sobota 11. ledna 2014

Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Čas se s časem sešel, blogger koupil google, dva roky mi trvalo pochopit, jak sem dát nový příspěvek a u toho se stala hromada věcí. Nicméně opět po letech jsem si upgreadoval očkování, potkal svojí současnou nejlepší budoucí manželku Janičku Kabeláčojc :) a jedu se s ní po čase podívat na další ostrov, který mi při průzkumu země tisíce ostrovů z mnoha důvodů unikl.
Tím ostrovem je SULAWESI - CELEBES. Popravdě řečeno, tomuhle ostrovu bych rád věnoval ten tvrdě vydřený měsíc dovolené. Tvrdě vydřený, vyhádaný měsíc dovolené státního úředníka, který je ve své titěrné funkci zastupitelný kolegy v kanceláři. O to méně je zastupitelná moje drahá polovička, která dělá odboru, ve kterém pracuji sekretářku. A to tu nejlepší z celýho ouřadu.
Nebudu vás zatěžovat předodjezdovými procedurami, nicméně přecejen už jsem pokročilý indonesolog a tak jsem po odpolednech a ve vlaku z práce přelouskal Zoricu Dubovskou natolik, že se hned v Jakartě na příletu první "tukang catut" brzy uvědomí jaká česká kapacita ve smlouvání jím byla oslovena.Už jenom proto, že přiletíme v půl devátý večer a navazující let z domestic terminálu nám letí až v pět ráno. Dost dlouhá doba na to srazit cenu na bankrotní hladinu :) (pozn. nepředpokládám, že bude ještě jezdit bis kuning zadara mezi terminálama). Ale abych se vrátil k předodjezdovým přípravám.
Původně nás mělo jet mnoho statečných dobrodruhů a otřelých indonesologů, nicméně postupem času řada statečných odpadla z mnoha relevantních důvodů a tak poslední z letošních resp. loňských chrabrých zbyl pár Ondry a Jarušky, který svůj příběh z Lomboku, Bali a ještěřích ostrovů již představil na podzim loňského roku 2013 (http://satu.rajce.idnes.cz/Indonesia_2013/#).
Moje volba expedičního průzkumu části mé druhé domoviny a následující příběh, který budete prostřednictvím tohoto blogu sdílet bude opět špičkově, aktuálně a mistrně servírován přímo před váš přecházející zrak! Věřím, že si expedici na střední a severní Sulawesi užijete stejnětak, jako já a Janča a že náš společný návrat mezi lidi s únorovou hermelínovou kuží pořádně oslavíme.

   
Od 18.1 buďte opět s námi při šíření vidláctví tam, kde řádná rakovnická a nyní i litoměřická vidle ještě nevkročila !

Žádné komentáře: