Bunaken

Opet zdravim vsechny lidi kteri se doklikali az sem. No abych nezdrzoval, tak prejdu rovnou k veci. Po sopce v Tomohonu a jednodennim  flakacim vyletu po meste, ve kterem sme s Jancou v mistnim artshopu koupili desne levne batikovou mapu indonesie sme rovnez navstivili mistni trznici. Bohuzel nebyla nedele a tak misto hadu a netopyru byli na stole rezniku pouze dva vzvrzeni psi plus dalsich asi sest v kleci vyckavali az na ne prijde rada. Celkem to tam i pachlo. Janca dostala za statecnost meloun za par rupek a vecer jej celej do sebe nasoukala. Mel tri kila.

Dalsi den sme vyrazili opet z trznice, kde se nachazi rovnez autobusovy terminal do Manada. Museli sme busem nebot po povodnich, ktere tu byly cca pred nekolika tydny je rada silnic do Manada bez mostu a infrastruktura se nadale opravuje. Cesta ubihala celkem rychle a po dvou hodinach sme dorazili na terminak Kerombasan, kde sme celkem svizne prestoupili do mikroletu k pasaru Jengkih odkud jezdi lod na ostruvek Bunaken. 

Kolem poledniho to na pasaru resp. v pristavisti docela prazilo a jelikoz sme cekali na prilivovou vodu, aby se dalo vyplout, vzplnili sme chvilku preziranim v prilehlem warungu. Lodka na ostrov, ktery je vyhlasen jako narodni park diky sve neskutecne biodiverzite podmorskeho zivota stala 50 tisic rupek a trvalo ji to bezmala hodku nez sme se tam s ni dostali. 

 zradylko na pristavu

Na ostruvku sme se vyprdli na rady vsech mistnich nahanecu a nekterych cechu, kteri zde jiz byli a z Labuhanu (pristaviste) sme se vydali pesky kolem rezortu a peclive vybirali ten nejlevnejsi. Daniels homestay mel sice volno, ale chatky byly az prilis u sebe a navic byl narvanej belochama, kteri divne cumeli a to se Janine nelibilo. Mistni manazer slevit nechtel a za osobu na noc si rikal 200 tisic rupek. Pochopili sme ze ma plno a tudiz mu to sype a tak neni proc by mel na bule setrit. Poradil nam Kus Kus, kterej by moch jit na 175. Jenomze kdyz sme k nemu dosli tak byl celej zavrenej. Dle mistniho prochazejiciho se domorodce jsou prej majitele nekde na oslavach vanoc. Ty jsou zde ostatne docela dlouhe. Vsude zde jeste v unoru visi svitici retezy, ozdobene stromky apod. 

 pantai ve Bunaken village - zapad slunce

No nakonec sme se dostali a to i se stestim do Lorenzova homestay, ktery je opravdu velmi vzdalen od vesnice a vsecho ostatniho smerem do centra ostrova. Lorenzo nas privital plznulou cestinou se slovy "mam studeny pivo levny" a v podstate tim si nas ziskal po celou dobu pobytu na bunakenu. Mel posledni volny standard za 150 rupek na hlavu a noc. Jelikoz v tom bylo i jidlo a vetracek s moskytierou, tak sme se nechteli plahocit dal a kejvli mu na to. Janicka sice na chvilku vybehla pred chatku, nebot ji z koupelny prez nohu prebeh vystraseny cca 10 cm pavouci velikan. Nicmene do konce pobytu sme ho jiz nevideli. Pokoj byl skromny a pres noc se nam nad nim prohaneli mrouskajici se kocky. Co si ziskalo Jancu bylo ale jidlo. To se panu Lorenzovi musi opravdu nechat. Skvele cerstve ryby, hodne zeleniny a co vic, jeste nas privitali hudbou na improvizovane sestavene nastroje. Cela Lorenzovic sebranka je skvela a jeho homestay neni vubec tovarna na zdimani rupii z bule. Studeny pivo levny tady bylo za 40 tisic, coz se da oznacit vzhledem k mistnim predrazenym potapecim rezortum, kde se obycejne plati okolo 30 EUR za noc docela levne. 

