Narodni park Lore Lindu

Tak, rok se s rokem sesel a Janicka mela zasejc narozeniny a nutno dodat, ze je stale krasnejsi. A co jineho dostat k narozeninam nez dvoudenni trek v pralese narodniho parku Lore Lindu. 

Z hotelu Tropicana v Tantene u jezera Poso, ktery mohu vsem cestovatelum doporucit, sme vzrazili po mensi snidani okolo desate vozem do vesnice s nazvem Bomba. Cesta autem byla celkem unavna, nebot sme museli prejet cely hreben pohori ponicenou cestou, kterou urputne opravovali mistni cestari. Nas pruvodce se jmenoval Nine a sehnal nam na odvoz Toyotu s obsahem 1.3 l. Clovek by neveril, co vsechno tohle auto zvladne. Cesta se misty ztracela a byla ponicena z mistnich prutrzi mracen. Do tohodle terenu by ste nevzali ani tank, ale nas ridic s citem vjizdel do bahnitych koleji a der v asfaltu. Jina cesta do Bomby vsak bohuzel nevedla. V prubehu presunu sme zastavili na nudle a na foceni u kokakolove reky, jak ji mistni nazyvaji. Kokakolovou barvu ma proto, ze dle naseho soudu do ni vteka voda z nahornich raselinist.

V Bombe sme zastavili a presli novy provazodrateny most prez reku Lariang nebo tak nejak, jejiz nazev sem uz zapomel, ale je jedna z nejdelsich na Sulawesi. Ve vesnici Kolori cinta, sme si dali caj u naseho pralesniho pruvodce c.2 Jonase. Je to zemedelec, ktery se v pohori vyzna jiz leta, ikdyz podle vyhledu bychom mu 49 let nehadali. Mozna to jen tak placnul a ani nevi kolik mu je. Mr. Jonas, si omotal starej pytel s nadobim a zasobama okolo zad a vyrazili sme smerem k pralesu. 

Cesta vesnickou se ubirala prevazne kakaovym sadem, ktery se nahle ztratil a taksme nabrali smer vzhuru pralesem. Teren byl nemilosrdne prikry. Prvni prenocovaci misto bylo situovano nekde na svahu pohori narodniho parku. Slozili sme u dreveneho pristresku batohy a nasi dva pruvodci se zacali otacet. Pridelali celtu, rozdelali ohen a dostali sme caj. Pomalu se smrakalo a mistni hmyz zacinal pridavat volume. K veceri sme meli rejzi s nudlema a zeleninou. Obcas sem tam sem si cucnul araku na zahrati, ktery sme sebou tahli v male lahvicce od kokakoly. Kolem sedme uz byla uplna tma a pralesni hmyz jel na plne obratky. Janicku si s celovkou oblibil jeden druh obri mouchy a neustale se ji sapal k hlave. Kdyz se po zhasnuti celovky hmyzi problem vyresil, rozedlali sme spacaky a natahli se na brutlne kamenity povrch s dvema moznostma polohy kratkodobeho spanku.

Janci oblibeny druh hmyzu

Po zhasnuti celovek uz byly videt akorat svetlusky a praskajici ohen. Myslel sem si, ze nam jich par zalezlo pod pytel na kterem sme spali, ale byly to svitici houby ! Nikdy v zivote sem je nevidel, ale v naproste tme je to uchvatne vedle nich usinat. 

Rano se kvapne probudil Jonas, ktery spal jen tak skrcen u ohne a zacal pripravovt caj. K snidani sme dostali roti s cokoladovou, tvarohovou nebo fikovou naplni a po zbaleni vercajku sme se vydali do kruteho kopce. Cesta byla obcas krute zarostla, plna bodlaveho rotanu z ostny a tak musel Jonas machat macetou jak divej.  Celej den sme lezli ten hnusnej kopec, presli sme asi dva potoky, minimalne desetkrat kazdej uklouzl az sme se dodrapali na vrchol. Behem cesty sme videli nejaky motyly, par ptaku, jinak celej prales byl oproti tem sumaterskejm docela poklidnej a na okraji kterej sme prosli bez makaku a jinejch vetsich primatu. Kousek pod vrcholem byl rozbalenej druhej tabor, kterej musli nasi dva pruvodci krapet predelat, aby se tam dalo prenocovat, nebot drevo pristresku bylo docela prejety trouchnivelosti. Mam z toho krasny 15ti minutovy video prispevek, ale to az doma.

Kdyz nam postavili pristresek, zacalo krapet cedit a tak sme zalezli a za soumraku zacali jist rejzi s vejcem a zeleninou do ktery primychali nasi pruvodci Rotan. To je ta pichlava svine, ktery sme za celou cestu meli nohy samej trn. Alespon duvod jak se ty svini pomstit. Po veceri prestalo cedit uplne a uz za tmy sme s celovkama vyrazili hledat Nartouny. Bylo jich kolem nas v jednu chvili snad desitky jedincu, jen uz byli na vetvich vysoko nad nama a dolu se jim nechtelo. Ono se na ne asi musi za soumraku kdy slejzaj lovit hmyz. Byl jenom slyset ten jejich charakteristicky mlaskaci piskot. Marne sme jeste pred spanim prohledavali celovkama kmeny a vetve stromu. alespon za jejich srkaveho piskotu sme usinali. Noc byla krapet chladnejsi, no jak byne, kdyz sme byli nekde na vrcholu hrebenu. Spali sme tentokrate na klackach vystlanych lupenim z kapradi. Na zada teda obe prespani nic moc. Opet mate tak dve moznosti jak pretrpet kratkodobym spanim pralesni noc. Rano uz sme jenom zabalili vercajk, Jonas si zabeh pro nejaky liany, ktery potreboval nadoma a drsnym terenem pomalu seskakovali zpet do vesnice. Jonas ve predu byl neustale atakovan od Janci cestinou ve smyslu, kam a kudy nas to zase ten deda vede apod. Nicmene po kratkem asi hodinovem sestupu se pred nami otevrel vyhled na cele udoli.

Janicka tady videla sveho prvniho radneho pavouka a tak sme opet vytasili fotaky a dokumentovali. Seslap az dolu do vesnice mezi kakaove sady uz byl celkem hracka a dost nam pomoh Jonas, kterej nam par sekama macetou udelal docela dobry pralesni trekovy hole. 

V pulce kopce se ale oddalil do vesnice zariznout slepici abychom meli co k obedu. Mezitim sme s Ninem zasli na upati hor k vodopadu a castecne ze sebe umyli pralesni pot. Ve venici uz prales zase vystridal zkoumajici  pohled mistnich, nebot sme ve vesnici byli po dlouhy dobe jedina bule navsteva. Kor Janca se svoji vejskou byla pro mistni pozdvizeni.

Kdyz sme slupli slepici s rejzi a ja si samozrejme dopral i krapet chilli, tak sme po chvili cumeni do blba nez dorazi ridic vyrazili opet zkrz vesnici a provazovej most na cekpoint, kde nas vyzvedla Toyota. Tentokrate uz nas ale nevez opatrny muz stredniho veku, ale o neco mladsi kapucak, kterej Toyotku vubec nesetril. Mastil to sni dira nedira do Tanteny jak blazen. Cestou sme ale precejen mozna Nartouna videli, teda resp. Janicka zahlidla cosi ve vetvich o jeho velikosti.