Bunaken

Opet zdravim vsechny lidi kteri se doklikali az sem. No abych nezdrzoval, tak prejdu rovnou k veci. Po sopce v Tomohonu a jednodennim  flakacim vyletu po meste, ve kterem sme s Jancou v mistnim artshopu koupili desne levne batikovou mapu indonesie sme rovnez navstivili mistni trznici. Bohuzel nebyla nedele a tak misto hadu a netopyru byli na stole rezniku pouze dva vzvrzeni psi plus dalsich asi sest v kleci vyckavali az na ne prijde rada. Celkem to tam i pachlo. Janca dostala za statecnost meloun za par rupek a vecer jej celej do sebe nasoukala. Mel tri kila.

Dalsi den sme vyrazili opet z trznice, kde se nachazi rovnez autobusovy terminal do Manada. Museli sme busem nebot po povodnich, ktere tu byly cca pred nekolika tydny je rada silnic do Manada bez mostu a infrastruktura se nadale opravuje. Cesta ubihala celkem rychle a po dvou hodinach sme dorazili na terminak Kerombasan, kde sme celkem svizne prestoupili do mikroletu k pasaru Jengkih odkud jezdi lod na ostruvek Bunaken. 

Kolem poledniho to na pasaru resp. v pristavisti docela prazilo a jelikoz sme cekali na prilivovou vodu, aby se dalo vyplout, vzplnili sme chvilku preziranim v prilehlem warungu. Lodka na ostrov, ktery je vyhlasen jako narodni park diky sve neskutecne biodiverzite podmorskeho zivota stala 50 tisic rupek a trvalo ji to bezmala hodku nez sme se tam s ni dostali. 

 zradylko na pristavu

Na ostruvku sme se vyprdli na rady vsech mistnich nahanecu a nekterych cechu, kteri zde jiz byli a z Labuhanu (pristaviste) sme se vydali pesky kolem rezortu a peclive vybirali ten nejlevnejsi. Daniels homestay mel sice volno, ale chatky byly az prilis u sebe a navic byl narvanej belochama, kteri divne cumeli a to se Janine nelibilo. Mistni manazer slevit nechtel a za osobu na noc si rikal 200 tisic rupek. Pochopili sme ze ma plno a tudiz mu to sype a tak neni proc by mel na bule setrit. Poradil nam Kus Kus, kterej by moch jit na 175. Jenomze kdyz sme k nemu dosli tak byl celej zavrenej. Dle mistniho prochazejiciho se domorodce jsou prej majitele nekde na oslavach vanoc. Ty jsou zde ostatne docela dlouhe. Vsude zde jeste v unoru visi svitici retezy, ozdobene stromky apod. 

 pantai ve Bunaken village - zapad slunce

No nakonec sme se dostali a to i se stestim do Lorenzova homestay, ktery je opravdu velmi vzdalen od vesnice a vsecho ostatniho smerem do centra ostrova. Lorenzo nas privital plznulou cestinou se slovy "mam studeny pivo levny" a v podstate tim si nas ziskal po celou dobu pobytu na bunakenu. Mel posledni volny standard za 150 rupek na hlavu a noc. Jelikoz v tom bylo i jidlo a vetracek s moskytierou, tak sme se nechteli plahocit dal a kejvli mu na to. Janicka sice na chvilku vybehla pred chatku, nebot ji z koupelny prez nohu prebeh vystraseny cca 10 cm pavouci velikan. Nicmene do konce pobytu sme ho jiz nevideli. Pokoj byl skromny a pres noc se nam nad nim prohaneli mrouskajici se kocky. Co si ziskalo Jancu bylo ale jidlo. To se panu Lorenzovi musi opravdu nechat. Skvele cerstve ryby, hodne zeleniny a co vic, jeste nas privitali hudbou na improvizovane sestavene nastroje. Cela Lorenzovic sebranka je skvela a jeho homestay neni vubec tovarna na zdimani rupii z bule. Studeny pivo levny tady bylo za 40 tisic, coz se da oznacit vzhledem k mistnim predrazenym potapecim rezortum, kde se obycejne plati okolo 30 EUR za noc docela levne. 