Cely rezortik je strcen bokem na pantai Pangalisang, ktera je odvracena od usti rek z Manada. Je tak na ni mene odpadu nez na druhe plazi Liang, na ktere je krasne jenom to, ze se tam da koukat na bozi zapady slunce. Snorchl byl uzasnej. LP nekeca, tech koralu tam fakt muze bejt 300 druhu a ryby nespocitane. Mistama ste v akvarku, kde vas miji snad vsechna zabrohavet sveta.Ke koralum se vsak musite prodrat mangrovovym porostem, ktery ma cca 50 metru tloustku. Nastesti byl pro snorchlisty vybudovan u rezortu mensi chodnicek. V mori musite plavat cca dalsich 50-100 m k hrane utesu, kde se akvarko odehrava. Jelikoz sou tam celkem silne proudy, tak sme si napidruhe jiz vzali ploutve, jinak si clovek obcas slusne zaplave na miste kdyz to tahne. Doste se tam taky micha tepla voda se studenou az je to i videt jak se to miha pred ocima. 

 Lorenzos big band

Ostruvek je rovnez krasny na prochazky, krome motylu jej brazdi volne mistni prasata. Neni problem vyplasit male sele behem prochazky, nebo pri nocnim navratu potkat na ceste statneho knoura. V centru ostrova je mala vesnicka s kostelikem a na druhem konci rovnez mala vesnicka bez kosteliku, ale s pristavem. Cele to tam pohani dve agregatove stanice, ale rezorty maji sve vlastni. Zrejme statni energie je pouze pro domorodce. 

 bordel na pantai Liang

Vesnicka Bunaken village ma take jeden kostel jak z pohadky a rovnez i mesitu pro vecne se roztahujici muslimy. K tem mam po letech uz jenom jednu poznamku. Sou to prasata. Jak stylem zivota tak i chovanim. Ale pryc od tech cunat opet k prirode. Na prochazce jsem urval z mistni palmy jednomu mistnimu domorodci, co si mistni palmu radne nehlidal kokosaka. Toho jsem si u Lorenza nechal otevrit macetou a celyho ho vypil, nebot Janca ma v indonesii sosacek pouze na kolu. Byl vybornej. Cely 4 dni na Bunakenu byly suprovy a vlastne sme je pouze prosnorchlovali a proopalovali. Navic nam delala spolecnost Anna a Wolfgang, dva rakusane z nichz Anna pochazi ze Slovenska, ale s Wolfikem uz to 30 let tahnou v jedne male vesnicce u Linzu. Do Indonesie a Asie vubec jezdej taky dlouho a tak sme si s Wolfgangem notovali v indonestine neb ji umel stejne plynule jak ja a neb sem od maturity prakticky nemcinu nepouzil :).

Akorat jedna vec je na Bunakenu nahouby. Kdyz chcete odjet v nedeli tak jedine charterem, pac Pablic boat v nedeli proste nejezdi. Nakonec nas to moc nestalo, obzcejne je do Manada za 400, ale nastesti se nasla jedna starenka, ktera se pripojila, nebot ji doslo v chatce ctivo a musela tudiz do Gramedie (mistni knihkupectvi).

 v Manadu za obchodakem

Vlastne sem vam o Bunakenu toho moc nenapovidal, ale ono ani nebylo co. Ty 4 dny sme se jen flakali a opalovali a to proto ze mame dovolenou a nejsme tady vod toho aby sme kvuli vam furt nekde litali a psali sem vo tom. 

V nedeli sme se charterem dostali do Manada, kde nas Lorenzo odvez jeste autem do Matahari obchodaku. Tam sme zasli do pizerie a Janca si tak po nekolika tydennim rejzovani dala konecne buchtu. Nasledne sme nasedli na bemo do terminalu Paal 2, kde sme presedlali na jine bemo az na letiste, kde sme byli tak kolem devate vecer. Check-in byl v 5 rano, tak sme se natahli pred letistem na vytrenou podlahu a schrupli si. Proc platit za hotel, kdyz je venku v noci 25 stupnu. Rano sme se nalodili do letadla, ktere nas prez Makassar hodilo do Denpasaru, kde nyni bydlime v kosu u Maxe. Mame motorku za 40/den, arak uz nepiju pac sem mel misto hlavy po ranu sklenik a tak si davam pouze bintoury. Krapet tady nakupujem a od zejtra zacnem delat vejlety. Uz sme byli na masazi, kterou si zejtra pro uspech zopakujem. Tot vse. O Bali vam uz nic psat nebudu, pac bych se opakoval. Beztak uz ste tady vsichni byli a znate to tu lip nes ja. No, tak ja jedu do kosu si sezrat kilo rambutanu, kterej tady zrovna dozrava. Pic.