak celej den mohli ve spanku postit. No Ve vsedni dny vstavam vetsinou v pul sedmy. Nasleduje oplach v koupelne jejiz soucasti je i plne obsazenej kurnik. Kolem pul osmy nasedam do Angkotua jedu smerem k Pasar baru, kde zacinaj zdarma busy na univerzitu. Vyuka zacina v 8:15 a mame -li stestitak mame denne dva tematicke okruhy. Vyuka konci v 11:45 a pak povetsinou dem do warungu na nudle nebo na caj.

Zadni cast baracku, ve kerym prechodne bydlim

Co se odpoledne tyka, zalezi dost na tom jaky se udela pocasi. Tedko v obdobi destu je to spis takovy ze rano je vedro a sviti slunce a pak se to odpoledne zatahne mrakama a zacne prset. Ale neni to takhle kazdej den vzycky. Pokud neni nakej specialni program tak vetsinou du dospat deficit zpatky na barak, kde se to mezitim vyklidi, nebo si tamvopakuju slovnizasobu nebo jen tak si dam caj a zevlim. V Baraku kerej stji za mesic krasnejch 60 000 Rp. plus 10 000 Rp. za elektrinu kera obcas nema pravidelny dodavky se mnou bydli na pokoji ofiko 2 lidi a neofiko az 4 kdyz se to povede a sleze se to. Jinak celkem nas na Baraku bydli ve 4 pokojich kery vznikly prehrazenim dvou pokoju drevjenejma preklizkama 11 lidi. Nemusim zduraznovat ze sem tam nejvetsi a nejstarsi, snad krom Eda kerymu je taky 27. Kluci povetsinou predstiraj studium literatury a poezie. Sama univerzita ma jak sem jiz psal uroven nasich strednich skol, snad az na par vujimek. Nahore na technice sem zpozoroval solarni panel a meteorologickou stanici. Zda-li je funkcni a zaci ji pouzivaj k vedeckejm vyzkumum, to nevim. Pikantni je ze znalosti anglictiny studentu v sekci Anglistiky sou takrka nulovy, na fakultach se ale presto daji najit studenti, kteri se dohovori plynnou anglinou lip jak ja. Co se tyce studia, tak se mezi sebou kantori moc nedomluvaj. Obcas se stane, ze proste na cteni prinese typek dva clanky ve kerejch neumime ani slovo a dve hodiny se tak ztrati vysvetlovanim co kery znamena. V opacnym pripade se v konverzaci bavime na tema, jak se mas ja se menuju odkud si apod. Nedoporucuju teda jezdit do Padangu uplnejm zacatecnikum jako sme my. Casto se stava ze nakej kantor onemocni, nebo se nedomluvi kdo ma prijit. Organizace vyuky je teda v zacatku dost chaoticka. V podstate sou radi ze jim delame reklamu, pac sme jedna z mala fakult kde studujou zahranicni studenti. Jinak sou na druhou stranu velice mily a ochotny. Napriklad Alex kerej nas ma na konverzaci. Jana si mysli ze je teplej, ja tomu neveril do ty doby nez na me neska teplousky zamaval a zamrkal.

vnitrek baracku ve kerym prechodne bydlim

Vcera sem trochu vyzpovidal kolegu Pinta o nemz je znamo ze chodi s dvema holkama.
V podstate je nemozny s holkou v Padangu mit sex pred svatbou. Takze na ulici v Padangu nikdy nevidite parecek se polibit. Ikdyz vcera sem uz videl dva lidi jak od toho nemeli daleko. Vetsinou se ale jen tak drzi za ruce nebo sedi vedle sebe a cumi. Ale vsude se najde par vyjimek. V coz doufam, neb nahore stale bezi hlasovani. Taky se mi kluci vcera ptali jesi mam rad blue films. Chvili sem premejslel co muze bejt modrej film. Az po chvili z nich vypadlo ze je to porno.
Taky sou lidi v Padangu dost kontaktni. Treba chlapi se pri konverzaci mezi sebou drzej za ruku. Me treba v buse jeden starsi typek porad sahal na koleno kdyz se me na neco ptal. Holky se zase furt drzej za ruce jak ve skolce. Proste v tomhle je tenhle narod tady proste jinde. Hlavne ze maj plnou hlavu Islamu a jeho tradic ale o beznejch vecech vsedniho zapadniho zivota vi prd a hlavne se mu chtej co nejvic podobat. O tom ze se nemaj palit plastovy lahve by jim mel nekdo napsat do koranu. Coz mi pripomelo ze me sere soused kerej skoro denne pali veskerej odpad za nasim barakem a totalne nas vyudi plastovkama. Jeho nazor ze se vekserej material mineralizuje a ze je to jeho presveceni, je mi nekde u prostred moji zadni casti. Holt je na tohle blbej stejnetak jako vsichni ostatni sousedi v tomhle smeru. Tady odpad proste palej vsichni a nic jim proste nevysvetlite.. pac by to stejne nepochopili.
Na otazku Hallo mister uz automaticky neodpovidam, pac by mi upadla drzka. Na nastenku fakulty pristi tejden napisu cas pravidelny autogramiady a tim to pro me hasne.

