No jen v kratkosti doplnim prispevek o presunu prez pulku Sulawesi. V Tantene sme se rano probudili do krasneho pocasi a ja s Ninem sem jel ceknout auto do Tomohonu. Na druhym terminalu sem ukecal cenu z 400 na 300 000 Rp. za osobu a cas byl stanoven na jednu. Misto aby nas ale ridic vyzved v domluvenej cas, tak kupodivu na indonesii nezvykle uz okounel na rezortu o hodinu drive.
Tak po rychlem zabaleni krosen a rozlouceni sme nasedli do auta, ktere jeste asi hodinu krouzilo po Tentene a nabiralo lidi a ruzne krabice s vecma. Jedna z krabic obsahovala manga, coz nepochopim. Nyni je v indonesii musim manga resp. obdobi kdy sou vsude na kazdym strome. A tak se jeden indonesan/ka rozhodla proste poslat autem nekomu z pribuznych krabici plnou mang pres pulku Sulawesi. Tem z vas, kdo znaji mistni komunikace a styl rizeni nemusim nic vysvetlovat, snad jen krapet predbehnu vypraveni, kdyz prozradim ze se dovez dzus. Nicmene ridic dostal za dovezeni krabice zaplaceno a tak se vyrazilo. Cesta do Posa docela jeste usla, ale smerek severu to slo s kvalitou silnice hodne dolu. V aute sme byli obklopeni batohy a krabicemi a navic sme vyfasovali sedadla na zadni naprave, ktera mela tlumice jiz davno za hranici zivotnosti. Cim vice sme se oddalovali od Posa, tim vice pribyvalo useku, kdy po 200 m krasne silnice nasledoval 50 m usek plny tankodromu. Ridic si samozrejme nebral ohledy a vesele si upaloval pres doury 80 km rychlosti. Zatacky si krasne najizdel do protismeru a projistotu zatroubil nebo probliknul dalkovejma. Predjizdeni mu taky nedelalo problemy. Stacilo zajet za pomalejsi vuz a proste napalit dalkovy a dle mistniho zvyku jej pak predjet.
Auto kterym sme jeli melo honosny nazev MR. COMBAL. Coz pro nektere priznivce stejnojmeneho festivalu urcite znamena znameni jisteho druhu osudu, ktery v tomto pripade ke me a Jance byl kruty. Rano uz sme dorazili do oblasti Gorontala, kde silnice opet dostaly povrch a slo sem tam i nachvili zamhourit oko, coz nas rally ridic v klopenych zatackach obcas prerusil. Do Tomohonu sme dorazili tesne pred setmenim a ubytovali se v Happy Flower, kde maj sice standard room za 200 000 Rp., ale nase zada potrebovala po 27 hodinach zbesile jizdy komfort a ten tady byl nalezen. Po ubytovani sme se sli projit na veceri a Janca po 14 dnech nudli a rejze konecne objevila indoneske KFC a tak si mohla dat s chuti dvojite hranolky. Zitra dem na Lokon, tak drzte palce at vydrzi pocasi. Vypada to slibne.
Žádné komentáře:
Okomentovat