Gunung Lokon

Zdravim opet ze Sulawesi vsechny rostaky a rostenky v Cechach, kde se jiste lyzuje a pivo tece proudem. V tomohonu stale bydlime v Happy Flowers home stay za krasnych 200 ribu za pokoj se snidani, ktera je slozena z toustu, marmelad, utely, arasidoveho masla, dzusu a paru voslych nedosmazenych ok. Po jedne takove snidani sme se rozhodli vystoupat na mistni nedalekou sopku Gunung Lokon a to ve stopach Krocanu, kteri na ni vysplhali nekolik let nazpatek pri sve predsvatebni asijske ceste.

Po snidani nam Ibu v hotelu rekla ze musime pred stoupanim absolvovat registraci na misnim urade pro sledovani aktivity sopky. Na to sme se samozrejme vyprdli, pac nebudem ztracet cas behanim po meste abychom si vyslechli pohadky o tom jak je to nebezpecny a jak se mame nahore chovat. Zakladni instrukce o climbingu sme dostali uz v cechach od krocanu a tak sme se vydali dle mapky, kterou nam Michal peclive na googlemaps nakreslil. 

Cesta se ubirala kolem zemedeslych poli a nasledoval pruchod kolem mistni skladky a tezebni spolecnosti, ktera tam zrejme doluje kameni. U vdhodu na cestu k sedlu se na nas prilepil jeden mistni delnik a s vidinou nejake odmeny s nama usel asi km do kopce nez mu doslo, ze mu dame naprosty hnedy exkrement. Jelikoz sme si prispali, tak sme udolim, ktere vede do sedla ke krateru sli v polednim case. Slunce nemilosrdne rozehrivalo lavovy kamen, ktery udolicko tvori a tak sme se museli casto mazat opalovacimi kremy abychom se zase nesloupli jako posledne. Udolicko pomalu zmizelo a pred nama se objevila krasna sopecna mesicni krajinka. Krater je v sedle mezi dvema kopci a to ze je skutecne sopka velmi aktivni dokazovala vrouci kyselina sirova, ktera se odparovala do blizsiho okoli. Nahore sme byli prekvapeni nekterymi kusy lavovych kamenu vyvrzenych z posledni poradne erupce. Nektere musely mit desitky tun. 

Pocasi se nam ten den opravdu povedlo a posileni susenkami a ja salakem sme se vydali zkusit vystoupat na jeden z vrcholku sopky. Od posklednich destu se z kopce ztrhlo nekolik svahu a temi bylo mozne se pod vrcholek dostat. Bohuzel jak krocani rikali, ne az na vrchol, nebot jeho povrch byl zarostly vysokymi travinami s konzistenci bambusu.  Nakonec sme se dostali tesne pod sedlo vrcholu a tam sem jeste zkousel pro Jancu vyslapat v travinach cestu k vrcholu, coz se mi samozrejme nepovedlo.V travinach ale zije rada druhu ptactva a rovnez sme byli ohromeni nekolika druhy pestrobarevnych motylu, kteri nam litali pred cumakem.

Pohled dolu byl vsak uzasnej. Bylo videt krapet Manado a prilehle ostrovy. Nahore sme sedeli krpaet dlouho a jelikoz se zacalo stmiovat tak sme vyrazili pomalu zpatky do rezortu. Cesta dolu nebyla snadna, nebot melka puda byla podmacena z poslednich destu. Jance to krapet uklouzlo a tak ma po cca 15 metrech bobovani jemne sedrenou coudel a lokytek. Nicmene prezila a to by nebyl prvni vystup na sopku, kdyby si clovek od ni neodnes nejake to bebicko. 

Dole sme se v sedle jeste zastavili u krateru a krapet zirali co vulkany dovedou. Dolu uz to celkem slo a pomalu pri naedchazejicim veceru vysel i srpek mesice, ktery zde ma tvar pismene U. Spodek cesty uz sme museli dolizt s celovkama, nebot se zde stmiva opravdu rychle. Ten vecer sme byli unaveni tak, ze sme cel;ej nasledujici den pojali velmi odpocinkove, uz s ohledem na predchazejici 27 hodinove rally pres pulku Sulawesi.