Zdravím opět všechny odběratele mého blogu! Nebudu to zdržovat a rovnou k věci! Jelikož někdy v dubnu letošního roku přišli Turkové s nízkejma cenama letenek z Prahy do Jakarty na podzimní termíny, napadlo mě vyhlásit událost na mém tajném FB účtu, jež měla jednouchý, leč nakonec proradný název. Událost nesla název "Výlet do Jakarty a tam se uvidí". Cena zpáteční letenky Praha - Jakarta - Praha za 13 145 Kč nalákala do skupiny celkem 6 lidí, z nichž se dva týdny před zvoleným odletem, který je nastaven na pátek 30.10.2015, stala držitelem letenek tříčlenná skupina (Já, moje Kabelka a Sofie). Nutno podotknout, že ještě v předodjezdovém období měl platnou letenku Michal Ortcykrů, ten se ale musí oddávat pracovním povinnostem na Barandově a účast na expedici musel předčasně ukončit již v předodjezdové přípravě. Ono je to vlastně jedno, protože ty ceny jsou prakticky od té doby na stejné úrovni. Asi je furt levnej kerosin nebo je velká konkurence v letecký přepravě.
Od večerní neděle dne 18. října však nabrala situace naší expedice dramatický spád. Kabelka zjistila, že má propadlý pas a Sofie záhy rovněž po omrku svého pasu dobou expirace neplnila limit platnosti 6ti měsíců na vstupu do Indonesie. Rychlopas na 6 měsíců za 1 500 Kč tedy situaci neřeší a tak jsme chvíli byli opařeni. Kabelka však není lenivý tvor a využila hned druhý den ráno výjezdního zasedání vlády a odchytila si ministra vnitra Chovance na cestě ze záchodů. Následně jak Kabelka tak po té i Sofie si před plánovaným odjezdem užily nespočet telefonátů s domovským okresním úřadem, Ministerstvem vnitra a státní tiskárnou cenin, kde se pasy vyrábí. Bylo to velice stresové a nepředvídatelné období plné nejistoty a prakticky se stopla řada příprav a plánování expedice. Abych to ještě shrnul, tak celý proces je veden ve správním řízení, kde je lhůta pro vydání nového pasu 30 dní. Tiskárna cenin má s ministerstvem vnitra smlouvu, že pas musí vyrobit do 8 pracovních dní. Průměrná doba vyřízení od podání žádosti na okrese tak bývá okolo tří týdnů. Janča to zvládla v rekordním čase 9ti dní a Sofii to trvalo díky státnímu svátku dne nezávislosti ČR o dva dny déle. Nutno dodat, že ani diplomatický pas vám v ČR tak rychle nikdo nevydá !
To by ale nebyla zábavná expedice, kdyby se něco nepodcenilo a bylo tak na úvod o čem psát. Ale že to bude jedna ze základních věcí, co má projít kontrolou okamžitě po koupení letenky.. no, tak jsme se zasmáli a nyní si budeme povídat o tématu naší další indonéské expedice.
Volba letošního průzkumu po Indonesii nebyla jednoduchá a prakticky byla v mých rukou, neboť holky si nekladly speciální požadavky. Sumatru jsem byť nerad vyloučil, neboť na severu již měsíc vydatně prší a to bychom si uhnali leda zapařeniny. Jack mi sice psal , že se na nás těší a manželka už smaží bakwany a v lednici je dostatek dinginových bintangů, ale monzun již začínal pomalu zásobovat oblačností a deštěm i Borneo, střed Sulawesi a Papuu a my nejedeme na měsíc někam nešchat zplesnivět opalovací krémy.
