Idul Fitri di donau Maninjau

Koutak po 50 km na kole a tesne pred koupanim v jezere Maninjau

Takze zdravim opet ze zapadni Sumatry. Tentokrat z obdobi konce Lebaranu, cili budu popisovat jak sme si uzili Idul Fitri, coz je dvoudenni svatek, kterej je pro muslimy zjednodusene neco jako Vanoce pro Evropany. Vecer pred timto svatkem trpaslici prudili hned v nekolika verzich. Deti tvorili pruvody s bubinkama a prskavkama a chodili po vesnici. Kolem osme vecer se to vsechno slezlo v mesite a zaclo nekolika hodinove celonocni bubnovani a rvani do mikraku na celou oblast. Text byl jednoduchej : proste Allah akbar, alaaaaah Akbar... az do rana. Takze sem se moc nevyspal. Samozrejme behem noci vypad nekolikrat proud, coz trpaslikum nevadilo.

Zapadni cast jezera Maninjau

Prvni den tohoto svatku sme byli pozvani k Yani do rodiny na mohutnou oslavu. Cili sem se mel srazit s Cermackou v Angkotu, coz se mi nepovedlo nebot po zhruba minutovem cekani na protejsi strane silnice, me jeden trpaslik zavlek k sobe do baraku a uz to zaclo. Nejdriv sem dostal najist, pak do me nalili caj a jeste mi nabizeli banany a cukrovi. Nez sem stacil cokoliv rict, ze na me v centru nekdo ceka, nebo ze musim chytit Angkot do centra, dostal sem prostou odpoved, ze je Lebaran a ze Angkoty nejezdej, nacez se se mnou cela rodina nekoliksetkrat vyfotila a nekoliksetkrat se zeptala jesi sem uz narvanej a jesi mi to chutnalo. Teprve po 40 minutach zcela jednoduche konverzace se mi konecne podarilo dum necekanych hostitelu opustit. Kdyz sem k Cermacce dorazil uz byla zjevne evidentne lehce nervozni jak je u ni zvykem, nebot ji prudil nakej trpaslik s mensi hodnotou IQ [ o tom se zminim v poslednim odstavci]. Nacez sme teda odjeli na rodinnou oslavu, kde sme jenom sedeli a prezirali se od rana az do vecera. Tato oslava nespociva v nicem jinym, nez ze se sjizdej ostatni casti rodin na stavu a cukrovi, pozdravi neco sezerou a zase vodfrcej a takhle to de vod rana do vecera.
Druhej den sme se rozhodli ze pojedem jezeru Maninjau. Jednalo se o prvni transfer bez pruvodce, takze sme meli listek s priplatkem a co se tyce jizdy pripominala hodinu a pul dlouhej pobyt na horske draze. Co most to skokanek, co zatacka to slalom mezi motorkarema a do toho decibely diskohudby. Kdyz sme dorazili do vesnice, ktera je nekde pobliz jezera tak sme si capli Angkot. Ridic Angkotu nejevil znamky vyjednavani o cene, ikdyz sem se mu snazil vysvetlit ze Lebaran uz konci. Kdyz asi po 15 minutach ridic naplnil totalne auto pasazerama, vzrazil. PO 50 metrech mu dosel benzin. Takze nekam 200 metru bezel ho koupit, pak i po dalsich 50 metrech jizdy zajel dofouknout gumy a az pak vyrzil k jezeru. Dle reci jednoho mistniho mela cesta trvat 16 minut. Trvala 60 minut.
Ridic nas pak vykopnul ve vesnici u informaci, kde uz konecne nekdo rozumeli anglicky a konecne sme i nasli par jinych belochu, ktery zde travili dovolenou. Jeste to odpoledne sme nasli Home stay Cafe 44, kde sme nas jedna noc stala 30 000 Rp. Navic zde byla velice pratelska atmosfera a i pestra nabidka jidla, ktere bylo velice levne na pomery cen v obdobi Lebaranu. Napriklad klasicka smazena rejze s vejcem je za krasnejch 12 000 Rp. Omeleta za 8000 Rp. a stejne tak Jogurt s rozmiksovanym ovocem. Hovezi steak s chilli a rejzi tady byl za 30 000 Rp [asi 60Kc hehe trikrat levnejsi nez v rakaci ve Fitku]

Maninjau je kraterove jezero dlouhe 17 km a siroke 8 km, okolo se vypinaji kopce s 500 m nadmorskou vyskou a samotne jezero je hluboke az 480 m.

