Gunung Merapi

Koutak na vrcholu Merapi [2890 m], west Sumatra, 30.11.2008

Opet vitam priznivce tentokrate z oblasti horolezectvi a vulkanismu. Tento vikend se nam naskytla prilezitost jiz podruhe v poradi zdolat tentokrate jiz aktivni stratovulkan Merapi, ktera je se svyma 2890 m je nejvyssi sopkou zapadni sumatry. Tentokrate sme se priclenili k adventure teamu mistni zemedelky na UNANDu, ktery ma nazev jak jinak nez ve zkratce KOMMA. Sraz byl v patek ve 16:00 a kupodivu odjezd se zas az tak neopozdil jak je na Sumatrany zvykem. Jelikoz clenove Kommy to brali zatracene vazne, tak me museli vyplnit papir co jako ze mame v batohu a pod. Taky sme zaplatili 75000 Rp coz pokrylo potravu a dopravu a jak se nakonec ukazalo byla to z financniho hlediska nejlevnejsi expedice, kterou sme tady zazili.
Po nekolika ritualnich motlitbach a slavnostnim pokriku plus sborovem zpevu hymny spolu, sme sli cekat na zastavku na angkota. Prijel zelenej a vsech 12 clenu vypravy i s bagazi odvez na terminal, kde sme nastoupili do autobusu smer Batusangkar. Do cile sme dorazili zhruba v 20:00. Privitalo nas chladnejsi vetrne pocasi s prekrasnou hvezdnatou oblohou plnou znamych i neznamych souhvezdi. Po povinne registraci vsech nasich horolezcu na mistnim urade sme zacali stoupat do zakladniho tabora uptostred ryzovych poli. Cestou sme po tme narazili na bejka, kerymu se nelibilo ze mu svitim baterkou mezi voci a tak zacal nasrane funet. Nas doprovod z vesnice ho ale zafixoval a tak sme ho vobesli. Kousek nad nim sme rozdelali stany a uvarila se prvni vecere. KOMMA co se tyce potravy rozhodne vybaveni nepodcenila, spis naopak. Vypadalo to jako dyby sebou tahli mobilni warung. Pouze system servirovani vecere byl pro Evropana ponekud nevsedni. Chvili nam trvalo jim vysvetlit ze z igelitovyho koryta jist rukama nebudem a tak sme si vymodlili Sendok- sendok [lzice]. Po veceri nas cekal jeden z prvnich meetingu Kommy. V cele s mistnim sedlakem cico probirali v minangkabaustine ruzne veci ohledne nasi vypravy. Ja a nevim jak Jana, sem jim vubec nerozumel a tak sem si sel lehnout kolem 23 do stanu pro 4, kde sme se nakonec sesli ve 3 lidech. Rano sem vstal v 7 a to uz byli clenove po motlitbe a ze snidane se kourilo. Kolem pul devaty kdyz se vsichni sbalili sme vyrazili smerem k pralesu. Tentokrate byl usek bahna s vyskytem Pacet-pacet [pijavic] nekolikrat delsi a tak ikdyz sem mel boty par jedincu tohodle zvireciho druhu mi za ponozky vlezlo a nasalo si. No nebudu vam rikat co asi citili indonesti kolegove, kteri sli nahoru v sandalech...
Kolem treti nas nase zkrvavene nohy donesly nad hranici pralesa. Otevrel se nam super vyhled na druhe nejvetsi jezero Sumatry Singgkarak a okoli. Cesta se zmenila v kamenito piscity zlab a na odpocivani sme staveli zhruba kazdejch 200 m. Kolegove z Kommy vyndali sve mobily s fotakama a zacali lovit fotografie o velikosti nekolika kb. Nahoru sme se dodrapali okolo pul seste a to uz se pomalu stmivalo. Kommaci zalezli do zlabu a z vody s nadlimitnim obsahem siry zacali varit jidlo. Po nekolika marnych dotazech, proc nejdriv nepostavime stany a kde vubec budem stany stavet sme obdrzeli stale stejne odpovedi ze nahore ze varit neda ze musi varit tady kde nefouka vitr. Tak sem je nechal varit a sel sem se podivat nahoru na dymajici krater kdyz akorat zapadalo Slunce. No nebudu popisovat co sem tam prozival, pac sem mel celej vrcholek jenom pro sebe v tom nejkrasnejsim okamziku co muze nahore nastat.

