الله اكبر ، محمد يست سوى عنصر واحد ، والشعب أيضا ، المسلمين

تبدأ اليوم في العربية. اذا كان شخص ما لا يفهم ، انها مشكلته. تعلم اللغة العربية ، وبسيطة للسيطرة على كل مسلم.

yang tidak memahami dasar teks ini dalam bahasa Arab, adalah azulazul

Takze se pomalu presuneme k cestine, jelikoz rada z Vas urcite neovlada arabstinu a uz vubec nevi ze se to cte zprava doleva, tak sem aspon pro ty kdo studujou indonestinu vlozil pod to ponauceni. Nicmene uz mi do konce pobytu v indonesii zbyva zhruba deset dni. Penezenka je sice vydnena ale ocekava zasadni injekci , ktera z Jakarty stale jeste nedorazila nicmene zitra se du podivat na rektorat jak sou s tema prachama daleko Samozrejme se tesim dobrymu zdravi a stale ziju mezi lidma co neji prasata a le chovaj se tak.V dnesnim povidani o indonesii si toho moc novyho nerekneme, rada z vas by na mym miste, jakozto na miste cloveka kerymu zbejvaj posledni dny v tropech, zila tyto dni s maximalnim usilim a pokudmozno by se je snazila si uzit co to jen de. Ja si je ale pekne proflakam az do konce. Ani tak nejde vo prachy ale spis o pocit, ze v prave zacinajaicim pocasi "musim panas" se neda skoro nic prez den aktivniho delat. Na slunicku je prez tricet a v noci se potim ikdyz spim v trenkach. Sebemensi prezrani prez den je okamzita poprava, nebot ste hned unaveny a tak si prez den dopravam pouze ovoce, kteryho se docela urodilo. Jedou markizy, ananasy, furt je hafo bananu a zase prozmenu najelo obdobi Durianu Po tom co sem dorazil z Bali do Padangu si opet okoli zvyklo ze se v nem prohani jeden bilej a dalo na chvili pokoj. Semtam jenom nekdo stekne nakej nesmysl, ale na dobre rano v anglictine v devet vecer uz taky odpovidam dobry rano. Nema smysl je vopravovat, stejne to zejtra uslysite znova. Pred vikendem co se mi na imigracnim vali pas i KITAS, sem se rozmejslel jesi si nepucim motorku, jelikoz Yani neco zblebtla ze by se to dalo tak sem pomalu zacal delat plan kam ze by sem se moch po okoli podivat, ale jako vzdy kdyz ji clovek nevotravuje kazdou pulhodinu se na to vyprdla a venuje se charite a nebo jen tak doma civi do stropu, Allah vi. Ja sem teda kejvnul na patecni Darisovo pozvani na nedelni vylet do jeho rodne vesnice "Air dingin". Mel sem dorazit na jedenactou dopoledni a skutecne v jedenact Daris turoval svy auto. Nicmene sme stejne museli pro benzin a tak sme smer Solok vyrazili az po trictvrte hodine.



Cesta byla paradni Vyhral sem misto vepredu vedle Darise, coz znamenalo ze zbytek rodiny sedel i s manzelkou vzadu. Byl sem stasten. Ne ze bych nemel rad deti, ale sest je uz na me moc. Darisovi parchanti me uz ale znaj a ja je mam rad. Cesta ubihala celkem pohodlne a kolem jezera "diatas" sme projeli po hodinove jizde. Krajina kolem jezera je opravdu uzasna a jak ste se v minulych dilech docetli, je prevazne orientovana na produkci zeleniny. Do vesnicky sme dorazily a ja zacal bejt nalepovan na detska tela tamnich deti. Po narocnem privitacim vyprosteni a oddeleni deti patricich k rodine hostitele sme usedli a zapocali konverzaci. Po caji nas uz mati Darise pobizela k obedu a ja po predeslem vysvetlovani ze by se nemelo ve vedru prezirat, sem se prezral.To jako ne ze bych chtel ale nedelni tradice kerou zna asi kazdej narod je i tady .Narvat deti s manzelkou do auta a hura k babi na venkov .Potom se vsichni na zemi prezrat rejzi a podotykam s dzenkolem, rybou a kuretem a specialni davkou cabe pro bule by sem se sel natahnout hned, i postel mi nabizeli ale sel sem raci s Darisem delat fotky do poli mistnich "Petani" neboli zemedelcu.


