úterý 3. ledna 2017

Ahoj vespolek, tak trochu času uběhlo. Od posledního vejletu plynul rok a jedinej pádnej důvod proč s Jančou nebrázdíme tropy je naše plánovaná červnová veselka. Tak si alespoň vychutnejte tohle video, které je sournem naší loňský flákací dovolený. Flákací v úvozovkách. Pač sme měli jet Halmaheru, ale bylo sucho a požáry.

 Vaši Kouťácí

čtvrtek 12. května 2016

Zdravíme všechny příznivce, čtenáře a zbloudilé návštěvníky blogu nejen, ale přecejen převážně o Indonesii. Po ročním studiu v Padangu v letech 2008-09 a dalších expedicích 2011 – Sumatra, Bali; 2014 Sulawesi, Bali a 2015 Lombok, Bali se nyní nacházíme před naší asi na delší dobu poslední expedicí do Indonésie. Naše poslední příprava se bude ubírat tentokrát do méně probádaných koutů indonéských souostroví, a proto bude třeba nepodcenit přípravy. Myslíme si (Já a Janča), že bychom vás již tentokrát mohli ušetřit zážitků z ostrova Bali a prozkoumat končiny východní. Mnozí z vás již tuší, že naším úmyslem je prozkoumat souostroví Moluky a konkrétně máme v merku Halmaheru s přidruženými ostrovy muškátového oříšku.
Tento plán jsme již měli nahrubo připraven pro minulou expedici, ale vzhledem k rozsáhlým požárům na konci období sucha, jsme byli nuceni mnohdy až znechuceně bloumat na Lomboku a Bali, kde již má turismus velmi hluboko zakořeněné hnáty. Na druhou stranu jsme zase viděli Šárku Bartůšků, kterou tímto zdravím a ještě jednou děkuji za pohlídání batožiny při týdenním výletě s naší růžovou Hondou. V současnosti se tedy nacházíme ve stavu, kdy je třeba obnovit očkování meningitidy a břišního tyfusu, která budeme mít v období naší expedice již propadlá. Janča také již nemusí sledovat platnost svých cestovních dokladů, neboť její příběh s ministrem vnitra pár týdnů před odjezdem je již zařazen jako epochální událost, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho po konci tohoto vesmíru. Nicméně se tato nepříjemná událost nyní může dotknout i mě, neboť má doba expirace se ubírá do ledna roku 2018. Což vzhledem k půlročnímu předstihu na vstupu dává možnost pro zvolení termínu období v první půlce roku 2017. Budeme však již nyní netrpělivě sledovat vývoj monzunu, který je dalším faktorem pro výběr termínu odletu.
Dalším faktorem je samozřejmě cena letenek. Podle dosavadního vývoje cen předpokládáme let s čínskejma airolinkama, které mají již několik měsíců přímé spojení z Prahy do Jakarty přes Peking a zcela jistě budou lákat na zajímavé konkurenční tarify. Po našich a mých zkušenostech (EVA air, emirates, korean a turkisch), jsou turci bezkonkurenčně nejhorší, takže s nima už nikdy. Co se týče našich cílů, jsou velmi odvážné. Na trase nyní máme několik aktivních vulkánů (gn. Gamalama, gn. Dukono) a dále i pralesní ekosystémy plné endemitů (převážně však ptáků či motýlů). Nepředpokládáme, že bychom na severní části Halmahery ztrávili celý měsíc a tak zvážíme podle času a místních přepravních podmínek alternativy v podobě přeplutí na Raja Ampat či návrat na sever Sulawesi, kde máme pořád nevyřízené účty s nártounem celebštajnem. Avšak šnorchl s největší parybou světa je rovněž lákadlo. Jelikož jsme nyní ve fázi sběru informací, žádáme všechny lidi, co o téhle oblasti něco vědí a byli zde v posledních pár letech o kontakty na místní či tipy na návštěvu či zajímavé treky. Takže mailujte a pište své náměty a případně nabídky na sponzoring :) na koutecky@centrum.cz