Cely rezortik je strcen bokem na pantai Pangalisang, ktera je odvracena od usti rek z Manada. Je tak na ni mene odpadu nez na druhe plazi Liang, na ktere je krasne jenom to, ze se tam da koukat na bozi zapady slunce. Snorchl byl uzasnej. LP nekeca, tech koralu tam fakt muze bejt 300 druhu a ryby nespocitane. Mistama ste v akvarku, kde vas miji snad vsechna zabrohavet sveta.Ke koralum se vsak musite prodrat mangrovovym porostem, ktery ma cca 50 metru tloustku. Nastesti byl pro snorchlisty vybudovan u rezortu mensi chodnicek. V mori musite plavat cca dalsich 50-100 m k hrane utesu, kde se akvarko odehrava. Jelikoz sou tam celkem silne proudy, tak sme si napidruhe jiz vzali ploutve, jinak si clovek obcas slusne zaplave na miste kdyz to tahne. Doste se tam taky micha tepla voda se studenou az je to i videt jak se to miha pred ocima. 

 Lorenzos big band

Ostruvek je rovnez krasny na prochazky, krome motylu jej brazdi volne mistni prasata. Neni problem vyplasit male sele behem prochazky, nebo pri nocnim navratu potkat na ceste statneho knoura. V centru ostrova je mala vesnicka s kostelikem a na druhem konci rovnez mala vesnicka bez kosteliku, ale s pristavem. Cele to tam pohani dve agregatove stanice, ale rezorty maji sve vlastni. Zrejme statni energie je pouze pro domorodce. 

 bordel na pantai Liang

Vesnicka Bunaken village ma take jeden kostel jak z pohadky a rovnez i mesitu pro vecne se roztahujici muslimy. K tem mam po letech uz jenom jednu poznamku. Sou to prasata. Jak stylem zivota tak i chovanim. Ale pryc od tech cunat opet k prirode. Na prochazce jsem urval z mistni palmy jednomu mistnimu domorodci, co si mistni palmu radne nehlidal kokosaka. Toho jsem si u Lorenza nechal otevrit macetou a celyho ho vypil, nebot Janca ma v indonesii sosacek pouze na kolu. Byl vybornej. Cely 4 dni na Bunakenu byly suprovy a vlastne sme je pouze prosnorchlovali a proopalovali. Navic nam delala spolecnost Anna a Wolfgang, dva rakusane z nichz Anna pochazi ze Slovenska, ale s Wolfikem uz to 30 let tahnou v jedne male vesnicce u Linzu. Do Indonesie a Asie vubec jezdej taky dlouho a tak sme si s Wolfgangem notovali v indonestine neb ji umel stejne plynule jak ja a neb sem od maturity prakticky nemcinu nepouzil :).

Akorat jedna vec je na Bunakenu nahouby. Kdyz chcete odjet v nedeli tak jedine charterem, pac Pablic boat v nedeli proste nejezdi. Nakonec nas to moc nestalo, obzcejne je do Manada za 400, ale nastesti se nasla jedna starenka, ktera se pripojila, nebot ji doslo v chatce ctivo a musela tudiz do Gramedie (mistni knihkupectvi).

 v Manadu za obchodakem

Vlastne sem vam o Bunakenu toho moc nenapovidal, ale ono ani nebylo co. Ty 4 dny sme se jen flakali a opalovali a to proto ze mame dovolenou a nejsme tady vod toho aby sme kvuli vam furt nekde litali a psali sem vo tom. 