Jelikoz byla nedele a prezrani zacalo slehavat, tak sme daleko nedosli, Darsi sice pred tim vybizel k zdolani mistnich kopecku a ze tam vodsad je na jeho rodnou vesnici uchvatny pohled, nicmene vobadva sme se zadejchali a sli nazpatek na caj. Pri vstupu do vesnice sem byl opet obalen detmi a zaplnil kartu fotaku nesmyslnejma pozamajejich boju a snahou dostat se pred objektiv. Pri vstupu do Darisova rodneho Rumah gadanu byly opet oddeleny deti ktere patri do rodiny a zbytek casu sme stravili hovorem o me. Obcas i zbylo misto abych se na neco zeptal i ja, ale kdypa do vesnice prijede nakej beloch a navstivi mistniho bleka? Treba sem se dozvedel ze Darisovu matku stala cesta do Mekky 45 milionu rupii, coz je v porovnani s moji letenkou a rocnim pobytem tady dvakrat tolik a jeho mati tam stravila jenom mesic. Tak proto tam asi jezdej jenom jednou za zivot. Pri konverzaci o me sem kazdemu clenu rodiny musel individualne zodpovedet, kolik mi je, jestli uz mam pritelkyni a jesi si chci vybrat pritelkyni z Minangkabauskeho kraje a proc vlastne nechci vstoupit k islamu a pod. Kdyz uz mi dosly argumenty tak sem uz jenom rikal ze nemuzu vstoupit k islamu kdyz vo tom vubec nic nevim a neumim arabsky, coz vyustilo v hodinu arabstiny.

Darisova rodna vesnice "Air Dingin"

Nektera souveti mi opakovali tak dlouho ze si je pamatuju i tedko. Sice je docela tezka vyslovnost ale kdyz neco zopakujete dvacetkrat tak se k tomu zvuku aspon priblizite. Takze sem nakonec slibil ze si vo tom neco prectu aby sme vubec vyrazili domu. Cestou sem ale skutecne videl par divek kvuli kterym by se petkrat denne vyplatilo si kleknout, hehe. NIcmene Uz dlouhou dobu v Padangu sleduju zivot muslimu a voni se tam do tech mesit stejne chodej jenom natahnout. Muslimstvi je stejne jenom prostredek proto, aby tady ty prasatka se petkrat denne umyla i za usima nepohnila tady. Zdejsi forma islamu neni zas az tak drsna na ro aby se s ni nekdo zapadni nedokazal zzit. Nicmene koutak je clovek jen tak necim neovlivnitelny ale skutecne si vo tom neco precte, pac argumenty se dycky hodej, kor kdyz obedvate s muslimskou rodinou hehe. Takze nedelni vylet k babi ala indonesia se vydaril. Naposled sem se mrk k jezerum a ted us, jak sem slibil v uvodu se budu flakat, pac to podstatny si myslim sem tady zazil a bohuzel musim taky lehce setrit, nebot i cesta domu bude celkem nakladna. Mozna sem jeste neco pristi tejden napisu, ale to by se mi v posteli muselo stat neco hodne zajimavyho. Takze se zatim mejte a nezapomente ze heslo: "Svetu knir", jez je i heslem letosniho rocniku naseho okresniho festivalu he predevsim heslem mistnich obyvatel, nebot tady ho ma skutecne skoro kazdy

