Gunung Singgalang

Cast nasi vysokohorske horolezecko-pralesni vypravy

Takze po dlouhouhe dobe komunikacnich problemu v indonesii opet zdravim od jednoho z nejpomalejsich internetu na tyhle planete. Neska Vam budu vypravet nas vylet z minulyho vikendu. Jelikoz zrovna nebylo dobry pocasi a nas plan na vystup Sopky Merapi byl od nasich indoneskych pratel z ruznych rodinnych duvodu stornovan, vymyslel se plan B a to vystup na druhou z dvojice sopek u Bukitingi a to sopku Singgalang. V patek rano sem vyrazil s kolegou Edem v osum rano nakupovat plastenky a pucit stan. Ve tri hodiny sme meli sraz v nedalekem Pasar Baru,kde se sesla nase osmiclena skupina. Prvni udiveni bylo pri pohledu na nektere cleny nasi skupiny kteri si na dvoudenni vystup na horu, kera ma 2880 m vzali jenom lehkej batuzek a prakticky nemeli skoro nic. Vubec co se tyce vybavy nekterych clenu.. No o tom se snad vice rozepise kolegyne reporterka Cermakova ve svym blogu. Ja to nehodlam komentovat, protoze porad nejsem schopnej pochopit filosofii a zivot mistnich lidi a jejich zvyky a potreby v ruznejch zivotnichg situacich.
Tak sme teda vyrazili do Padang Panjangu a nasledne do Koto Baru, kde nas cekal odvoz k upati Singgalangu. Pred odvozem sme si nesmyslne ponakupovali jidlo a vody spolecne s nasima indoneskejma spoluhorolezcema. Vubec domluvit se co budem k vystupu potrebovat a pod. je s nekerejma nasema kamaradama dost problematicky. Tak nas aspon domluveny auto odvezlo k upati hory a v jiz uplne tme sme se s pomoci nasich celovek vydali na kratkou cestu k zakladnimu taboru, kerej se nachazel u televiznich a mobilnich vezi. Kolegove si koupili akorat baterky v kobinaci se zapalovacem, takze dalsi neprakticka vec do jungle, hehe ale uz dost..
Uz tam sme dorazeli rozdeleny na dve skupiny, jelikoz kolega Echo, ktery ma zdravotni problemy a je silnym kurakem mel ze zacatku pomalejsi rozjezd. Jeste ten vecer sme rozbalili stany a po 4 se do nich rozdelili. V noci jeste dorazila jedna skupina horolezcu nezavysle na nasi a vydala se na nocni vystup.
Rano nas probudilo mokro. Jelikoz se spustil dest, padla mlha a podlaha stanu nebyla zrovna nepromokava za chvili sme meli vsechno mokry. Nastesti opodal stal opustenej coffe Warung,kerej v drivjejsich dobach poskytoval turistum obcerstveni. Jelikoz ale zajem o vystup na horu Singgalang je v soucasnosti mensi a dava se spise prednost vystupu na sousedni Merapi je nyni opusten ,coz se nam v tuhle chvili docela hodilo. Indonesky spoluhorolezci z tam na lihovym varici rozdelavali ohen a snazili se ohrat vodu na nudle a caj pro osum lidi. Jelikoz asi dve hodiny jeste prselo, tak na to meli docela dost casu. Nakonec sme teda vyrazili. Prvni pasmo vystupu je reprezentovany usekem kdy se prodirate uzkou chodbickou v megahustym porostu rakosu, pod vama je bahno a ste cely mokry. Docela si voddchnete kdyz dorazite k druhymu useku,kde pomalu rakos mizi a objevuji se prvni pralesni stromy. Nevyhodou useku cislo dva je strmnejsi sklon a pasmo vyskytu pijavek, ktere ocenili predevsim indonesti kolegove , kteri se k vysokohorskemu vystupu vybavili zabkama nebo sandalama.
Po opusteni pasma pijavic sme sli po vychodnim hrebenu destnym pralesem stale do strmeho kopce. Cesta byla bahnita,korenovita a kamenita. Obcas sem tam byl nejaky ten placek na ohen nebo rozdelani stanu kdyby neco. Na ceste sme prosli kolem dvou zdroju vody, kde sme doplnili zasoby a lehce se vydejchali. Minuli sme i nocni skupinu kolegu, kteri si rozbalili stany asi v polovine kopce. Kdyz pak vyjdete z pralesniho useku objevi se pred Vama mensi kamenita stran s malyma kroviskama. Tam nas na chvili taky zastihlo slunce a tak sme si tam dali prestavku a ususili spacaky a obleceni. Na obloze sem pak identifikoval orla, byl fakt velkej uzved by i maly prase. K vrcholu to podle vedouciho vypravy trvalo uz jenom pulhodiny. Tak sme po mokre skale pomalu splhali na vrchol. Opravdu asi po pulhodine sme vesli do lesiku plneho pohadkovych stromu obalenych mechem. Vsude bylo docela hrobovy ticho. Po nekolika stovkach metru, tentokrat uz jenom po mirne naklonenerovine sme se konecne dostali k malemu kraterovemu jezirku "Telaga Dewi." Kraterove jezirko je pomerne male, ma tak maximalne 3 ha. A voda v nem prej byla docela tepla,pac Cermacka si v nem zaplavala, akorat u brehu byl docela velkej nanos bahna. Kolegove opet rozdelali stany a zacali pomerne smesne na lihovem varici ohrivat vodu pro 8 lidi v kastrulku o obsahu 0.5 l. Nase druha skupina v cele s Janou Klapojc a silnym nemocnym kurakem Echem stale nedorazila a jelikoz uz bylo 18h a na obloze se objvovala tma a v dalce svistely blesky, byli vyslani dva dobrovolnici vybaveni mou celovkou a rucni baterkou kombinovanou se zapalovacem, kteri je meli zachranit. Mezitim sme jako zachranu pred potencionalnim destem zacali kolem stanu budovat s Cermackou prikopa, kerej mel odvadet srazkovou vodu mimo plochu stanu..
Prvni byla nalezena Jana, ktera jiz opustila Echa a snazila se k nam dostat driv nez se setmi. Echo byl nalezenej o nekolik set metru nize. Nakonec se vsichni sesli u stanu a popijela se opet indoneska vodka na zahrati. Moc nekopala pac mela jenom 15 voltu. Celou noc kupodivu neprselo a to se kolem kopce honily asi dve bourky. Takze sme koryto kolem stanu kopali zbytecne, ale jako prevence je to dobry. Ve stanu bylo docela teplo, teda tem co meli ususeny spacaky, takze ti ostatni usinali v klepajicich se pozicich. Jinak reknu Vam, probudit se u kraterovyho jezirka ponorenyho do ranni mlhy.. parada.