Navíc je v Indonesii letos největší sucho za posledních 30 let a toho využili někteří místní k vypalování pralesa, aby získali více půdy pro kelapu sawitovou (palma olejná). tady si neodpustím poznámku, že indonésané jsou a byli vždycky paka a trvalá udržitelnost je pro ně takovým neznámým pojmem asi jako toaletní papír. Na jejich obranu je třeba podotknout, že většina z nich jsou hendikepováni islámem, korupcí a skupinovým názorem. Takže v důsledku těchto okolností je nad Borneem a Suamtrou "asap" (kouř), řada malých letišť je zavřená a pravidelné letecké spoje nabírají spoždění, či vrtuláky nelítají vůbec. Armáda se snaží uhasit neuhasitelné a tak se vlastně čeká až přijde období dešťů, které by to mělo spláchnout. No a tak sem se rozhod pro flákací měsíc a koupil letenky na Lombok, kde jak doufám se budeme prozačátek flákat v jihozápadním cípu Lomboku na Gili Gede nebo Gili, který sou okolo. Počasí tam docela ujde a až si prohřejem kostě a Janča bude mít první náběh na svlékání kůže, se pohnem zase o kus dál a vymyslíme nějaký dobrodružství, aby ste si nemysleli, že tam neuděláme nějakou ostudu. Takže zatím pěkně pracujte a uvidíme se v příštím díle.
A připomínám, že v tom minulym díle sme byli na Sulawesi a zase chvíli na Bali. tady je odkaz na krátkej souhrn:
Váš indoteam, který vám vždy ukáže Idnonesii jinak !
Ze Senggigi sme jeli na gili meno a tam proflakali par noci. Opet bylo hlavnim tematem opalovani, konzumace vodniho melounu, piti bintangu a krapet snorchl. Na menu je tzv. Zachranna zelvi stanice, kterou za pomoci Hanky jeste nechame proverit, neb tam vybiraj od turistu prachy a pride mi ze zaplisnene a okousane zelvy z toho nic nemaj. Rovnez zabavne je poslouchani mistnich mladych muslimatek, ktere zde maji jednu mensi mesitku na hrani a asi desetkrat denne otravuji turisty agbarem pres tlampac.
Z gilli meno uz sme pouzili nas opentiket az do padangbai, takze z vyprahleho a sopticiho Lomboku to bylo proletosek a nejspis i i pro jindy uplne vsechno. Cesta lodi z Lembaru byla prijemna, trvala cca 4 hodiny a zanesla nas do pristavu, kde sme si nakonec u jedne hinduibu pronajali bungalowciky na dve noce, abychom poradne prozkoumali Padangbai. Podlemehonazoru neni o co stat. Celej pristav je sosacka penez, vsude mate brachy nebo frendy, kteri vam chtej se vsim pomoct. I ceska potapecska komunita drsne sosa prachy z sikmovokejch turistu. My jsme byli snorchlovat v modry lagune, coz je plazicka vedle za kopcem. Tam nas zase atakovali prodejci nesmyslnejch naramku a jinejch kravinek. Clovek skoro nemel ani moznost setrvat v povinne 15timinutove opalovaci pozici. No nebudu vas zdrzovat dalsima nudnejma historkama, snad jenom, ze tukang gorengan namistnim trhu ma u me dozivotni pruser. Prodat bakwana detem pred mejma ocima za ctvrtinovou cenu nez me.. a jeste predemnouvysypat bakwany zpatky na hromadu s vyrazem ze at si trhnu, kdyz nechci. Naskleng.
Takze z Padangbai sme to hnali za komfortem a to na Sanur, kde sme po kratkem hledani usadili u starickeho cinana v jl. Hang tuah nedaleko plaze. Tady taky nebudu chodit daleko od horke kase a narovinu vam rikam, ze se tu flakame u bazenu a ja trenuju sipky a salta. Cekame na kamarada Petra od Sofci, ktera jak vite s nami cestuje, abychom vyrazili do centralni casti Bali alespon za nejakym naznakem dobrodruzstvi. Letosni indonesie je opravdu spise burzoustnim flakanim se po plazich, nez zdolavanim sopek a nocovanim v dzungli. Obcas je to ale nutny se umet zrelaxovat, kor kdyz rada z vas uz je na prasky z nadchazejicich vanoc. Takze zatim cus a mejte se, protoze my se mame.