.Tradicni Rumah Gadan na vesnici v oblasti danau Di atas

dva dni, jeden bilej a druhej cernej

Surfari na Nusa dua

Ne casto clovek zaziva dni plne euforie a vzapeti dny opacneho razu aniz by to predem planoval. Ovsem pokud nestuduje v Padangu a nevraci se tam z dovolene na Bali. Zivot je v techto momentech postaven na jasnych kopancich do prdele a mozek dostava elektrosokove imuplzy. Do krve jedince se tak po Endorfinu vyplavuji stresem vytvorene skodliviny. Ani nevim jak zacit tak snad vetou ze sem zase v Padangu. Spis zacnu asi od zacatku. V Pondeli, krasneho dne s uzasnym usvitem, jenz zcela jasne rozzaril plaze a rozzelenal kokosove palmy a jejich kulate nezrale plody, sem vstaval kolem jedny odpoledne. Neco sem pojed a vyrazil na plaz fotit kyclaky na prknech. Odliv uz koncil a tak se mi dostalo paradnich snimku a videi padajicih surfaru koncicich v naruci vlny ve tvaru baraku. Cestou nazpatek sem oblicejem zavadil o posledni paprsek slunecniho svitu noriciho se z vln oceanu a prez baracek, kde sem si vzal boty vyrazil do kosu kde sem netrpelive se Sarkou ocekaval Hera, pruvodce nocni vypravy na horu Agung.
Jak je na indonesany zvykem tak dorazil opet pozde. Navic sem ho musel vzit na svou vypucenou Yamahu, nebot jeho Vespa nevypadala dlouhotratove. Furt cestou neco mlel aby se ujistil ze se s nim na motorce nezabiju, nebot zrejme jeste nikdy nejel s belochem co sedi vepredu. Cestou sme vyzvedli Elisku s klukama, coz sou tri Cesi ktery tady ma Sarka na Bali a maj tady dovcolenou. Kolem pulnoci nas motorka za padajici mlhy donesla k mistu kde sem musel Hera vyhodit, pac uz ani na jednicku to do toho krpalu nezabiralo. Eliskarum chciplo auto a neslo nastartovat. Nastesti asi necelej km pred tim templem co je vychozi bod vypravy. Tam uz sem mel zaparkovanou chciplou motorku. Hlidaci chramu, ci parkoviste prohlasili ze chtej prachy na rejzi. Po proneseni cisla sem je chtel okamzite poslat doprdele, nebot 100 000Rp. je rejze na rok pro celou rodinu, ale dostali to podle pravidla ze bule vsechno plati a taky ze sem nechtel aby mi moji pucenou zaparkovanou motorku zahy ocesali od zrcatek a pod.
S nasim indoneskym pruvodcem prijeli jeste dva indonesani. Opet sem kroutil hlavou nad smyslem s systemem zapojeni jejich neuronu, nebot indonesanka si vzala na cestu na vrchol jenom kratasy a klepala kosu uz na miste kam sme dojeli na motorkach.
Konecne sme vyrazili vzhuru. Opet sem se nestacil divit, jakym zpusobem funguje mozek indonesanu, nebot ty paka si sebou vzala jenom dve rucni baterky, ktery prestaly svitit po hodine vystupu. Nase celovky jim tedy celou nocni cast cesty zachranovaly zivot. Jak uz to u sopek bejva tak kdyz vyjdete na hranici lesa, mate tak nejak vyhrano. Otevre se vyhled a je videt ze krater uz je v dohledu. Ne ale v noci. Po nasem opusteni lesa na Agungu sme se dostali do useku lavoveho pole. Zbejvalo poslednich 500 vyskovych metru, na kterejch sme vsichni udelali kurz nocniho horolezce. Nektera mista vyzadovala opravdu horolezectvi a musel se dodrzovat tribodovy system. Az pak ve dne na ceste zpatky sme videli kde vsude se da dostat do novin pod clankem s nazvem zemreli dalsi radoby cesti horolezci. Nahore uz to bylo ale super. Ranni usvit byl paradni. Bohuzel se ukazalo i s usvitem co vsechno budem muset sject pozadku dolu. Na to ze sme vyrazili o pulnoci nam vystup trval pouze 5.5 hodiny.

koutak na vrcholu Gumumg Agung

Dolu uz to byl v mym pripade zapas o to nevyvrknout si kotnik nebo koleno. Kolem 11 dopoledne sem nalozil naseho polomrtvyho pruvodce a vyrazil na vicenez hodinovou cestu do Denpasaru. Heru mi cas od casu vzadu na motorce usinal a tak sem musel prudcejs dobrzdovat aby to pako nespadlo z motorky. Nastesti sme chytli poradnej slejvak a zmokli a tak se usnout za riditkama ani vzadu moc nedalo.