Cermacka na vrcholu Merapi, pod ni je druhe nejvetsi jezero Sumatry: Singkarak

Po zapadu sem sel najit svuj batoh a sestoupil sem zpet do tabora, kde se Kommaci snazili stavet po tme stany. To sem jim ulechcil, kdyz sem jim pucil celovku a po korytove veceri na igelitovem taliri sem se zacal pidit kde budu spat. Dostal sem informaci ze ve stanu pro 4 lidi. Jenomze kdyz po 22:00 pristoupil patej indonesan a me zacali tlacit na stenu stanu, vzal sem si svuj spacak do -12 a sel se natahnout pod sirak. Zima sice byla, ale nemrzlo. Jana po obe dve noci taky spala ve stanu se 4 holkama, ale ty tu maj 150 cm a velikostne neodpovidaj tomu co sem zazil ja v tom stanu pro kluky. Nicmene jeste pred usnutim sem si uzil nocni rovnikovou oblohu s radou souhvezdi ktery nemate sanci na severni polokouli spatrit a po nekolika meteoritech sem usnul.
Rano me probudila jina skupina, ktera mela k vrcholu taky namireno. Po kratke rani motlitbe Kommy, ktera nesmyslne vyrazila prez kanon k vrcholu, sme je s Janou predbehli a stacili si vyfotit vsechny mensi kratery. Jeste pred tim sem dostal vynadano, ze sem moc rychlej a ze mam chodit pomalejs, pac sem to den pred tim asi docela hnal. Taky sem toho v batohu nemel tolik zbytecnyho co trpaslici takze sem nemel duvot proc se do kopce plazit. Povrch na lave byl hodne nestabilni a mistama se to zlutilo sirou. Na jednom miste sem si ji sel vyfotit a odebral sem si vzorek. docela to hralo a na makro se to fotit nedalo pac se zamlzoval objektiv, hh.
U hlavniho krateru pobliz vrcholu sopky to byl nejuzasnejsi pohled. V intervalech tam stoupala para a sycelo to. Jesi byla dole lava nebo ne videt nebylo, pac to bylo hluboky. Zrejme se tam ale jenom varila voda.

nejvetsi z peti krateru na vrcholu sopky Merapi

Na vrcholu to bylo paradni. Byl docela spcatej takze sme se tam vsichni ani nevesli. Ostatni skupiny dycky slavili vystup nekolika nesmyslnymi pokryky a vypadalo to jako dyby se z jungle stratilo par opic. Teprva nahore sem si vzpomnel ze se musim namazat pac bejt 3 km nahore v tropech uz asi naky to riziko na UV bude. Taky sem nafotil par umirajich jedincu hmyzu. Sestup po lave neni zase takova prdel jak se na prvni pohled muze zdat, pac povrch neni zase az tak pevnej a dost se to trha. Takze k hranici pralesa to docela kolena vodnasely. V pralese uz sme potkavali radu jinejch skupin se kerejma sme si podavali ruce a nasledne se ke kolenum pridaly i kycle. Velitele nasi skupiny, kteri byli oveseni radou nesmyslnejch veci, ktery by ste si vubec na vypravu nevzali, byli tradicne unaveni v zavesu. Pri sestupu, ky zdolavate prevyseni 1800 m doporucuju najit nakej pevnej klacek do ruky a rozlozit vahu i na ruce, jinak se pak druhej den poserete bolesti s kolenama a kyclema. Dole pod kopcem sme jeste zastavili na vareni a nabrali sme si trochu vody, ktera uz nebyla zluta a nesmrdela sirou. Kolem 18:00 sme dorazili do Limapuluh kota k mesite a nastalo tradicni cekani na autobus. Kdyz projeli 3 uplne plny, doslo velitelum, ze budou muset zajet do Bukittinggi nakej prazdnej ceknout, takze sme cekali asi 2 hodiny nez se jim to podarilo. Do Padangu sme dojeli okolo pul desaty a ja sel totalnepo sprse vytuhnout.

kristaly siry u jednoho z pruduchu na vrcholu

Jinak jeste nez se rozloucim. Pri teto vyprave sme zazili radu nesmyslnych cekani. Sumatrani maj ve zvyku asi hodne cekat. Nikdy by me nenapadlo, ze cekani muze mit nekolik druhu. Ceka se pomalu nebo rychle, ale po vetsinou cekani nema zadnej vyznam a je nesmyslny. Tezko identifikovat priciny ruznych cekani, nicmene k tradicni minangkabauske kulture plne tancu, paliveho jidla a kravich rohu cekani patri neodmyslitelne...

http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Merapi/
videa: http://www.youtube.com/watch?v=ZF49NWTTWbM
http://www.youtube.com/watch?v=2MMrV6RRjaA
http://www.youtube.com/watch?v=Xesfh_XbO0o