dva dni, jeden bilej a druhej cernej

Surfari na Nusa dua

Ne casto clovek zaziva dni plne euforie a vzapeti dny opacneho razu aniz by to predem planoval. Ovsem pokud nestuduje v Padangu a nevraci se tam z dovolene na Bali. Zivot je v techto momentech postaven na jasnych kopancich do prdele a mozek dostava elektrosokove imuplzy. Do krve jedince se tak po Endorfinu vyplavuji stresem vytvorene skodliviny. Ani nevim jak zacit tak snad vetou ze sem zase v Padangu. Spis zacnu asi od zacatku. V Pondeli, krasneho dne s uzasnym usvitem, jenz zcela jasne rozzaril plaze a rozzelenal kokosove palmy a jejich kulate nezrale plody, sem vstaval kolem jedny odpoledne. Neco sem pojed a vyrazil na plaz fotit kyclaky na prknech. Odliv uz koncil a tak se mi dostalo paradnich snimku a videi padajicih surfaru koncicich v naruci vlny ve tvaru baraku. Cestou nazpatek sem oblicejem zavadil o posledni paprsek slunecniho svitu noriciho se z vln oceanu a prez baracek, kde sem si vzal boty vyrazil do kosu kde sem netrpelive se Sarkou ocekaval Hera, pruvodce nocni vypravy na horu Agung.
Jak je na indonesany zvykem tak dorazil opet pozde. Navic sem ho musel vzit na svou vypucenou Yamahu, nebot jeho Vespa nevypadala dlouhotratove. Furt cestou neco mlel aby se ujistil ze se s nim na motorce nezabiju, nebot zrejme jeste nikdy nejel s belochem co sedi vepredu. Cestou sme vyzvedli Elisku s klukama, coz sou tri Cesi ktery tady ma Sarka na Bali a maj tady dovcolenou. Kolem pulnoci nas motorka za padajici mlhy donesla k mistu kde sem musel Hera vyhodit, pac uz ani na jednicku to do toho krpalu nezabiralo. Eliskarum chciplo auto a neslo nastartovat. Nastesti asi necelej km pred tim templem co je vychozi bod vypravy. Tam uz sem mel zaparkovanou chciplou motorku. Hlidaci chramu, ci parkoviste prohlasili ze chtej prachy na rejzi. Po proneseni cisla sem je chtel okamzite poslat doprdele, nebot 100 000Rp. je rejze na rok pro celou rodinu, ale dostali to podle pravidla ze bule vsechno plati a taky ze sem nechtel aby mi moji pucenou zaparkovanou motorku zahy ocesali od zrcatek a pod.
S nasim indoneskym pruvodcem prijeli jeste dva indonesani. Opet sem kroutil hlavou nad smyslem s systemem zapojeni jejich neuronu, nebot indonesanka si vzala na cestu na vrchol jenom kratasy a klepala kosu uz na miste kam sme dojeli na motorkach.
Konecne sme vyrazili vzhuru. Opet sem se nestacil divit, jakym zpusobem funguje mozek indonesanu, nebot ty paka si sebou vzala jenom dve rucni baterky, ktery prestaly svitit po hodine vystupu. Nase celovky jim tedy celou nocni cast cesty zachranovaly zivot. Jak uz to u sopek bejva tak kdyz vyjdete na hranici lesa, mate tak nejak vyhrano. Otevre se vyhled a je videt ze krater uz je v dohledu. Ne ale v noci. Po nasem opusteni lesa na Agungu sme se dostali do useku lavoveho pole. Zbejvalo poslednich 500 vyskovych metru, na kterejch sme vsichni udelali kurz nocniho horolezce. Nektera mista vyzadovala opravdu horolezectvi a musel se dodrzovat tribodovy system. Az pak ve dne na ceste zpatky sme videli kde vsude se da dostat do novin pod clankem s nazvem zemreli dalsi radoby cesti horolezci. Nahore uz to bylo ale super. Ranni usvit byl paradni. Bohuzel se ukazalo i s usvitem co vsechno budem muset sject pozadku dolu. Na to ze sme vyrazili o pulnoci nam vystup trval pouze 5.5 hodiny.

koutak na vrcholu Gumumg Agung

Dolu uz to byl v mym pripade zapas o to nevyvrknout si kotnik nebo koleno. Kolem 11 dopoledne sem nalozil naseho polomrtvyho pruvodce a vyrazil na vicenez hodinovou cestu do Denpasaru. Heru mi cas od casu vzadu na motorce usinal a tak sem musel prudcejs dobrzdovat aby to pako nespadlo z motorky. Nastesti sme chytli poradnej slejvak a zmokli a tak se usnout za riditkama ani vzadu moc nedalo.