úterý 17. listopadu 2015

Napric zapadnim Lombokem a prejezd na Bali

Opet zdravim pravidelne odberatele. Senggigi neni moc zajimava destinace. Krome plaze a vsudypritomnych nahanecu na transport zde neni nic kvydeni. Proto jsme si taky vybrali k prenocovani homestay u Ozzyho. Za 100000Rp. na noc. Snorchlovani jsme si na zacatku vypravy uzili dost a jelikoz nam bouchla sopka Rinjani,, na kterou jsme planovali vylizt, tak sme alespon zajeli na vodopady na jejim upati, kde tekla sladka voda a my se mohli po peti nocich konecne umit od te slane, ktera tekla ve sprse i v homestayi. Na vodopady jsme vyfasli mladouckeho guida,ktery nas sice prekrasne povodil po vyslapane stezce, ale predmakakem nas moc neuchranil. Makak zrejme spozoroval, ze zeru kacangy a zatarasil nam cestu. Zmohl se vsak pouze na jeden vypad a tak vysel se svou straregii naprazdno. Pomalu sme ho obesli a vratili se do senggigi. Ze Senggigi sme jeli na gili meno a tam proflakali par noci. Opet bylo hlavnim tematem opalovani, konzumace vodniho melounu, piti bintangu a krapet snorchl. Na menu je tzv. Zachranna zelvi stanice, kterou za pomoci Hanky jeste nechame proverit, neb tam vybiraj od turistu prachy a pride mi ze zaplisnene a okousane zelvy z toho nic nemaj. Rovnez zabavne je poslouchani mistnich mladych muslimatek, ktere zde maji jednu mensi mesitku na hrani a asi desetkrat denne otravuji turisty agbarem pres tlampac. Z gilli meno uz sme pouzili nas opentiket az do padangbai, takze z vyprahleho a sopticiho Lomboku to bylo proletosek a nejspis i i pro jindy uplne vsechno. Cesta lodi z Lembaru byla prijemna, trvala cca 4 hodiny a zanesla nas do pristavu, kde sme si nakonec u jedne hinduibu pronajali bungalowciky na dve noce, abychom poradne prozkoumali Padangbai. Podlemehonazoru neni o co stat. Celej pristav je sosacka penez, vsude mate brachy nebo frendy, kteri vam chtej se vsim pomoct. I ceska potapecska komunita drsne sosa prachy z sikmovokejch turistu. My jsme byli snorchlovat v modry lagune, coz je plazicka vedle za kopcem. Tam nas zase atakovali prodejci nesmyslnejch naramku a jinejch kravinek. Clovek skoro nemel ani moznost setrvat v povinne 15timinutove opalovaci pozici. No nebudu vas zdrzovat dalsima nudnejma historkama, snad jenom, ze tukang gorengan namistnim trhu ma u me dozivotni pruser. Prodat bakwana detem pred mejma ocima za ctvrtinovou cenu nez me.. a jeste predemnouvysypat bakwany zpatky na hromadu s vyrazem ze at si trhnu, kdyz nechci. Naskleng. Takze z Padangbai sme to hnali za komfortem a to na Sanur, kde sme po kratkem hledani usadili u starickeho cinana v jl. Hang tuah nedaleko plaze. Tady taky nebudu chodit daleko od horke kase a narovinu vam rikam, ze se tu flakame u bazenu a ja trenuju sipky a salta. Cekame na kamarada Petra od Sofci, ktera jak vite s nami cestuje, abychom vyrazili do centralni casti Bali alespon za nejakym naznakem dobrodruzstvi. Letosni indonesie je opravdu spise burzoustnim flakanim se po plazich, nez zdolavanim sopek a nocovanim v dzungli. Obcas je to ale nutny se umet zrelaxovat, kor kdyz rada z vas uz je na prasky z nadchazejicich vanoc. Takze zatim cus a mejte se, protoze my se mame.

středa 4. listopadu 2015

Jakarta - Mataram - Sekotong

Zdravim vsechny lidi, cesta z letiste Vaska Havla probihala poklidne. Meziprostani v Istanbulu sme stravili odpocinkem na koberci v jednom z preplnenych mist na boarding. Nocni let do Jakarty byl rovnez v klidu, i kdyz mista na nohy v ekonomy tride stoji za kulovy. Prilet do jakarty i viza uz se pro cechy moc neresi a tak sme mohli vklidu poseckat na ranni let do Mataramu na Lomboku v jedne z mistnich zradelen na vnitrostatnim terminalu. Rannim leten do Mataramu uz sem byl taky docela grogy a usinal sem i pri nataceni letu u vokynka. Klimoska ve vnitrostatnich letech taky neni dokonoala. Na vzletu se potite a pak ste zase v lednici. Proto taky Janinu boelo dva dny v krku. Z Mataramskeho letiste sme si vzali auto do Sekotongu a pak mini lodi prejeli na Gili Gede do malinkeho rezortiku Madak Belo, ktery dal do hromady jeden dredaty frantik Henri. Bungalow z bambusu stal s prisylkou pro Sofcu 500 000,-/noc a sdileli sme ho spolecne s cca 30 cm gekonem, ktery krome ranniho budiku mistnich mesit nepravidelne stekal sve eoeo dlouho do nocnich hodin. V Madak Belo sme travili celkem tri noce. Spis sme jen odpocivali a ja soutezil sam se sebou v piti Bintangu. Stezejni druhy den sme si objednali snorchl trip na sousedni Gili layar, kde sem si chvilku zaletal s karetou mezi koralama. Bylo to ale kolem poledniho a tropicke slunce je svine. Tak sme ted klasicky cerveni od hlavy az k pate. Zatim sme zadny dobrodruzstvi, co by stalo za sirsi rozbor nezazili. Lombok je precejen turisticky hojne vyhledavan a ponekud proflaknutej. Ted sme dorazili do Senggigi a uvidime co dal. Tak se zatim mejte a treba vam sem casem uploauduju i nejaky fotky.