Koutak ocenen studentem mesice

Idul Fitri di donau Maninjau

Koutak po 50 km na kole a tesne pred koupanim v jezere Maninjau

Takze zdravim opet ze zapadni Sumatry. Tentokrat z obdobi konce Lebaranu, cili budu popisovat jak sme si uzili Idul Fitri, coz je dvoudenni svatek, kterej je pro muslimy zjednodusene neco jako Vanoce pro Evropany. Vecer pred timto svatkem trpaslici prudili hned v nekolika verzich. Deti tvorili pruvody s bubinkama a prskavkama a chodili po vesnici. Kolem osme vecer se to vsechno slezlo v mesite a zaclo nekolika hodinove celonocni bubnovani a rvani do mikraku na celou oblast. Text byl jednoduchej : proste Allah akbar, alaaaaah Akbar... az do rana. Takze sem se moc nevyspal. Samozrejme behem noci vypad nekolikrat proud, coz trpaslikum nevadilo.

Zapadni cast jezera Maninjau

Prvni den tohoto svatku sme byli pozvani k Yani do rodiny na mohutnou oslavu. Cili sem se mel srazit s Cermackou v Angkotu, coz se mi nepovedlo nebot po zhruba minutovem cekani na protejsi strane silnice, me jeden trpaslik zavlek k sobe do baraku a uz to zaclo. Nejdriv sem dostal najist, pak do me nalili caj a jeste mi nabizeli banany a cukrovi. Nez sem stacil cokoliv rict, ze na me v centru nekdo ceka, nebo ze musim chytit Angkot do centra, dostal sem prostou odpoved, ze je Lebaran a ze Angkoty nejezdej, nacez se se mnou cela rodina nekoliksetkrat vyfotila a nekoliksetkrat se zeptala jesi sem uz narvanej a jesi mi to chutnalo. Teprve po 40 minutach zcela jednoduche konverzace se mi konecne podarilo dum necekanych hostitelu opustit. Kdyz sem k Cermacce dorazil uz byla zjevne evidentne lehce nervozni jak je u ni zvykem, nebot ji prudil nakej trpaslik s mensi hodnotou IQ [ o tom se zminim v poslednim odstavci]. Nacez sme teda odjeli na rodinnou oslavu, kde sme jenom sedeli a prezirali se od rana az do vecera. Tato oslava nespociva v nicem jinym, nez ze se sjizdej ostatni casti rodin na stavu a cukrovi, pozdravi neco sezerou a zase vodfrcej a takhle to de vod rana do vecera.
Druhej den sme se rozhodli ze pojedem jezeru Maninjau. Jednalo se o prvni transfer bez pruvodce, takze sme meli listek s priplatkem a co se tyce jizdy pripominala hodinu a pul dlouhej pobyt na horske draze. Co most to skokanek, co zatacka to slalom mezi motorkarema a do toho decibely diskohudby. Kdyz sme dorazili do vesnice, ktera je nekde pobliz jezera tak sme si capli Angkot. Ridic Angkotu nejevil znamky vyjednavani o cene, ikdyz sem se mu snazil vysvetlit ze Lebaran uz konci. Kdyz asi po 15 minutach ridic naplnil totalne auto pasazerama, vzrazil. PO 50 metrech mu dosel benzin. Takze nekam 200 metru bezel ho koupit, pak i po dalsich 50 metrech jizdy zajel dofouknout gumy a az pak vyrzil k jezeru. Dle reci jednoho mistniho mela cesta trvat 16 minut. Trvala 60 minut.
Ridic nas pak vykopnul ve vesnici u informaci, kde uz konecne nekdo rozumeli anglicky a konecne sme i nasli par jinych belochu, ktery zde travili dovolenou. Jeste to odpoledne sme nasli Home stay Cafe 44, kde sme nas jedna noc stala 30 000 Rp. Navic zde byla velice pratelska atmosfera a i pestra nabidka jidla, ktere bylo velice levne na pomery cen v obdobi Lebaranu. Napriklad klasicka smazena rejze s vejcem je za krasnejch 12 000 Rp. Omeleta za 8000 Rp. a stejne tak Jogurt s rozmiksovanym ovocem. Hovezi steak s chilli a rejzi tady byl za 30 000 Rp [asi 60Kc hehe trikrat levnejsi nez v rakaci ve Fitku]