stin sopky ve vychodu

Po prijezdu do Denspasaru uz to bylo jenom vo baleni, uklidu baraku a stehovani k Sarce, kde sem na terasce vytuh. Problem byl ze Hero, tj Sarcino kote, chtelo mermomoci spat na mym spacaku se mnou. jelikoz me po pulhodine uz prestalo bavit mu vysvetlovat ze mam na kocky alergii, probral sem se rano s oteklym ksichtem namirenym do kociciho neoteklyho ksichtu.
Tim zacal cernej den. Cernej uz jenom proto ze skoncilo vsechno to, co se dalo nazvat dovolenou a poznavanim indonesie. Naposled sem nakop Yamahu Jupiter2 110ccm a se Sarkou vzadu vyrazil smer letiste v Denpasaru. Tam co Sarka nabrala smer k domovu sem zjistil ze sem se prekouk a ze mi letadlo leti vo hodku driv. Nastesti na letiste jezdim s dvouhodkovym predstihem, tak sem v klidu nasel informace a na security office vklidu nechal helmu vod motorky se kerou me tam Sarka nechala stat. hihi. nebyla to jeji chyba, taky nesnasim dlouhy louceni. Letadlo do Jakarty bylo jeste tak nejak turisticky. Do Padangu uz postradalo bilou slozku a bylo vesmes slozeny z bleku zasatkovanejch a bleku bez satku. Na padangskym letisti sem kupodivu pristal jenom s pulhodinovym spozdenim. Pri vystupu sem si zacpal usi a sel na Tranex. Keik kolemdoucich taxikaru sem si v hlave domyslel. Tranex me bohuzel nedovez az k krizovatce na bypassu se silnici ke Kampusu a tak sem musel poslat dokonce jednoho starika minangkabausky doprdele, nebot po trtim jasnem vysvetleni, ze vim kde bydlim, znam cestu a ze sedim uz 5 minut ve spravnym angkotu kterej me tam doveze, sem nemel na vybranou kdyz me chytil za ruku a tahal me z nej. Pako, kokot..apod. Bohuzel cernej den pokracoval se vsiparadou. v kosu definitivne prevladla anarchie novych nastehovanych studentu, kteri z krasne vytrene chodby udelali opravnu a parkoviste motorek, rozflakali drez a pri otace kde je muj hadr na podlahu, jednoduse zahrali minangkabauske kolektivni "nevim." Nemel sem uz silu podruhy nekoho posilat minangkabausky doprdele, kor je. Tyhle sou mlady a za svou tupost nemuzou oni nybrz tupost jejich predku a smysl jejich tradic a predavani vedomosti z rodicu na deti. Jednak uz sme ho probrali a nemusim uz pripominat, ze kultura zapadni sumatry je minimalne pro me ta nejmene zajimava az na par vyjimek zde muzu vsechny lidi zaradit do skupiny na vyhlazeni, nebot svoji genetickou databazi nemaji budoucim generacim co do adaptability k rentabilnimu prezit na teto planete nabidnout.
Nicmene i cerny den mel sve svetle chvilky. Zasel sem si do warungu vedle warnetu a dal si prekvapene balijskou specialitu. Bylo to kure ve sladke sojove omacce. nepalilo to. a jeste sem s mym uz starym pritelem a jeho choti sedli nad fotkama z nedavne svatby. Sice sem opet musel vysvetlovat, ze nemam v umyslu pojmout za chot jakoukoliv z minangkabauskych divek, nebot bych musel konvertovat k islamu a to znamena vstavat rano denne v 5 a delat ze sebe saska do konce zivota nemam v umyslu. Nicmene opet dekuju ze ste to docetli az do konce. Dneska toho bylo textove trochu nadramec a tak priste hazim jenom fotky. Zatim a tesim se na dalsi shledani s Vami a povidanim o indonesii, zemi vecneho cekani, zemi kde chodi zeny ve dne na ulici v pyzamu,zemi nekonecneho mnozstvi druhu cekani nacokoliv, zemi, kde je mozny denne prijit az o 10 procent sveho IQ.
jo a vzkaz pro Urbice, na Floresu mi slohli triko Flowers for whores, takze ci dalsi s kovbojem. dik

PS. dalsi fotky budou na rajceti, cestu tam uz znate tak se tam mrknete : mrchrkrt.rajce.net