V nedeli sme se charterem dostali do Manada, kde nas Lorenzo odvez jeste autem do Matahari obchodaku. Tam sme zasli do pizerie a Janca si tak po nekolika tydennim rejzovani dala konecne buchtu. Nasledne sme nasedli na bemo do terminalu Paal 2, kde sme presedlali na jine bemo az na letiste, kde sme byli tak kolem devate vecer. Check-in byl v 5 rano, tak sme se natahli pred letistem na vytrenou podlahu a schrupli si. Proc platit za hotel, kdyz je venku v noci 25 stupnu. Rano sme se nalodili do letadla, ktere nas prez Makassar hodilo do Denpasaru, kde nyni bydlime v kosu u Maxe. Mame motorku za 40/den, arak uz nepiju pac sem mel misto hlavy po ranu sklenik a tak si davam pouze bintoury. Krapet tady nakupujem a od zejtra zacnem delat vejlety. Uz sme byli na masazi, kterou si zejtra pro uspech zopakujem. Tot vse. O Bali vam uz nic psat nebudu, pac bych se opakoval. Beztak uz ste tady vsichni byli a znate to tu lip nes ja. No, tak ja jedu do kosu si sezrat kilo rambutanu, kterej tady zrovna dozrava. Pic.

Gunung Lokon

Zdravim opet ze Sulawesi vsechny rostaky a rostenky v Cechach, kde se jiste lyzuje a pivo tece proudem. V tomohonu stale bydlime v Happy Flowers home stay za krasnych 200 ribu za pokoj se snidani, ktera je slozena z toustu, marmelad, utely, arasidoveho masla, dzusu a paru voslych nedosmazenych ok. Po jedne takove snidani sme se rozhodli vystoupat na mistni nedalekou sopku Gunung Lokon a to ve stopach Krocanu, kteri na ni vysplhali nekolik let nazpatek pri sve predsvatebni asijske ceste.

Po snidani nam Ibu v hotelu rekla ze musime pred stoupanim absolvovat registraci na misnim urade pro sledovani aktivity sopky. Na to sme se samozrejme vyprdli, pac nebudem ztracet cas behanim po meste abychom si vyslechli pohadky o tom jak je to nebezpecny a jak se mame nahore chovat. Zakladni instrukce o climbingu sme dostali uz v cechach od krocanu a tak sme se vydali dle mapky, kterou nam Michal peclive na googlemaps nakreslil. 

Cesta se ubirala kolem zemedeslych poli a nasledoval pruchod kolem mistni skladky a tezebni spolecnosti, ktera tam zrejme doluje kameni. U vdhodu na cestu k sedlu se na nas prilepil jeden mistni delnik a s vidinou nejake odmeny s nama usel asi km do kopce nez mu doslo, ze mu dame naprosty hnedy exkrement. Jelikoz sme si prispali, tak sme udolim, ktere vede do sedla ke krateru sli v polednim case. Slunce nemilosrdne rozehrivalo lavovy kamen, ktery udolicko tvori a tak sme se museli casto mazat opalovacimi kremy abychom se zase nesloupli jako posledne. Udolicko pomalu zmizelo a pred nama se objevila krasna sopecna mesicni krajinka. Krater je v sedle mezi dvema kopci a to ze je skutecne sopka velmi aktivni dokazovala vrouci kyselina sirova, ktera se odparovala do blizsiho okoli. Nahore sme byli prekvapeni nekterymi kusy lavovych kamenu vyvrzenych z posledni poradne erupce. Nektere musely mit desitky tun. 

Pocasi se nam ten den opravdu povedlo a posileni susenkami a ja salakem sme se vydali zkusit vystoupat na jeden z vrcholku sopky. Od posklednich destu se z kopce ztrhlo nekolik svahu a temi bylo mozne se pod vrcholek dostat. Bohuzel jak krocani rikali, ne az na vrchol, nebot jeho povrch byl zarostly vysokymi travinami s konzistenci bambusu.  Nakonec sme se dostali tesne pod sedlo vrcholu a tam sem jeste zkousel pro Jancu vyslapat v travinach cestu k vrcholu, coz se mi samozrejme nepovedlo.V travinach ale zije rada druhu ptactva a rovnez sme byli ohromeni nekolika druhy pestrobarevnych motylu, kteri nam litali pred cumakem.

