Air Terjun Saluopa

Zdravim vsechny rostaky a rostenky. Po probuzeni kolem 9 hodiny nas cekala snidane v podobe bananove palicinky a nakrajeneho ovoce. Dnesni den pak byl ve znameni motorek. Pucili sme si jednu s plnou nadrzi, nasadili helmy a poradne proklepali prdele, protoze zdejsi cesty kolem jezera poso jsou sama dira. Z nasi Hondy 125 sme obcas na rovinkach mastili az 80km/h. Pocasi nam stale preje a z nasich cervenych tel se zacala potydnu loupat prvni vrstva. 

Rano jsem odeslal na mistni poste pohlednice k tem stastnejsim z vas. Dohromady jich bylo deset. Jestli jich dojde polovina tak se to da pokladat za uspech. U kantor pos jsem potkal trojici moravaku [Michal,  Lukas a Pavel]. Meli podobny denni program a tak sme se s nima potkavali na ceste k mistnimu kaskadovitemu lesnimu vodopadu Air terjun Saluopa. Ten je vzdalen cca 15 km od Tanteny nebo Tenteny, jak chcete. Cesta je krapet klikata a vede pres ryzova pole a vesnicky s kostely a konci mensi cestou zkrz ulicku plnou hinduistickych chramecku a dale mezi sad plnej kakaovniku. Janicka ma od prvni chvile v planu domu privest kakaovy bob. Tak je timto stromem fascinovana.

Kdyz sme zaplatili harga masuk (vstupne), ktery bylo 5000 a 2000 parkovny za motorku, vydali sme se podel potucku pralesnim smerem do kopcu. Po cca 500 m sme se ocitli u prekrasneho vodopadu. Ma nekolik teras a studenou pruzracnou osvezujici vodu. Samozrejme sme se v ni oplachli a osvezili. V tejsnu zde opravdu moc lidi nepachne, ale stejne sme se tady potkali s kupou studentu motorkaru, kteri brazdi indonesii na svych brutalnich strojich s obsahem pres 1000 ccm. Po vzajemnem pozovani pred jejich fototelefony, jsme se potkali s klukama z Moravy a spolecne vyrazili na plaz nedalekeho jezera Poso. 

Na plazi, u ktery je camp podobnej vodackymu taboristi kvuli nam otevreli kuchyn a dali nam bintanga a smazenou rejzi a nudle. S klucima sme kecli o jejich zazitkach z Tana Toraji a my jim zase naoplatku predali dojmy z Togianu. Nasledne sem sel prozkoumat se svym podvodnim obalem na fotak prilehlou plaz. U brehu se dalo pozorovat hejno krevetek, nejaci krabici a hejna malejch rybicek. Na brehu mezitim mistni starik strasil Jancu s klukama historkou o monstru, ktere stejne jako na Lochnessu tak i tady udjne zije. Ma obri ociska, ktery sviti. Kdyz sem mu rek, ze kazdy velky jezero v indonesii ma svoji priseru, tak se nedal presvedcit, ale uz me placal po rameni. Vyklubal se z nej palubni inzenyr v penzi, kterej makal dokonce v Padangu a kdyz uz mel radost z toho, ze i ja sem tam travil svuj cas, tak sem mu odkejval, ze sem taky protestant a krestan jako von. A uz sem byl jeho. 

Nejak se nam pak ta konverzace protahla a s klukama sme dojizdeli pomalu za tmy zpatky do Tanteny. Zajimava zkusenost opet s bankomaty se nam stala pri vyberu z ATM Mandiri. Pavlovi, kterej mel stejnou embosovanou Visu jako ja to nechtelo dat ani rupii. Rozdil mezi kartama byl akorat v tom, ze von mel CSOB a ja KB. Tak uz to prestavam chapat, jakej je v tom hacek. Nekery bankomaty treba ani Visa neberou a uprednostnujou mastercard. No hlavne ze mi v KB neblokli kartu ikdyz meli ty tendence a Jakartske vybery povazovali za zneuziti. No zitra jedem na dvoudenni trek do jungle, tak nam drzte palce at uvidime Nartouna celebeskeho. Zatim se nam tady dari vsechna nase predsevzeti. Jo a mame vyprany pradlo, takze nesmrdime. hehe. Cusik zase v pristim dile o indonesii a jejich nadherach, nemocech, problemech a zivote tady.