patecni vylet na Besakih

Honza Polivka pamatuje nasi pucenou Yamahu Jupiter, ted si ji davam singl

Jak uz to tak bejva kdyz koutaka vopustej kamaradi a cestujou si kazdej nekde jinde, nasedne osamelej na svoji Yamahu Jupiter 110 a vyjede vstric. Vlasy se mu lopotaji v protivjetru, kdyz vyvine rychlost 50 km vhodine zacinaj kolem jedouci indonesani troubit napozdrav a koutak si pripada jak zamlada. I tento patek se koutak probudil sam a jelikoz se probudil driv jak v poledne, mel stale sanci ze stihne nakej ten motovylet. Bali je malej ostrov a kdyz se probudite v poledne, mate jeste porad sanci ho celej vobjet do soumraku, teda kdyz jedete poradnyho hulvata.
Ja se probudil dokonce uz v jedenact a pan zahradnik v Janinym kosu uz vesele neco delal, takze sem posnidal mliko a nakop masinu smerem k severu. Kdyz sem mijel Gyanar tak sem konecne dorazil na poradnou silnici a moch to peprit osmi petkama, ale silnice za chvili zase pripominala okresku, tak sem zvolnil a obcas semtam i vyfotil nakou zajimavost. Slunko svitilo a kameny sloni, ptaci a ruzny potvory u silnice a na kruhacich mi mavali chobotama. Ani sem Vam nemel hlad a tak sem to mastil smerem pod Gunung Agung, kde je na jejim upati soubor hinduistickejch chramu zvanej Pura Besakih. Dorazil sem tam za hodku a pul a ihned po prijezdu sem raketove odpalkovaval indonesany nabizejici mi svoje zbozi a predstirajici hladove chudaky. Svoji mistrnou indonestinou sem kazdymu vysvetlil ze penize nemam a ze sou vlastne bohatsi jak ja. Jejich ceny sem prepocitaval na Nasi goreng a pocty dnu, ktery bych za pohlednici, sosku nebo sarung zit bez pocitu hladu. Upokladny me bez milosti chteli naparit cenu pro turistu, zacal sem tedy mavat kitasem a typek dva tisice slevil. Horsi bylo vyjednavani pruvodce, bez kteryho udajne nemuzu vstoupit do chramu. Padesat tisic mi prislo moc na drzitele kitasu, tak sem zacal pouzivat techniky ze sem chudym vysokoskolakem, ktery musi udelat svoji seminarni praci, nebo ho vyhodi z predmetu a nedostane se ke zkousce a ze za skolu uz sem promrhal veskery penize a posledni mesic uz jen hladovim. pokladnik slevil 20tisic a ja sem na svoji pucenou motorku posadil postarsiho hinduistickyho pana a vyrazil k chramu.

Neco takovyho sem delal taky, postrikat se, nalepit na sebe rejzi a pripadat si uplne normalni..

Chram Pura Besakih je chramem uctivajicim tri buzky: Wisnu (konzervator), Brahmu (stvoritel) a jeste jednoho znamyho previta jo Shiva vlastne (to je nicitel), Kazdej ma svuj barevnej destnik, uz si nepamatuju ci co je ale je tam cernej coz bude asi nicitele, zlutej a bilej destnik bude asi stvoritele. Celkem zajimavej komplex betonu tam maj. sosky ruznejch potvurek a tak. Takze aby toho nebylo malo tak sem se v jednom chramecku nechal ocistit nebo tak neco. Vzal sem si objetni svazecek bordelu z narezanejch kytek, ocistil si v nich ruce, odhodil pred sebe, pak sem trikrat ruce drzel s mym pruvodcem kerej neco mlel v balijstine, pak sem si ten bordel z kytek dal za usi a na hlavu, pak me trikrat vybid abych vypil svatou vodu, trikrat me s ni postrikal a trikrat prilepil na oblicej rejzi. Pak sem zaplatil objetinu chramu a sel sem s pocitem vecneho stesti po schodech k motorce. Pruvodce sem jeste hodil dolu ke kase aby cekal na dalsiho belocha keryho zmoci a posype rejzi a odjel sem smerem k severu, pac sem tak nejak tusil ze nahore je nejvetsi jezero na Bali a ja mel jeste do zapadu Slunce docela dost casu. Z besakihu sem jel smerem na Kintamani pac sem tusil ze to je nekde u toho jezera a asi po pulhodce stoupani sem dorazil k docela slusnymu vyhledu. Skutecne sem mel stesti, nebot sem objevil krasnou rozhlednu zarostlou v lese. Docela se na ni i dobre splhalo a nikde nikdo nebyl. Vyhled z ni byl uzasnej, akorat bylo trochu oparu a mraku tak na foceni nic moc. Dole se na jezere prohanely lode a leskly se vodni hladiny rejzovejch policek. No parada.