Pohled dolu byl vsak uzasnej. Bylo videt krapet Manado a prilehle ostrovy. Nahore sme sedeli krpaet dlouho a jelikoz se zacalo stmiovat tak sme vyrazili pomalu zpatky do rezortu. Cesta dolu nebyla snadna, nebot melka puda byla podmacena z poslednich destu. Jance to krapet uklouzlo a tak ma po cca 15 metrech bobovani jemne sedrenou coudel a lokytek. Nicmene prezila a to by nebyl prvni vystup na sopku, kdyby si clovek od ni neodnes nejake to bebicko. 

Dole sme se v sedle jeste zastavili u krateru a krapet zirali co vulkany dovedou. Dolu uz to celkem slo a pomalu pri naedchazejicim veceru vysel i srpek mesice, ktery zde ma tvar pismene U. Spodek cesty uz sme museli dolizt s celovkama, nebot se zde stmiva opravdu rychle. Ten vecer sme byli unaveni tak, ze sme cel;ej nasledujici den pojali velmi odpocinkove, uz s ohledem na predchazejici 27 hodinove rally pres pulku Sulawesi.  

Tantena - Tomohon

No jen v kratkosti doplnim prispevek o presunu prez pulku Sulawesi. V Tantene sme se rano probudili do krasneho pocasi a ja s Ninem sem jel ceknout auto do Tomohonu. Na druhym terminalu sem ukecal cenu z 400 na 300 000 Rp. za osobu a cas byl stanoven na jednu. Misto aby nas ale ridic vyzved v domluvenej cas, tak kupodivu na indonesii nezvykle uz okounel na rezortu o hodinu drive.

Tak po rychlem zabaleni krosen a rozlouceni sme nasedli do auta, ktere jeste asi hodinu krouzilo po Tentene a nabiralo lidi a ruzne krabice s vecma. Jedna z krabic obsahovala manga, coz nepochopim. Nyni je v indonesii musim manga resp. obdobi kdy sou vsude na kazdym strome. A tak se jeden indonesan/ka rozhodla proste poslat autem nekomu z pribuznych krabici plnou mang pres pulku Sulawesi. Tem z vas, kdo znaji mistni komunikace a styl rizeni nemusim nic vysvetlovat, snad jen krapet predbehnu vypraveni, kdyz prozradim ze se dovez dzus. Nicmene ridic dostal za dovezeni krabice zaplaceno a tak se vyrazilo. Cesta do Posa docela jeste usla, ale smerek severu to slo s kvalitou silnice hodne dolu. V aute sme byli obklopeni batohy a krabicemi a navic sme vyfasovali sedadla na zadni naprave, ktera mela tlumice jiz davno za hranici zivotnosti. Cim vice sme se oddalovali od Posa, tim vice pribyvalo useku, kdy po 200 m krasne silnice nasledoval 50 m usek plny tankodromu. Ridic si samozrejme nebral ohledy a vesele si upaloval pres doury 80 km rychlosti. Zatacky si krasne najizdel do protismeru a projistotu zatroubil nebo probliknul dalkovejma. Predjizdeni mu taky nedelalo problemy. Stacilo zajet za pomalejsi vuz a proste napalit dalkovy a dle mistniho zvyku jej pak predjet.

Auto kterym sme jeli melo honosny nazev MR. COMBAL. Coz pro nektere priznivce stejnojmeneho festivalu urcite znamena znameni jisteho druhu osudu, ktery v tomto pripade ke me a Jance byl kruty. Rano uz sme dorazili do oblasti Gorontala, kde silnice opet dostaly povrch a slo sem tam i nachvili zamhourit oko, coz nas rally ridic v klopenych zatackach obcas prerusil. Do Tomohonu sme dorazili tesne pred setmenim a ubytovali se v Happy Flower, kde maj sice standard room za 200 000 Rp., ale nase zada potrebovala po 27 hodinach zbesile jizdy komfort a ten tady byl nalezen. Po ubytovani sme se sli projit na veceri a Janca po 14 dnech nudli a rejze konecne objevila indoneske KFC a tak si mohla dat s chuti dvojite hranolky. Zitra dem na Lokon, tak drzte palce at vydrzi pocasi. Vypada to slibne.

