Halmahera - Pulau METI

Takže ahoj lidi, :)

další příspěvek z oblasti severních Moluk začíná přeplutím z Ternate do Sofifi ranním sobotním speadbatem, který stojí 100 K a odjíždí prakticky hned po naplnění všech míst, kterých je tušímže 12ct nebo možná i 18ct by se jich tam vešlo. Celá plavba trvá tak 40 minut a v Sofifi na pelabuhanu si vás okamžitě přeberou místní dopravní nahaněči. Do Tobela to stojí cca 120 K za osobu. to jsme věděli předem, nejsme blbí a zeptáme se :) My jsme ale chtěli do Mawey, kde se z místního rybářského přístavu dá sehnat loď na ostrov Meti. Do Tobela se mi ještě nechtělo a zároveň jsme chtěli někam, kde si odpočinem a konečně se opálíme při šnorchlování a nebudem vrženi zjedné aglomerace do druhé. Moje ruce z motorky už byly krásně hnědý, ale ten zbytek furt sejra. Janina na tom byla podobně mimo těch rukou..  

Když řidič slyšel, že nechcem do Tobela, tak si hned přisadil, že je to 10km zajížďka a tak sme se dohodli nakonec na 150K za osobu až do výše uvedeného přístavu. Byl to kokot, to bez debat, ale já nemám zapotřebí trávit půlhodinu debatou o dalších 20ti korunách. Takže o Sofifi vám toho tady moc nenapíšu :) prosvištěli sme ho během té ušetřené půl hodiny a v další vesnici k sobě do auta nalodili šátkonošku s dítětem. Řidič nasadil na hrbolaté silnici brzdaplynstyle a paní šátkonošková začala zvracet (už jí teda bylo blbě když nalejzala do auta, zřejmě byla již po několikáté těhotná, jak jsme usoudili). Naštěstí jela jenom do vesnice Kao, kde vystoupila. Dál už jsme absolvovali relay zase sami a nakonec se nechali vyhodit v Mawee. Překvapivě prakticky okamžitě bez čkání jsme se nalodili na rybářskou lodičku, která nás za 10 K/osobu odvezla do 10 minut přímo před Meti Cottages (viz. Tripadvisor nebo booking - doporučují kouťácí). S Atym jsem si už nějakých 14 dní psal předem, takže jsem se ani nerezervoval na bookingu. Cena jse shodná 285 K za  bambusový přístřešek s moskytierou a zamykatelnou skříňkou. Je to však bez jídla, které je 3x denně za dalších 150 K na osobu. Nadruhou stranu dostanete spoustu bonusů (arak welcome drink, tuak party..). Čaj, káva a převařená voda zadarmo po celý den. Atyho supertým tvoří Maxi (francouz), April (fenka), Jack (kanec s rodinkou) a dalších 5 místních domorodých pomocníků. Paní ibukuchařka výborně vaří a každý den je něco jiného a chuťově zajímavého. například snídaně byla jeden den  toast s omeletou, pak smažená rýže, vařené vejce nebo čočkovoidní něco, co bylo sladké. Obědy a večeře jsou ve znamení rýže s rybami, kuřetem z hlediska masa a zeleninou a tofu s tempehem v podobě vegeteriánské složky. Sambal je s palmovým cukrem podáván v malinké plastové doze a jako každodenní příloha jsou kačangy s tempehem v další plastové doze.  Když se Maximu zadaří, tak je i chobotnice nebo místní obří čerstvá ústřice s limetkou a zeleninou (viz foto na rejčeti). Sladkou vodu mají z vrtu po japonských okupantech, sprchy a záchody rovněž super designově řešeny. Společenská místnost s barem je taky z bambusu a boží. Hrál jsem tam boží hru s dvěma kostkama a tuakem. Jinak japonští okupanti v téhle lokalitě nechali ponořené letadlo v zátoce a rozložené obranné dělo na jednom cípu ostrova. Rozložené proto, že se ho místní snažili rozebrat a dát do sběrných surovin. Díky hmotnosti se jim to do dneška nepovedlo. Jinak jsou tam jsou ještě vidět díry po bombardování.

Po příjezdu na Meti jsme se ocitli mezi nějakou místní sebrankou na výletě, která Janině hned po vylodění nabídla lontong s nějakou omáčkou či kuřetem zdarma. Pak nás přivítal dezorientovaný Maxi a odvedl nás od této skupiny indonésanů, která zjevně neměla s rezortem nic společného k našemu budoucímu pokoji č.1 z 8mi celkově s hamakou. Následně jsme se po rozkoukání navečeřeli na mole při hvězdách o svitu petrolejových lamp za dalekého karaoke nesoucím se po vodě z vesnic halamaherského pobřeží. Nebudu Vám lhát, ale cítil jsem se jako zamlada. Větší romantiku si jen těžko po sultanátu v Ternate představíte. Hlavně nikde žádnej zvuk muezzína, jenom příboj a šustění kokosových palem. Druhý den ráno jsme si šli okamžitě spálit záda na šnorchl. Korály jsou poměrně zachovalé, některé však vybledlé, ale i hada nalovu a jiné zvláštnosti jsme viděli. Kolem mola bylo velmi početné hejno rybek pánvičkové velikosti, které po ránu za odlivu ze spoda atakovala dravá monstra a od hladiny barakudy. To všechno lze však sledovat z pokoje před snídaní :). V poledne už jsme měli samozřejmě spálená záda. Následně jsme se vydalido vesnice i přes Atyho upozornění, že v poledne je ve vesnici vedro. Důvodem bylo nakoupení vody, protože převařená voda je krapet nasmrádlá od kouře a ta Janině moc nešmakovala. Ve vesnici skutečně vedro bylo.