Maninjau je kraterove jezero dlouhe 17 km a siroke 8 km, okolo se vypinaji kopce s 500 m nadmorskou vyskou a samotne jezero je hluboke az 480 m.

Druhy den sme se po vitecne snidani s kolegou Edem, ktery je zde domorodcem zasli pucit horska kola, nebot sme chteli objet cely ostrov. Pokud Vas zajimaji podrobnosti co se tyce komplikaci o kterych me zde uz nebavi psat odkazuji Vas timto na blog Cermacky, ktera zajiste venuje tematu komlikaci nekolik svych kapitol. Puceni kola stalo 25 000 Rp. Vyrazili sme zapadnim smerem a prvni cast cesty nas privitala slunnym dopolednem a vsudy pritomnym pokrikovanim mistnich. Jelikoz kvalita horskych kol a i jezdcu byla rozdilna, tvorily se mezi nami obcas rozestupy. Jeden takovy zkoncil ztratou naseho indoneskeho kolegy, kterou sme vyplnili v jednom mistnim warungu zranici Mie goreng [ osmazeny nudle z cinsky polivky a na tom je volsky voko]. Asi tak v tuhle dobu zacalo prset nad jezerem a tak zbytek cesty jsme jiz vyplnili pouze jizdou a obcasnyma prestavkama. Vsude po vesnicich v okoli bylo znat ze mistni neco slavi. Vecer po vydatne veceri, kdy sem si musel dat Gado Gado [ vejce, kousky zeleniny, ovoce zality palivou arasidovou omackou], nebot hovezi na steak uz nemeli, sem s pivem pozoroval v dalce blikajici bourku a ohnostroje mistnich oslav. Cesta zpet do Padangu byla v rezii prervanyho autobusu plnyho trpasliku vracejicich se z oslav Lebaranu. Jeste ted me boli prdel nebot sem sedel dve hodiny na kovovy skrince mezi sedackama. Ricic behem cesty furt nekoho zdravil ahulil cigara coz vyustilo v to ze na jedny krizovatce sundal motorkare. Pikantni bylo, ze krizovatku ridil policajt. Indonesky ridici patri do skupiny tech nejmene zkusenych v oblasti bezpecnosti v silnicnim provozu. Umi akorat troubit a slapat na plyn a brzdu.

