patecni vylet na Besakih

Honza Polivka pamatuje nasi pucenou Yamahu Jupiter, ted si ji davam singl

Jak uz to tak bejva kdyz koutaka vopustej kamaradi a cestujou si kazdej nekde jinde, nasedne osamelej na svoji Yamahu Jupiter 110 a vyjede vstric. Vlasy se mu lopotaji v protivjetru, kdyz vyvine rychlost 50 km vhodine zacinaj kolem jedouci indonesani troubit napozdrav a koutak si pripada jak zamlada. I tento patek se koutak probudil sam a jelikoz se probudil driv jak v poledne, mel stale sanci ze stihne nakej ten motovylet. Bali je malej ostrov a kdyz se probudite v poledne, mate jeste porad sanci ho celej vobjet do soumraku, teda kdyz jedete poradnyho hulvata.
Ja se probudil dokonce uz v jedenact a pan zahradnik v Janinym kosu uz vesele neco delal, takze sem posnidal mliko a nakop masinu smerem k severu. Kdyz sem mijel Gyanar tak sem konecne dorazil na poradnou silnici a moch to peprit osmi petkama, ale silnice za chvili zase pripominala okresku, tak sem zvolnil a obcas semtam i vyfotil nakou zajimavost. Slunko svitilo a kameny sloni, ptaci a ruzny potvory u silnice a na kruhacich mi mavali chobotama. Ani sem Vam nemel hlad a tak sem to mastil smerem pod Gunung Agung, kde je na jejim upati soubor hinduistickejch chramu zvanej Pura Besakih. Dorazil sem tam za hodku a pul a ihned po prijezdu sem raketove odpalkovaval indonesany nabizejici mi svoje zbozi a predstirajici hladove chudaky. Svoji mistrnou indonestinou sem kazdymu vysvetlil ze penize nemam a ze sou vlastne bohatsi jak ja. Jejich ceny sem prepocitaval na Nasi goreng a pocty dnu, ktery bych za pohlednici, sosku nebo sarung zit bez pocitu hladu. Upokladny me bez milosti chteli naparit cenu pro turistu, zacal sem tedy mavat kitasem a typek dva tisice slevil. Horsi bylo vyjednavani pruvodce, bez kteryho udajne nemuzu vstoupit do chramu. Padesat tisic mi prislo moc na drzitele kitasu, tak sem zacal pouzivat techniky ze sem chudym vysokoskolakem, ktery musi udelat svoji seminarni praci, nebo ho vyhodi z predmetu a nedostane se ke zkousce a ze za skolu uz sem promrhal veskery penize a posledni mesic uz jen hladovim. pokladnik slevil 20tisic a ja sem na svoji pucenou motorku posadil postarsiho hinduistickyho pana a vyrazil k chramu.

Neco takovyho sem delal taky, postrikat se, nalepit na sebe rejzi a pripadat si uplne normalni..

Chram Pura Besakih je chramem uctivajicim tri buzky: Wisnu (konzervator), Brahmu (stvoritel) a jeste jednoho znamyho previta jo Shiva vlastne (to je nicitel), Kazdej ma svuj barevnej destnik, uz si nepamatuju ci co je ale je tam cernej coz bude asi nicitele, zlutej a bilej destnik bude asi stvoritele. Celkem zajimavej komplex betonu tam maj. sosky ruznejch potvurek a tak. Takze aby toho nebylo malo tak sem se v jednom chramecku nechal ocistit nebo tak neco. Vzal sem si objetni svazecek bordelu z narezanejch kytek, ocistil si v nich ruce, odhodil pred sebe, pak sem trikrat ruce drzel s mym pruvodcem kerej neco mlel v balijstine, pak sem si ten bordel z kytek dal za usi a na hlavu, pak me trikrat vybid abych vypil svatou vodu, trikrat me s ni postrikal a trikrat prilepil na oblicej rejzi. Pak sem zaplatil objetinu chramu a sel sem s pocitem vecneho stesti po schodech k motorce. Pruvodce sem jeste hodil dolu ke kase aby cekal na dalsiho belocha keryho zmoci a posype rejzi a odjel sem smerem k severu, pac sem tak nejak tusil ze nahore je nejvetsi jezero na Bali a ja mel jeste do zapadu Slunce docela dost casu. Z besakihu sem jel smerem na Kintamani pac sem tusil ze to je nekde u toho jezera a asi po pulhodce stoupani sem dorazil k docela slusnymu vyhledu. Skutecne sem mel stesti, nebot sem objevil krasnou rozhlednu zarostlou v lese. Docela se na ni i dobre splhalo a nikde nikdo nebyl. Vyhled z ni byl uzasnej, akorat bylo trochu oparu a mraku tak na foceni nic moc. Dole se na jezere prohanely lode a leskly se vodni hladiny rejzovejch policek. No parada.

Danau Batur - nejvetsi balijsky jezero

Pak uz sem se i podival na hodinky, kery mam na mobilu ze keryho uz odpadavaj soucastky kazdym dnem stale vic a vic. Docela slusnej cas a tak sem i bez mapy narval smer k Depasaru. Cesta ubihala celkem rychle. Jenom jak sem se blizil k Ubudu houstnul pocet policistu a prislusniku indoneske armady. Policisti stali na kazdy krizovatce a obcas nesmyslne odklonili dopravu nekam doprdele. Provoz jenom objel blok a opet se vratil na silnici kerou by stejne projeli. nebyt odklonu. Zrejme v patecnim odpoledni meli naky cviceni jak se ridi doprava. Nebo jenom prudili. Me uz jednou policista zastavil a muj mezinarodni ridicak zrejme neznal, pac tam mam motorku jenom do padesati ccm. A Yamaha ma 110, coz je docela na pokutu, ale jemu slo o to ve me vzbudit pocit ze sem nekde neco na silnici posral. Indonesky sem mu nemilosrdne rek pravdu, ze tady jezdim uz nakej ten patek a ridim jako vsichni ostatni indonesani. Policajt se sebral a vodjel hledat blbjejsiho belocha, ze keryho aspon neco vytriska. Nicmene co se tyce dopravy v indonesii, sice vypada jako brutalni nesmysl, ale jakmile se v ni naucite orientovat tak zjistite ze je velice bezpecna. motorky v klidu obtekaj auta, prakticky resite jenom to co mate pred sebou a kdyz se neco nestandartniho deje za vama tak vas to vytroubi. Nesmyslny predjizdeni dostanete od protijedouciho napalenim dalkovejc svetel do ksichtu, takze jakej koliv karambol je vyloucenej. Pokad teda cilene karamboly nevyhledavate. Zejtra lezem v noci na Agung tak se teste na dalsi prizpevek z Indonesie a jeste jednou potlesk pro Ondreje Kinkora, ktery bude reprezentovat Rakovnik v Indonesii pristim rokem. Jsem velice pysny na Ondreje, n ebot se vesel do seznamu 180 studentu z celeho sveta. Letos jede jenom 7 cechu a ne jako nas rocnik 15 lidi z 450. Prejme mu to, nebot bude studovat v Singaraje prave na Bali. Tak zatim se mejte a nekdy priste v tomto blogu, naslysenou..