Druhy den sme se po vitecne snidani s kolegou Edem, ktery je zde domorodcem zasli pucit horska kola, nebot sme chteli objet cely ostrov. Pokud Vas zajimaji podrobnosti co se tyce komplikaci o kterych me zde uz nebavi psat odkazuji Vas timto na blog Cermacky, ktera zajiste venuje tematu komlikaci nekolik svych kapitol. Puceni kola stalo 25 000 Rp. Vyrazili sme zapadnim smerem a prvni cast cesty nas privitala slunnym dopolednem a vsudy pritomnym pokrikovanim mistnich. Jelikoz kvalita horskych kol a i jezdcu byla rozdilna, tvorily se mezi nami obcas rozestupy. Jeden takovy zkoncil ztratou naseho indoneskeho kolegy, kterou sme vyplnili v jednom mistnim warungu zranici Mie goreng [ osmazeny nudle z cinsky polivky a na tom je volsky voko]. Asi tak v tuhle dobu zacalo prset nad jezerem a tak zbytek cesty jsme jiz vyplnili pouze jizdou a obcasnyma prestavkama. Vsude po vesnicich v okoli bylo znat ze mistni neco slavi. Vecer po vydatne veceri, kdy sem si musel dat Gado Gado [ vejce, kousky zeleniny, ovoce zality palivou arasidovou omackou], nebot hovezi na steak uz nemeli, sem s pivem pozoroval v dalce blikajici bourku a ohnostroje mistnich oslav. Cesta zpet do Padangu byla v rezii prervanyho autobusu plnyho trpasliku vracejicich se z oslav Lebaranu. Jeste ted me boli prdel nebot sem sedel dve hodiny na kovovy skrince mezi sedackama. Ricic behem cesty furt nekoho zdravil ahulil cigara coz vyustilo v to ze na jedny krizovatce sundal motorkare. Pikantni bylo, ze krizovatku ridil policajt. Indonesky ridici patri do skupiny tech nejmene zkusenych v oblasti bezpecnosti v silnicnim provozu. Umi akorat troubit a slapat na plyn a brzdu.

Cili se dostavam k poslednimu odstavci. Provincie Padang se co se tyce kultury sklada z tri provincii. Prvni je Jezero Maninjau, druha je Limapuluh kota, tu sme navstivili nedavno jedna se napriklad o Payakumbuh a treti je Batusankar, kam mame naplanovano jet pristi vikend na sumaterskou svatbu. Lide z Padangu umi prevazne tri vety v anglictine: 1. Hallo mister 2. What is your name? a za treti How are you? co se tyce slozitejsi konverzace da se se stestim narazit i na cloveka co ma moje zaklady anglictiny a sem tam i neco rozumi. Padangsti trpaslici se nadale deli na skupinu lidi, ktera je velice prijemna usmevava a chce jenom vedet odkud ste, co tu delate a pripadne Vas pohostit ci jen tak s usmevem poklabosit. Bohuzel se zde najdou i blbeckove. Takovi lide jsou schopni si vedle vas sednout v autobuse a jenom se tlemi, cumi vam do ksichtu a dorozumet se s nima nejde pac anglicky neumi a navic ani neumi normalne se bavit v indonestine. Konverzace probiha povetsinou v slovnich obratech typu.. jo ty si z Cech, hehe hhee jo tak ty si z Cech apod. Jejich vytrvalost je neprimo umerna jejich intelektu a tak sou schopni za Vama jit treba i pul hodiny bez jakyho koliv slova, nebo s Vama sedej na zastavce a cumi na Vas a smejou se. Nejhorsi je, ze temhle blbeckum nic nevysvetlite. Argument, ze tady cekate na nekoho kdo ma zahy priject nikdy nestaci. Blbecek Vam proste neveri a porad vam neco cpe. Spis neyli pokecat s Vama mu de vo to co nejdyl na Vas cumet, civit a divit se tomu, ze neco takovyho neska potkal. Dalsi problem je ze se Vas tady snazi neustale natahnout. Jakmile nemate po ruce indoneskeho kamarada, hned je pro Vas vsechno drazsi. Nacez mate dve logicke moznosti. Kdyz umite indonesky a mate povedomi co dana vec nebo sluzba stoji, mate najakou sanci mu to rozmluvit. Kdyz ne pak zaplatite, nebo ho poslete doprdele. Coz se vetsinou udelat neda nebot treba za autobus nebo za jidlo platite az kdyz to snite nebo kdyz ste uprostred cesty. U autobusu riskujete, ze vas z nej vykopnou nekde kde to neznate a u jidla se s drobnou davkou odvahy da zaplatit min, ale to pak si clovek musi bejt vyskou ceny daneho pokrmu. Obcas premejslim jesi se da spocitat pravdepodobnost vyskytu techto situaci v relaci s atmosferickym tlakem, teplotou apod. V pristim tydnu se pokusim sestavit soustavu diferencialnich rovnic na toto tema. A ted me omluvte musim 200 m cestou domu odpovedet na 300 pozdravu.

dalsi upload videa: http://www.youtube.com/watch?v=V0bemQODrdA

enjoy it