Gorontalo a cesta na Togeany

Tebuch ulisni ctenari meho blogu. Je nedele a vy prej cumite, jak je venku zima. Tady je nedele a my se potime a smrdime. Nastesti to delaj i vsichni okolo nas. Ale opet pekne od zacatku.
Pri priletu do Gorontala nas provazel standardni komunikacni sum a v relaci s nizkou urovni signalu jsme byli predhozeni k informacim, ze  Ales udajne odletel do Cech a lod ,ktera mela z Bumbulanu odjet uz celej leden nejezdi ve 4 odpoledne ale v 8 rano. Ridic si rekl pry udajne standardni cenu ctvrt milion za cestu z letiste do hotelu Melati [35 km].

Gorontalo

Z hotelu Melati v Gorontalo jsme potkali pana ucitele Abdula, co uci v SDA anglictinu. Mnoho slov sme s nim neprohodili, ale vzal nas do noveho budhistickeho chramu pro neuveritelnych 300 vericich. Z chramu byl paradni vyhled a nejak nam z nej vytravilo. Abdul nas tedy zavlekl k pasaru, kde byla rada warungu a tak sme si dali opet pro uspech nasi goreng a avokadovy juice. Sice sme mu naoko slibili, ze az se vratime z Togianu ze pudem posprechtit s jeho zaky na zakladku, ale vite jak to v indonesii chodi. Podle me se stal slavnym ucitelem anglictiny uz jenom proto, ze se s nama prosel po meste. Po te prochazce sme se cekoutovali z hotelu a do pristavu se nechali odvezt motoriksou, ktery se zde menuje Bentor. Na Lubuhanu [pristavisti] uz stala lod. Koupili sme lupeny do bussines class za 89000,-Rp. a dobre sme udelali. Economy byla plna chrapajicich jilbabistek, jecicich deti a ostatnich kouricich. Lod vyrazela za tmy okolo 7pm po trech vystraznych sirenach.    Cesta nocni lodi byla v klimatizovane lednici osvezujici a shlednul sem celou skalu kung-fu filmu z produkce Honkong. Rano kolem 7am sme dorazili do labuhanu ve Wakai. Hned se na nas sesypali nahaneci z rezortu. Vybrali sme si Pondok Lestari na Kadidiri, kterej byl nejlevnejsi. Lod z naseho rezortu vsak nedorazila a tak sme vyuzili Adnana aby vysvetlil mistnimu rybari, ktery nas tam chtel za prachy odvest, ze mu to Ibu v rezortu zaplati.

  Gorontalo - nove postaveny budhisticky chram 

V Lestari na nas zbyl posledni pokojik za 100 000,- na noc/os. Docela to slo. Rano vam daj dve mensi palacinky, k obedu rejzi s volskym okem a k veceri prozmenu rybu s rejzi. Na Kadidiri sme zustali az do nedele [4 dny]. Po prijezdu sme sli okamzite na snorchl. Po 20ti minutach a naslednych 15 minutach na rucniku na zadech sme chytli krasnou cervenou a to i pres masakralni impregnaci 30tkovym faktorem. 

Na Kadidiri jsou celkem tri rezorty. Pondok Lestari, kterej ma mensi cikanska rybarska rodinka. Dale Black Marlin, kterej udajne vlastni britove a je z hlediska ubytovani a cen o tridu vejs. Brazdi ho asi desitka mistnich nagelovanych yamestnancu teenegeru, predstirajicich zvejkani a tvaricich se vubec zapadacky. Maj tam kulecnik a pivo Bintang za 50 000,- Posledni je Paradise resort, kde meli Ankera, ale rovnez za 50 :{. Ten je opravdu nejluxusnejsi a taky byl krapet prazdny a zrejme to nikomu ani nevadilo. V tomhle resortu dela Emi [divemasterka]. Vezli sme ji od jednoho kamarada z Gorontala jmenem Adnan mop. Jen si nas votukla jesi budem dajvovat a kdyz zjistila ze sme snorchlisti, tak hned presedlala na jiny bule. My sme stejne to podstatny vydeli z hladiny. Kolem plaze u rezortu jsou koraly krapet ponicene, ale je tam utocici rybicka a Janca nasla i klauny. Bohuzel zadna zelva ani utesovy zralok. Treti den naseho pobytu  konecne jeden slizkotlustej pomrtvici asi australan, kterej tam jezdi vypotit hamburgry zpunktoval zbytek linejch belochu k nejaky akci a jelo se do jellyfish laguny a snorchlovat na plaz Karina. Obe mista vzdalena od rezortu cca 3 km po mori. Takze se neco delo a krapet se zahnala nuda tvorena jinak spolecnyma snidanema, obedama a vecerema, kde se bile kobylky sebehnou s pravidlem kdo driv pride nejvic zere. Vecer stejny slizoun obeh buliky a vzrazilo se hledat do jungle nad resorty Coconut craba. Toho sme nakonec uspesne s pomoci 4 psu nasli a donesli mezi zarakovane [arak - mistni palenka] belochy. Posledni den na Kadidiri jsme trochu oklepali cervenou kuzi a ja rozcesal po umzti Janiccinu bujnou hlavu. Odpoledne sme si pujcili kajak a odveslovali k jedne mistni rybarske vesnicce na jinem ostruvku. Tohle vrele doporucuju, nebot plujete o samote primo nad koraly a dycha na vas zivot mistich, kdyz je mijite na lodkach s moturky. Pod sebou mate jenom akvarko. Vraceli sme se skoro za tmy a Janicka udajne nakonec jednu karetu vyplasila.  

 Coconut crab z Kadidiri

Jinak k tem kokonatakum. Vsude tady maj nory. Jenoho sem dokonce vystopoval sam, ale bylo to mlade, ktery by se veslo do dlane. Ten kousek nahore mel poradnou silu, tahal sem se s nim o klacek a nepustil ho previt. S rejzi sme ho nakonec nemeli, pac byl vypusten zpet do jungle. 

Pantai Karina - hned vedle laguny s nezahajicima meduzama

No kdyz to vsechno shrnu, tak je Kadidiri jenom misto pro relax a moznost se priopalit ci juknout se po koralovem bohatstvi indonesie. Ale jako narodni park se to asi vyhlasilo pravem. Jako indonesolog tomu davam tak 6 z 10. Ted sme v Ampane kam sme se preplavili z Wakai. Konecne se dem vysprchovat z relaxu a zacnem konecne pripravy na Danau Poso a Lore Lindu, kde se bude konecne botanizovat ! Ceka nas cesta pralesem, ktery snad Janicka udejcha. 20 minutovy test za resortem na Kadidiri byla asi krapet z formy, ale to se doladi. Sulawesi zdar a uvidime se v pristim dile.