Danau Batur - nejvetsi balijsky jezero

Pak uz sem se i podival na hodinky, kery mam na mobilu ze keryho uz odpadavaj soucastky kazdym dnem stale vic a vic. Docela slusnej cas a tak sem i bez mapy narval smer k Depasaru. Cesta ubihala celkem rychle. Jenom jak sem se blizil k Ubudu houstnul pocet policistu a prislusniku indoneske armady. Policisti stali na kazdy krizovatce a obcas nesmyslne odklonili dopravu nekam doprdele. Provoz jenom objel blok a opet se vratil na silnici kerou by stejne projeli. nebyt odklonu. Zrejme v patecnim odpoledni meli naky cviceni jak se ridi doprava. Nebo jenom prudili. Me uz jednou policista zastavil a muj mezinarodni ridicak zrejme neznal, pac tam mam motorku jenom do padesati ccm. A Yamaha ma 110, coz je docela na pokutu, ale jemu slo o to ve me vzbudit pocit ze sem nekde neco na silnici posral. Indonesky sem mu nemilosrdne rek pravdu, ze tady jezdim uz nakej ten patek a ridim jako vsichni ostatni indonesani. Policajt se sebral a vodjel hledat blbjejsiho belocha, ze keryho aspon neco vytriska. Nicmene co se tyce dopravy v indonesii, sice vypada jako brutalni nesmysl, ale jakmile se v ni naucite orientovat tak zjistite ze je velice bezpecna. motorky v klidu obtekaj auta, prakticky resite jenom to co mate pred sebou a kdyz se neco nestandartniho deje za vama tak vas to vytroubi. Nesmyslny predjizdeni dostanete od protijedouciho napalenim dalkovejc svetel do ksichtu, takze jakej koliv karambol je vyloucenej. Pokad teda cilene karamboly nevyhledavate. Zejtra lezem v noci na Agung tak se teste na dalsi prizpevek z Indonesie a jeste jednou potlesk pro Ondreje Kinkora, ktery bude reprezentovat Rakovnik v Indonesii pristim rokem. Jsem velice pysny na Ondreje, n ebot se vesel do seznamu 180 studentu z celeho sveta. Letos jede jenom 7 cechu a ne jako nas rocnik 15 lidi z 450. Prejme mu to, nebot bude studovat v Singaraje prave na Bali. Tak zatim se mejte a nekdy priste v tomto blogu, naslysenou..

koutak porad, stale a navzdy na Bali

trajekt z Bali na Lomok trva az 6 hodin a jak jinak nez ho prochrapat na strese..

Opet, zase a dost mozna jeden z poslednich pozdravu a vypraveni o indonesii. Jednak uz na to nemam cas a taky uz sem se vycerpal. Rada z Vas uz o indonesii vi mnohe a ti kteri bedlive cetli tento blog, setri na letenky ci jiz v indonesii byli.
V tomto case me jiz opustil Michal Miksak s Honzou Sirokym. Miksak si uz zcela jiste uziva na hulvata Sydney a doufam ze dorazil bez problemu. Ja sem uz opustil drahou Kutu a nocni zivot v ni a jedu predstirat turistu do klidnejsich ctvrti Denpasaru. Pronajal sem si opet Yamaha Jupiter co sme tenkrat meli s Honzou Polivkojc a na tejden se umistim do kosu Janci Klapojc.

Honza s Michalem na vystupu Rinjani na druhym vyskovym vydejchavacim bodu

V dalsich pripevcich hodlam zverejnovat informace o kulturnim bohatstvi Bali. Jelikoz ale sem uz tady neco nacestoval tak toho zase tolik necekejte. Bali je vicemene turisticka destinace. Kazdej den sem letadla vyplivnou tisice turistu a tisice jizh zase odplivnou zpatky domu. Kazdej druhej turista si tady koupi tricko Bintang a zacne lejt pivo Bintang. Co se tyce naky kultury ktera se toci okolo chramu, moc pestry to taky neni. Jeden chram jako druhej, ale aspon v pet rano se z nej nelinou alahove a agbarove. Moje poznavatelska cesta posledni tyden na Bali bude smerovat prave k temto chramum a take vystup na sopku Agung. Kdyz uz se Rinjani nepovedla az na vrchol tak aspon jednu sopajznu nad 3.5 km. Doufam ze bude dobry pocasi a ze nafotim naky uchvaty. Drzte mi palce at mi preje pri tom flakani pocasi a koukejte se poradne opalit v tom jarnim pocasi, at tam mezi vama nechodim vopalenej sam.