pátek 30. října 2015

Výlet do Jakarty a tam se uvidí - předodjezdem

Zdravím opět všechny odběratele mého blogu! Nebudu to zdržovat a rovnou k věci! Jelikož někdy v dubnu letošního roku přišli Turkové s nízkejma cenama letenek z Prahy do Jakarty na podzimní termíny, napadlo mě vyhlásit událost na mém tajném FB účtu, jež měla jednouchý, leč nakonec proradný název. Událost nesla název "Výlet do Jakarty a tam se uvidí". Cena zpáteční letenky Praha - Jakarta - Praha za 13 145 Kč nalákala do skupiny celkem 6 lidí, z nichž se dva týdny před zvoleným odletem, který je nastaven na pátek 30.10.2015, stala držitelem letenek tříčlenná skupina (Já, moje Kabelka a Sofie). Nutno podotknout, že ještě v předodjezdovém období měl platnou letenku Michal Ortcykrů, ten se ale musí oddávat pracovním povinnostem na Barandově a účast na expedici musel předčasně ukončit již v předodjezdové přípravě. Ono je to vlastně jedno, protože ty ceny jsou prakticky od té doby na stejné úrovni. Asi je furt levnej kerosin nebo je velká konkurence v letecký přepravě. Od večerní neděle dne 18. října však nabrala situace naší expedice dramatický spád. Kabelka zjistila, že má propadlý pas a Sofie záhy rovněž po omrku svého pasu dobou expirace neplnila limit platnosti 6ti měsíců na vstupu do Indonesie. Rychlopas na 6 měsíců za 1 500 Kč tedy situaci neřeší a tak jsme chvíli byli opařeni. Kabelka však není lenivý tvor a využila hned druhý den ráno výjezdního zasedání vlády a odchytila si ministra vnitra Chovance na cestě ze záchodů. Následně jak Kabelka tak po té i Sofie si před plánovaným odjezdem užily nespočet telefonátů s domovským okresním úřadem, Ministerstvem vnitra a státní tiskárnou cenin, kde se pasy vyrábí. Bylo to velice stresové a nepředvídatelné období plné nejistoty a prakticky se stopla řada příprav a plánování expedice. Abych to ještě shrnul, tak celý proces je veden ve správním řízení, kde je lhůta pro vydání nového pasu 30 dní. Tiskárna cenin má s ministerstvem vnitra smlouvu, že pas musí vyrobit do 8 pracovních dní. Průměrná doba vyřízení od podání žádosti na okrese tak bývá okolo tří týdnů. Janča to zvládla v rekordním čase 9ti dní a Sofii to trvalo díky státnímu svátku dne nezávislosti ČR o dva dny déle. Nutno dodat, že ani diplomatický pas vám v ČR tak rychle nikdo nevydá ! To by ale nebyla zábavná expedice, kdyby se něco nepodcenilo a bylo tak na úvod o čem psát. Ale že to bude jedna ze základních věcí, co má projít kontrolou okamžitě po koupení letenky.. no, tak jsme se zasmáli a nyní si budeme povídat o tématu naší další indonéské expedice.
Volba letošního průzkumu po Indonesii nebyla jednoduchá a prakticky byla v mých rukou, neboť holky si nekladly speciální požadavky. Sumatru jsem byť nerad vyloučil, neboť na severu již měsíc vydatně prší a to bychom si uhnali leda zapařeniny. Jack mi sice psal , že se na nás těší a manželka už smaží bakwany a v lednici je dostatek dinginových bintangů, ale monzun již začínal pomalu zásobovat oblačností a deštěm i Borneo, střed Sulawesi a Papuu a my nejedeme na měsíc někam nešchat zplesnivět opalovací krémy.
Navíc je v Indonesii letos největší sucho za posledních 30 let a toho využili někteří místní k vypalování pralesa, aby získali více půdy pro kelapu sawitovou (palma olejná). tady si neodpustím poznámku, že indonésané jsou a byli vždycky paka a trvalá udržitelnost je pro ně takovým neznámým pojmem asi jako toaletní papír. Na jejich obranu je třeba podotknout, že většina z nich jsou hendikepováni islámem, korupcí a skupinovým názorem. Takže v důsledku těchto okolností je nad Borneem a Suamtrou "asap" (kouř), řada malých letišť je zavřená a pravidelné letecké spoje nabírají spoždění, či vrtuláky nelítají vůbec. Armáda se snaží uhasit neuhasitelné a tak se vlastně čeká až přijde období dešťů, které by to mělo spláchnout. No a tak sem se rozhod pro flákací měsíc a koupil letenky na Lombok, kde jak doufám se budeme prozačátek flákat v jihozápadním cípu Lomboku na Gili Gede nebo Gili, který sou okolo. Počasí tam docela ujde a až si prohřejem kostě a Janča bude mít první náběh na svlékání kůže, se pohnem zase o kus dál a vymyslíme nějaký dobrodružství, aby ste si nemysleli, že tam neuděláme nějakou ostudu. Takže zatím pěkně pracujte a uvidíme se v příštím díle. A připomínám, že v tom minulym díle sme byli na Sulawesi a zase chvíli na Bali. tady je odkaz na krátkej souhrn: Váš indoteam, který vám vždy ukáže Idnonesii jinak !