Asi uprostřed je obecní úřad a na druhém konci vesnice sedí starosta s místníma chlapama a v poledne nasávaj tuak (viz obrázek vedle). samozřejmě dali mi ochutnat a byl výbornej. Chutnal po grepu. Poplácali sme se po ramenou a udělali selfíčko (zase viz fotky na rajčeti, kdypa se můžu pochlubit fotkou se starostou). Na konci vesnice se dá ještě přojít kolem uvázaný krávy a hrobu a narazíte na kamennou ostrohrannou pláž bez písku (kdysi asi mangrovy). Jelikož to bylo vše, tak jsme se zase přes veasnici vrátili nazpátek do našeho pokoje. Také jsme sledovali odpolední nedělní nápor místních domorodých návštěvníků. Jelikož byla neděle, tak to byl vzhledem k atraktivnosti a dostupnosti docela nátěr. Zamkli jsme si proto důležité věci do skříňky a nechali Atyho odhánět od našeho bambusového příbytku výletníky. V neděli se tomuhle náporu dá uniknout na zadní východní stranu ostrova, kde jsem si zkusil zašnorchlovat. Na této pláži je spousta možností. Můžete hledat a pozorovat různá zviřátka, jako při odlivu bahenní skákací a lítací obojživelné rybky (viz sir david atenborough). Nebo asi 100 m od břehu jsou malé kaňonky ustící pozvolně do útesu. Korály jsou místy docela pěkné a věžovité. Ale zaplul jsem tam těsně před západem a tak tam bylo šero. Po návratu do kempu se pomalu stmívalo a Ibu dokončovala jednu ze svých super večeří. Pozdravili jsme jacka s rodinkou a dali jsme si sprchu v koupeně s Jackovými motivy. Vlastně celý kemp má v Jackovi takový symbol. Tento kanec je namalován i na resortní lodi a vlastně se osobně nejvíc vyskytuje právě za koupelnou. Meti jsme si vlastně po dvou nocích tak oblíbili, že jsme ho upřednostnili jako výchozí bod pro naší nejdůležitější výpravu ever a to byl výstup na Dukono. Už jenom proto, že Alex, kterého jsem si podle recenzí na netu vybral jako důvěrihodného guida na výstup se s klukama z Meti znal a už nejednou tady někoho vyzved na tůru. O tom ale v dalším příspěvku. 

Adhie a Maxmilián jsou super. Jednak denně (většinou ve všední den dopoledne) pracují na výstavbě "bambusového tábora - resortu", ale i přestak se snaží vám sprostředkovat zážitek odlišný od toho, co jste zažili dny předchozí. Nutno podotknout, že technika výstavby je tradiční a zdlouhavá. Jinak pokud si teda něco sami nenaplánujete, tak kluci mají k dispozici vlastní loďku, se kterou vás provezou na šnorchl a i třeba na "pasir putih," což je takovej malej ostrůvek těsně nad přílivem, kde by si každej z vás chtěl prožít noc, protože je tam jenom krapet křovin, a v noci tam vylezou želvy klást jajcá (to je tento obrázek dole). 

 I na šnorchlový výlet za žraloky jsme se vydali. Já ho samozřejmě viděl, protože jsem jich už pár viděl a věděl kde ho mam vidět. Chce to samozřejmě vyplavat na hranu útesu a koukat dolů. Útesácí jsou děsně rychlí a zase tolik jich tam není, aby jste měli štěstí každejch pet minut. Nicméně sépie, chobotnice, čtverzubci a jiné bežné havěti jsou k dispozici na mělčích částech korálového útesu. Maxi občas uloví i nějakou tu pulmetrovou škebli k večeři. :) 

Nevím jak manželka, ale mě se v tomhle ubytku děsně líbilo a doporučil bych to i svý prababičce. No v dalším příspěvku si popovídáme o našem výstupu na Dukono, což je sopka trvale na 4tém stupni vulkanity z 5ti. zatím teda pa a fotky jsou na https://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Pulau_METI/.

Tady třeba jančí zkouší batoh na loundry. :)  

Meti je fakt boží relax a pokud nejste hoteloví, což v téhle části indonésie asi nejste, tak nebuďte blbí a dejte si tady pár nocí. Stojí to za to. Určo je to lepší jak nedaleká Kupa Kupa beach.