Flores II.dil

Varan komodsky - nejvetsi jester na zemi, takhle teda vypada ten prezranej

Zdravim pratele indonesie. Prave se nachazime v case, kdy Koutak jako jedinej sabotoval zaverecny ceremonial v Jakarte a spolecne s kolegy Honzou Sirokym a Michalem Miksovicem brazdi krajinu ostrovu Flores.
Tak kde sem to posledne prestal, nekde tam po prijezdu na Flores ve 4 rano co sme s klukama marne hledali ubytovani, pac v tuhle dobu i indonesan spi tvrdym spankem. tak sme se natahli na otevrenou verandu hotelu Matahari v Lubuan Bajo. Kolem pul sesty se ale rozednilo a prisel postarsi muslim kerej ovsem z deseti klicu nesehnal ten pravej k volnymu pokoji. Takze kluci vesele dal spali a ja sem nedospalej cekal az pride o par desitek let mladsi typek, kerej nam konecne otevrel, ale to uz bylo total rano a my sme zacali resit plan novyho dne. Pucili sme si motorky a zaridili vylet na ostrov Rinca na druhej den. Motorkama sme obkrouzili celej pristav, jukli sme na pozar ze sucha, mrkli sme se do jeskyne a po navraceni motorek dali pivo pri zapadu Slunce.
Druhej den sme spolecne s dvouma Belgicanama jeli asi dve hodky na lodi na vejlet na ostrov Rinca kerej je soucasti narodniho parku Komodo. Varanu tam byl celkem dostatek, prestoze z nich mel Michal nasrano tak to docela prezil a udelali sme haldu fotek a videi s nejvetsima jesterkama na svete. Bohuzel i nastesti sme videli jenom ty prezrany kusy, takze vsechny 3 metrovy 150ti kilovy jesterky jenom lezely ve stinu a travily. Akorat jeden samec se k nam vydal ale nedosel ani deset metru a zase zaleh. Na to ze sme vyplazli za tenhle vejlet neco prez sest kil na cloveka tak to byly jenom dve hodky trek, ale jesterky docela pekny. Po jesterkach sme jeste dostali tak hodku snorchl cestou na jednom ostruvku. Docela se tady michaj vody a dost to proudi, takze treba kdyz sem se potapel pod hladinou tak ve trech metrech uz byla studena voda jako z mrazaku. taky proudeni vody bylo masivni, obcas clovek plaval a stal porad na miste pod koralem na kerej cumel... ale jinak parada.

.. prej se da ubranit Varanovi pomoci tohodle klacku, jak? to uz nam pruvodce nerek..

Po cekautu druhej den sme nabrali bus k mestecku Ruteng, kery je tak nak centrum kultury lidi Mengerai. Nasli sme tam docela peknej hotel a kluci tam zdechli a ja sel do mesta sehnat nakej Arak. Netrvalo to ani pulhodky a uz se na me nalepili mistni a pytlik s arakem taky probeh. Po dvou litrech araku sme sli v poklidu do hotelu. Druhej den sme nasedli na pristaveny objednany motorky a jeli se mrknout na jezero kery je asi 20 km smerem do hor. Po 50 km mi doslo ze sme jezero minuli a tak sme si dali obeda v nakym mestecku uprostred Floresu. Nazpatek sme v horach chytli bourku a totalne sme prochcali, ze na nas nebylo nic suchyho. I motorka na chvili nasala vodu a jesteze sme byli z kopce a vodu sme vyprdeli. Co sme byli dva dni v Rutengu tak pokazdy prselo a dle reci mistnich Mengeraicu prsi takhle vodpoledne kazdej den, takze sme se vratili do Lubuan Bajo a posledni dve noci pred navratem na Bali tady prosnorchlujem a prolitame okoli na motorkach. Pozdravujte v Rakaci a poradne si uzivejte jaro. Ja se pomalu loucim a posilam trochu tepla do Cech. A nebudu se vyjadrovat k hokeji, pac prestavam na pristich deset let sledovat reprezentace nebot jejich kvalita se da prirovnat k mistnim okresnim indoneskym. Cus, ahoj zdar a necht Vam rostou pupiky z knedliku.

