Tak abych zacal od zacatku. Na letisti Vaclava Havla jsme byli na cas a dokonce jsem potkal i Lenku Kirianovou, ktere jeste jednou dekujeme za specialni dortik, kterz pri letu do Soulu bodnul. System kterym se korejci staraji o sve pasazery je noblesni. Ihned postartu je precpou a nalejou abz pak poslusne spali a neobtezovali. :] Cely leto do Soulu byl prakticky bez turbulence a pristani v jizni koreji hladke. Na letisti v koreji neni zadnej signal, ale bozi masazni kresla a odpocinkova zona.
Janicka na drticim zadostroji v Soulu
Dalsi let do Jakarty byl rovez v pohode. Po dosedu na letiste Soekarno haty, jsme okazite predbehli vsechny sikmovoky kolegy a koupili si visa, ktery stoji stale 25 dolaru. S imigracnim urednikem sme si v indonestine zavtipkovali. Nebozi korejsti kolegove byli behem vystavovani nasich viz prirovnani k bande splasenych pand. Na letisti jsem se s pomoci me platebni karty stal multimilionarem a nasledne nasednul s Janickou do zluteho zdarma busu, ktery nas preplnen starickymi muslimskymi skauty do vnitrostatniho terminalu. Tam sme si s Janickou dali nasi goreng a koukali jak Chelsea zdrtila doma Manchester 3:1.
Ranni schnitzlova siesta na vnitrostatnim terminalu v Jakarte
Ranni let pres Makassar do Gorontala byl z hlediska turbulenci o neco vyzivnejsi, ale Janicka uz po cca 40 hodinach bez kvalitniho spanku stejne jako ja upadala do komatu, tak ji ty propady uz moc neprisly desive. V Makassaru docela lilo, ale v Gorontalu uz to bzlo celkem protrhle. Tam nas take cekal Mr. Syadik, razny to chlapik, ktery se nas diky Alesovi Vostrakovi ujal a dovez nas do hotelu Melati. Puvodni plan, ze jeste nasedneme na lod v Bumbulanu vzal za sve hned po prijezdu nebot lod pry v lednu jezdi v osum rano, coz sme nestihli pri nasem pristani v poledne. Zitra zacne nase dobrodruzstvi nasednutim na nocni trajekt do Wakai na Togianskych ostrovech, kde se Janicka zacne starat o radne opaleni.
Zaverem nevim jestli je v Cechach opravdu zima jak sme se docetli ve zpravach, ale tady je vedro az prasti. Repelentni krouzky na mistni komary moc neucinkujou, ale autan nastesti zabral.
Timto vas zdravime, sdelujeme ze sme zivi a spoceni a nezbyva nez se tesit na dobrodruzstvi, ktera pro nas zacinaji zitra plavbou na koralove ostruvky.
3 komentáře:
Pěkné výrazy... v textu i na foto :D
Ty rizky k tomu patří :-D
Mávám ze studené a zamračené kanceláře našeho ústavu a při pohledu z okna na to bílé svinstvo, co padá furt za límec jen tiše závidím vedro:-)
Fotky jsou skvělé, jen tak dál:-) Už se těším, až se řízky promění v pařátky:-)
Cestovatelům zdar a komárům smrt:-)
Dita
Okomentovat