Narodni park Lore Lindu

Tak, rok se s rokem sesel a Janicka mela zasejc narozeniny a nutno dodat, ze je stale krasnejsi. A co jineho dostat k narozeninam nez dvoudenni trek v pralese narodniho parku Lore Lindu. 

Z hotelu Tropicana v Tantene u jezera Poso, ktery mohu vsem cestovatelum doporucit, sme vzrazili po mensi snidani okolo desate vozem do vesnice s nazvem Bomba. Cesta autem byla celkem unavna, nebot sme museli prejet cely hreben pohori ponicenou cestou, kterou urputne opravovali mistni cestari. Nas pruvodce se jmenoval Nine a sehnal nam na odvoz Toyotu s obsahem 1.3 l. Clovek by neveril, co vsechno tohle auto zvladne. Cesta se misty ztracela a byla ponicena z mistnich prutrzi mracen. Do tohodle terenu by ste nevzali ani tank, ale nas ridic s citem vjizdel do bahnitych koleji a der v asfaltu. Jina cesta do Bomby vsak bohuzel nevedla. V prubehu presunu sme zastavili na nudle a na foceni u kokakolove reky, jak ji mistni nazyvaji. Kokakolovou barvu ma proto, ze dle naseho soudu do ni vteka voda z nahornich raselinist.

V Bombe sme zastavili a presli novy provazodrateny most prez reku Lariang nebo tak nejak, jejiz nazev sem uz zapomel, ale je jedna z nejdelsich na Sulawesi. Ve vesnici Kolori cinta, sme si dali caj u naseho pralesniho pruvodce c.2 Jonase. Je to zemedelec, ktery se v pohori vyzna jiz leta, ikdyz podle vyhledu bychom mu 49 let nehadali. Mozna to jen tak placnul a ani nevi kolik mu je. Mr. Jonas, si omotal starej pytel s nadobim a zasobama okolo zad a vyrazili sme smerem k pralesu. 

Cesta vesnickou se ubirala prevazne kakaovym sadem, ktery se nahle ztratil a taksme nabrali smer vzhuru pralesem. Teren byl nemilosrdne prikry. Prvni prenocovaci misto bylo situovano nekde na svahu pohori narodniho parku. Slozili sme u dreveneho pristresku batohy a nasi dva pruvodci se zacali otacet. Pridelali celtu, rozdelali ohen a dostali sme caj. Pomalu se smrakalo a mistni hmyz zacinal pridavat volume. K veceri sme meli rejzi s nudlema a zeleninou. Obcas sem tam sem si cucnul araku na zahrati, ktery sme sebou tahli v male lahvicce od kokakoly. Kolem sedme uz byla uplna tma a pralesni hmyz jel na plne obratky. Janicku si s celovkou oblibil jeden druh obri mouchy a neustale se ji sapal k hlave. Kdyz se po zhasnuti celovky hmyzi problem vyresil, rozedlali sme spacaky a natahli se na brutlne kamenity povrch s dvema moznostma polohy kratkodobeho spanku.

Janci oblibeny druh hmyzu

Po zhasnuti celovek uz byly videt akorat svetlusky a praskajici ohen. Myslel sem si, ze nam jich par zalezlo pod pytel na kterem sme spali, ale byly to svitici houby ! Nikdy v zivote sem je nevidel, ale v naproste tme je to uchvatne vedle nich usinat. 