.. s deckama a trsem bananu na Floresu...

ostatni fotky na Rajceti:
http://mrchrkrt.rajce.net/Flores,_Rinca,_Sumbawa,_Lombok
a motovideo
http://www.youtube.com/watch?v=eD64BwfVFWQ

Bali, Lombok, Sumbawa .... I.dil

provokativni makak v narodnim parku Gunung Rinjani

Zdravim tentokrate z jiznejsich casti Indonesie. Nebudu zdrzovat pac sem opet na netu,kterej je turisitckej a mistni na nem rejzujou penize vod turistu. Tak abych zacal tak nejak navazovat. Do Denpasaru sem priletel s obema Janama a potkal se tam na letisti dle planu s Michalem Miksovicu. Tezko popsat co se na Bali delo, pac ty 4 dni co sme tam travili byly jenom spis relaxacni. Takze se jezdilo na motorkach, pilo se a klatil se cas ve skopcackym stylu. Z bali sme tak po 4 dnech odjeli Ja Michal a jeho kamarad Honza na Lombok, protoze to zavanelo uz jenom alkacem a zadnou zabavou. Na Bali sme teda nechali obe Jany svymu osudu. Nebudu se tady zminovat vo tom co tam delaly nebo co se jim tam prihodilo zajimavyho, pac se to netyka nasi skupiny. Nase skupina si najala na Bali super taxikare kerej nas tri vzal na pristaviste za 300 ribu a tam sme nasedli na trajekt na Lombok. Trajekt jel asi 5 hodin a na Lomboku sme pristali az kolem pul druhy rano. Moc sme nemeli na vyber a ridici na Lomboku nam opet predvedli svou premrstenost ohledne cen. Za tri kila sme se tentokrate dostali na vetsi vzdalenost nez posledne s taxikarem a to do Sinaru, startovni vesnice na vystup sopky Rinjani kera ma asi 3760 m. Tam sme opet po usmlouvani ceny treku na minimum ulehli do pokoje a rano v deset vyrazili smerem ke krateru. prevyseni z 500 - 2005 m sme dali za jeden den, coz me a miksovi neudelalo nejlip. Miksak mel teploty okolo 39 a ja ten prvni vecer taky. Asi sme to chytli s ty lednicky co sme v ni spali na trajektu. Obcas ty klimatizace a ten tropickej vzduch nejsou dobra kombinace. Nicmene druhej den sme miksaka nechali lezet v teplotach na vrcholu krateru a sli sme se podivat dfolu na jezero a teply prameny. Hlavni vystup na vrchol sme nedali pac miksak si svoji teplotu drzel az do udoli a jeste par dni potom se potil na Panadolu. Na sopce sme stravili 3 noci a po sestupu jeste jednu ve vesnici pac sme dosli dolu za tmy. Po te sme cekli mistni dopravu a nechali se zavist do pristavu odkad sme nasedli na lod na souostrovi Gilli.

Travangan treti ostrov z souostrovi Gili u Lomboku.. leharko

Tam se potapi, snorchluje, pije alkac, zerou halucinogenni houby a huli trava. Jelikoz bylo krasny pocasi tak sme tam byli jenom tri noci a az zas tak sme tam bordel nedelali. Z Gili sme to narvali rovnou prez Mataram na Sumbawu. Tam sme se dostali do Maluku kde sme stravili dve noci cumenim na obri vlny v mistni serfarske zatoce. Jedu to neska dost strucne a dost vynechavam detaily tak az se vratim tak to dyztak rozeberem podrobnejs. ... No po Maluku sme to vzali durch prez Sumbawu besar coz je takovy hlavni mesto Sumbawy az na trajekt na Flores. Bohuzel sme na trajektiste dorazili v osum rano a trajekt odjizdel v osum vecer a tak sme aspon mohli s miksatorem a mistni policii rozjet patrani po odcizenych vecech z nasich batohu. V indonesii se totiz krade jako svine a jelikoz uz tak nejak mam zkusenosti tak sem vedel ze kdyz nekdo jede na povrchu autobusu kde mame batohy tak se v nich asi bude hrabat. Mistni stredoskolaci nas tak pripravili nejenom o michalovou GPS. Zmrdi. Ikdyz sme je s mistim reditelem policistou chytli a donesli na stanici, nerekli a nepriznali ani hovno ikdyz cast z odcizernych veci byla u nich nalezena. Doufam z ebudou sedet ty dva roky coz je trest za kradez pro ty 17 lety parchanty. No po 8 hodinach v nocnim trajektu sme dopluli na Flores do pristavu Lubuan Bajo, kde sme v 4 rano vytuhli na verande hotelu Matahari.......zbytek dopisu priste. Cumte na hokej a necht sme zlaty.