Cili se dostavam k poslednimu odstavci. Provincie Padang se co se tyce kultury sklada z tri provincii. Prvni je Jezero Maninjau, druha je Limapuluh kota, tu sme navstivili nedavno jedna se napriklad o Payakumbuh a treti je Batusankar, kam mame naplanovano jet pristi vikend na sumaterskou svatbu. Lide z Padangu umi prevazne tri vety v anglictine: 1. Hallo mister 2. What is your name? a za treti How are you? co se tyce slozitejsi konverzace da se se stestim narazit i na cloveka co ma moje zaklady anglictiny a sem tam i neco rozumi. Padangsti trpaslici se nadale deli na skupinu lidi, ktera je velice prijemna usmevava a chce jenom vedet odkud ste, co tu delate a pripadne Vas pohostit ci jen tak s usmevem poklabosit. Bohuzel se zde najdou i blbeckove. Takovi lide jsou schopni si vedle vas sednout v autobuse a jenom se tlemi, cumi vam do ksichtu a dorozumet se s nima nejde pac anglicky neumi a navic ani neumi normalne se bavit v indonestine. Konverzace probiha povetsinou v slovnich obratech typu.. jo ty si z Cech, hehe hhee jo tak ty si z Cech apod. Jejich vytrvalost je neprimo umerna jejich intelektu a tak sou schopni za Vama jit treba i pul hodiny bez jakyho koliv slova, nebo s Vama sedej na zastavce a cumi na Vas a smejou se. Nejhorsi je, ze temhle blbeckum nic nevysvetlite. Argument, ze tady cekate na nekoho kdo ma zahy priject nikdy nestaci. Blbecek Vam proste neveri a porad vam neco cpe. Spis neyli pokecat s Vama mu de vo to co nejdyl na Vas cumet, civit a divit se tomu, ze neco takovyho neska potkal. Dalsi problem je ze se Vas tady snazi neustale natahnout. Jakmile nemate po ruce indoneskeho kamarada, hned je pro Vas vsechno drazsi. Nacez mate dve logicke moznosti. Kdyz umite indonesky a mate povedomi co dana vec nebo sluzba stoji, mate najakou sanci mu to rozmluvit. Kdyz ne pak zaplatite, nebo ho poslete doprdele. Coz se vetsinou udelat neda nebot treba za autobus nebo za jidlo platite az kdyz to snite nebo kdyz ste uprostred cesty. U autobusu riskujete, ze vas z nej vykopnou nekde kde to neznate a u jidla se s drobnou davkou odvahy da zaplatit min, ale to pak si clovek musi bejt vyskou ceny daneho pokrmu. Obcas premejslim jesi se da spocitat pravdepodobnost vyskytu techto situaci v relaci s atmosferickym tlakem, teplotou apod. V pristim tydnu se pokusim sestavit soustavu diferencialnich rovnic na toto tema. A ted me omluvte musim 200 m cestou domu odpovedet na 300 pozdravu.

dalsi upload videa: http://www.youtube.com/watch?v=V0bemQODrdA

enjoy it

Bukitingiiii

Pry nejvetsi hodiny na Sumatre jsou chloubou v centru namesti mesta Bukitingi.

Takze nastal posledni vikend v mesici zari, neboli mesici ktery si trpaslici vybrali jako postni mesic, cili ramadan. Tenhle vikend sme zaznamenali narust aktivity trpasliku snad ve vsech moznych sferach. Vylet do Bukitingi zacal jiz brzy rano. Dorazil sem k mistu srazu coz byla zastavka naproti obchodnimu domu Gramedia, ktery je jeden z nasich orientacnich bodu tady v Padangu. holky jely angotem trochu za mnou takze sem mel chvili cas. Netrvalo to ani dve minuty a uz si me vsimnul nakej mistni ozralej trpaslik. Takze nastal klasickej postup, trpaslik si sednul vedle me a delal jako ze se zname leta, vytah nakou flasku s denaturakem a zacal si vylejvat mozek. Trvalo to jeste asi deset minut po tom co prisly holky.
Cesta do Bukitingi trvala kratsi dobu nez posledne. Po prijezdu do Bukitingi nas privitalo centrum s trhem na kerym si benesovska Janca marne snazila vybrat novej batoh. Kdyz se ji to nepodarilo zasli sme na polivku a pak se musela nase pruvodkyne Yanni pomodlit v mesite. zrejme nasadila full version pac sme tam cekali dost dlouho a jeden z mistnich muslimu musel upozornit holky ze maj v zadu tricko moc vystrceny a odhalujou si asi cm ctverecni zad. A to je pred mesitou v obdobi ramadanu obrovska provokace. Po zastrceni tricek za kalhoty devcat sme se vydali s cerstve pomodlenou Yani do mistni ZOO. Docela se mi pobyt v zoo znechutil uz u druho vybehu. Zvirata byla bud v bahne nebo byla obszpana odpadky. Krokodyli meli zalostnej rybnicek plnej platovejch lahvi a krabicek od cigaret. Docela mi i nasrala Yani jak se kvuli nam snazila probrat krokodyla kamenem. Orangutanni par mel vybeh o neco vetsi ale taky nevypadal spokojene. Nakonec sem si nakrmil slona cukrovou trtinou, slon mel stesti ze na ni dosah pac mel jednu nohu ootanou retezem a prikurtovanou k betonu. Tady holt na zvirata serou, hlavne ze se na ne lidi chodi divat a sypou rupie.