stin sopky ve vychodu

Po prijezdu do Denspasaru uz to bylo jenom vo baleni, uklidu baraku a stehovani k Sarce, kde sem na terasce vytuh. Problem byl ze Hero, tj Sarcino kote, chtelo mermomoci spat na mym spacaku se mnou. jelikoz me po pulhodine uz prestalo bavit mu vysvetlovat ze mam na kocky alergii, probral sem se rano s oteklym ksichtem namirenym do kociciho neoteklyho ksichtu.
Tim zacal cernej den. Cernej uz jenom proto ze skoncilo vsechno to, co se dalo nazvat dovolenou a poznavanim indonesie. Naposled sem nakop Yamahu Jupiter2 110ccm a se Sarkou vzadu vyrazil smer letiste v Denpasaru. Tam co Sarka nabrala smer k domovu sem zjistil ze sem se prekouk a ze mi letadlo leti vo hodku driv. Nastesti na letiste jezdim s dvouhodkovym predstihem, tak sem v klidu nasel informace a na security office vklidu nechal helmu vod motorky se kerou me tam Sarka nechala stat. hihi. nebyla to jeji chyba, taky nesnasim dlouhy louceni. Letadlo do Jakarty bylo jeste tak nejak turisticky. Do Padangu uz postradalo bilou slozku a bylo vesmes slozeny z bleku zasatkovanejch a bleku bez satku. Na padangskym letisti sem kupodivu pristal jenom s pulhodinovym spozdenim. Pri vystupu sem si zacpal usi a sel na Tranex. Keik kolemdoucich taxikaru sem si v hlave domyslel. Tranex me bohuzel nedovez az k krizovatce na bypassu se silnici ke Kampusu a tak sem musel poslat dokonce jednoho starika minangkabausky doprdele, nebot po trtim jasnem vysvetleni, ze vim kde bydlim, znam cestu a ze sedim uz 5 minut ve spravnym angkotu kterej me tam doveze, sem nemel na vybranou kdyz me chytil za ruku a tahal me z nej. Pako, kokot..apod. Bohuzel cernej den pokracoval se vsiparadou. v kosu definitivne prevladla anarchie novych nastehovanych studentu, kteri z krasne vytrene chodby udelali opravnu a parkoviste motorek, rozflakali drez a pri otace kde je muj hadr na podlahu, jednoduse zahrali minangkabauske kolektivni "nevim." Nemel sem uz silu podruhy nekoho posilat minangkabausky doprdele, kor je. Tyhle sou mlady a za svou tupost nemuzou oni nybrz tupost jejich predku a smysl jejich tradic a predavani vedomosti z rodicu na deti. Jednak uz sme ho probrali a nemusim uz pripominat, ze kultura zapadni sumatry je minimalne pro me ta nejmene zajimava az na par vyjimek zde muzu vsechny lidi zaradit do skupiny na vyhlazeni, nebot svoji genetickou databazi nemaji budoucim generacim co do adaptability k rentabilnimu prezit na teto planete nabidnout.
Nicmene i cerny den mel sve svetle chvilky. Zasel sem si do warungu vedle warnetu a dal si prekvapene balijskou specialitu. Bylo to kure ve sladke sojove omacce. nepalilo to. a jeste sem s mym uz starym pritelem a jeho choti sedli nad fotkama z nedavne svatby. Sice sem opet musel vysvetlovat, ze nemam v umyslu pojmout za chot jakoukoliv z minangkabauskych divek, nebot bych musel konvertovat k islamu a to znamena vstavat rano denne v 5 a delat ze sebe saska do konce zivota nemam v umyslu. Nicmene opet dekuju ze ste to docetli az do konce. Dneska toho bylo textove trochu nadramec a tak priste hazim jenom fotky. Zatim a tesim se na dalsi shledani s Vami a povidanim o indonesii, zemi vecneho cekani, zemi kde chodi zeny ve dne na ulici v pyzamu,zemi nekonecneho mnozstvi druhu cekani nacokoliv, zemi, kde je mozny denne prijit az o 10 procent sveho IQ.
jo a vzkaz pro Urbice, na Floresu mi slohli triko Flowers for whores, takze ci dalsi s kovbojem. dik

PS. dalsi fotky budou na rajceti, cestu tam uz znate tak se tam mrknete : mrchrkrt.rajce.net