Rano se kvapne probudil Jonas, ktery spal jen tak skrcen u ohne a zacal pripravovt caj. K snidani sme dostali roti s cokoladovou, tvarohovou nebo fikovou naplni a po zbaleni vercajku sme se vydali do kruteho kopce. Cesta byla obcas krute zarostla, plna bodlaveho rotanu z ostny a tak musel Jonas machat macetou jak divej.  Celej den sme lezli ten hnusnej kopec, presli sme asi dva potoky, minimalne desetkrat kazdej uklouzl az sme se dodrapali na vrchol. Behem cesty sme videli nejaky motyly, par ptaku, jinak celej prales byl oproti tem sumaterskejm docela poklidnej a na okraji kterej sme prosli bez makaku a jinejch vetsich primatu. Kousek pod vrcholem byl rozbalenej druhej tabor, kterej musli nasi dva pruvodci krapet predelat, aby se tam dalo prenocovat, nebot drevo pristresku bylo docela prejety trouchnivelosti. Mam z toho krasny 15ti minutovy video prispevek, ale to az doma.

Kdyz nam postavili pristresek, zacalo krapet cedit a tak sme zalezli a za soumraku zacali jist rejzi s vejcem a zeleninou do ktery primychali nasi pruvodci Rotan. To je ta pichlava svine, ktery sme za celou cestu meli nohy samej trn. Alespon duvod jak se ty svini pomstit. Po veceri prestalo cedit uplne a uz za tmy sme s celovkama vyrazili hledat Nartouny. Bylo jich kolem nas v jednu chvili snad desitky jedincu, jen uz byli na vetvich vysoko nad nama a dolu se jim nechtelo. Ono se na ne asi musi za soumraku kdy slejzaj lovit hmyz. Byl jenom slyset ten jejich charakteristicky mlaskaci piskot. Marne sme jeste pred spanim prohledavali celovkama kmeny a vetve stromu. alespon za jejich srkaveho piskotu sme usinali. Noc byla krapet chladnejsi, no jak byne, kdyz sme byli nekde na vrcholu hrebenu. Spali sme tentokrate na klackach vystlanych lupenim z kapradi. Na zada teda obe prespani nic moc. Opet mate tak dve moznosti jak pretrpet kratkodobym spanim pralesni noc. Rano uz sme jenom zabalili vercajk, Jonas si zabeh pro nejaky liany, ktery potreboval nadoma a drsnym terenem pomalu seskakovali zpet do vesnice. Jonas ve predu byl neustale atakovan od Janci cestinou ve smyslu, kam a kudy nas to zase ten deda vede apod. Nicmene po kratkem asi hodinovem sestupu se pred nami otevrel vyhled na cele udoli.

Janicka tady videla sveho prvniho radneho pavouka a tak sme opet vytasili fotaky a dokumentovali. Seslap az dolu do vesnice mezi kakaove sady uz byl celkem hracka a dost nam pomoh Jonas, kterej nam par sekama macetou udelal docela dobry pralesni trekovy hole. 

V pulce kopce se ale oddalil do vesnice zariznout slepici abychom meli co k obedu. Mezitim sme s Ninem zasli na upati hor k vodopadu a castecne ze sebe umyli pralesni pot. Ve venici uz prales zase vystridal zkoumajici  pohled mistnich, nebot sme ve vesnici byli po dlouhy dobe jedina bule navsteva. Kor Janca se svoji vejskou byla pro mistni pozdvizeni.

Kdyz sme slupli slepici s rejzi a ja si samozrejme dopral i krapet chilli, tak sme po chvili cumeni do blba nez dorazi ridic vyrazili opet zkrz vesnici a provazovej most na cekpoint, kde nas vyzvedla Toyota. Tentokrate uz nas ale nevez opatrny muz stredniho veku, ale o neco mladsi kapucak, kterej Toyotku vubec nesetril. Mastil to sni dira nedira do Tanteny jak blazen. Cestou sme ale precejen mozna Nartouna videli, teda resp. Janicka zahlidla cosi ve vetvich o jeho velikosti.