Pohled z provazoveho mostu v ZOO na Bukitingi a vzadu se vypinajici Merapi [2890m]

Po prohlidce tragicke ZOO, sme opet tragicky proudili za Yani, ktera je nase pruvodkyne a casto jakoby nechapala ze mi Evropaninejsme cviceny opicky a tahala nas vsemozne ruzne trhem. Nakonec sme skoncili v zlutym Angkotu a ten nas odvez na kraj Bukitingi k jeji kamaradce Nini, nebo tak nejak se menovala. Jeji rodina vlastni tradicni barak Minangkabau cili Rumah Gadan, ve kterym sme dali karkace a dokonce nam i uvarili docela palivou veceri. Po prohlidce mistni okoli mistni mesity sme sli spat. Rano po toustu a salku caje sme jeste sli omrknout sklizen ryze na pole a rozloucili sme se s jinak prijemnou rodinkou vyse zminene pritelkyne nasi pruvodkyne a vyrazili smer Bukitingi. S Janou sme si naplanovali vejlet k jezeru Maninjau ktery je pry velice krasny a v tuhle dobu tam mely bejt naky oslavy. Pred tim nez sme se pokouseli sehnat nakej autobus k jezeru sme navstivili system tunelu kerej tady zbyl po Japoncich. V obdobi ramadanu to tady bylo dost opusteny a v okoli moc turistu nebylo.

Pohled smerem k sopce Singalang [2880 m] prez udolni prikop kterej prej Japonci vybudovali jako obranu proti Holandanum.

Spolecnost nam delalo jen par opic kery se prisly podivat na to co bastime a kdyz se jich seslo dost na to aby zautocily, tak zautocili a zcizili baleni susenek a kus jablka. Jejich chovani bylo dost agresivni, a to nas nebavilo tak sme sli na prohlidku podzemi. Tam se na nas zase nalepilo sedm malejch kluku takze z podzemi sme meli taky prdlajs. Zatim co sme se snazili vymotat se z chodeb Yani se setkala se svejma kamosema. Tak sme se pak jeli podivat na central a sehnat nakej ten bus na Maninjau lake. Bohuzel vsechny busy tim smerem byly jiz obsazeny a navic cenybyly na tak kratkou vzalenost velice premrsteny, cim ze potvrdilo pravidlo, ze o Lebaranu se nevyplaci podnikat zadny vylety. Po kratky porade sme usoudili ze bude lepsi se vratit zpet do Padangu. Na Maninjau lake se holt podivame jindy a treba i s krocanem a kockou az dorazej. Jako nahradni plan sme opet chteli vyrazit, tentokrat uz jenom s Cermackou na nakej ostruvek prenocovat pod sirak. Opet sme narazili na problem Lebaranu, kdy sou ceny totalne premrsteny a nikomu se nic delat nechce. Tentokrat byl nas pruvodce opet muj spolubydlici Echo z Payakumbuh. Na pristavu v Padangu sme nasli akorat lod na paradise Islands za 1.5 milionu Rp. taksme vyrazili na pantai Bungus, kde snad naky lode meli bejt k pronajmuti. Na plazi Karolina sme si dali poprvy kokosa s brckem primo ze stromu a nabydli nam odvoz na vzdalenou plaz za 300 tis. Proste vsechno strasne drahy. Kdyz se chcete dostat nekam kde neni civilizace aby ste meli klid tvrde platite a to v obdobi Lebaranu plati 10x. tak sme po dalsi marne snaze dorazit na nakou opustenou plaz, ktera v te oblasti proste neexistovala dorazili zpet na nase puvodni misto, kde uz sme pred 14 dmena spali s nasim ceskym mamaradem Tomasem. Zaplatili sme 35 000 Rp. za noc a dali si Nasi goreng v mistnim warungu. Nakonec to bylo nejlepsi reseni pac ve dve rano prisel docela mohutnej slejvak a chcalo jeste dopoledne. Rano nam Echo oznamil ze jede do payakumbuh na oslavu Lebaranu s celou rodinou ze prej mu volal otec. Tak sme domu jeli bez nej.

Nic netusici Jana krmi opicku

dalsi upload 20 verinoveho videa z bukitingi:
http://www.youtube.com/watch?v=oiWT57x20tk