Telaga Dewi - kraterove jezirko na vrcholu sopky Singgalang 2880 m n.m.

Sestup dolu byl opet organizovan do dvou skupin. Dolu se slo sice rychlejs ale za to to byl vetsi napor na stehna a klouby. Opet nas potkal dest a bahno, tentokrat se to obeslo bez pijavic, pac z kopce se de rychlejs a to se nestacej zrejme prilepit na boty. Dolu sme dorazili zhruba kolem druhy hodiny. Naky dve hodiny sme cekali jeste na druhou pomalejsi skupinu a pak sme vyrazili smerem k Koto Baru.

"Cermacka: posledni rana z milosti"

Tentokrat nas nikdo nemoch odvezt a tak zrejme kolegove z idonesie chteli tech 8 km dojit pesky. Ani jim nedoslo to co nam s Cermackou, ze se za chvili bude tma a posledni bus do Padangu v nedeli jede v sest odpoledne dle jejich slov. Meli sme docela stesti a jeden pan zrovna tim smerem uprasoval se svojim mininakladnim autem. Trochu nam trvalo presvedcit Eda aby se svoji minanggkabaustinou zeptal jesi nas neveme. Takze sme na terminal dorazili v 18:01. Odtamtud sme si museli vzit angkota na jinej terminal, na kerym uz druha skupina vytuhla, pac sme tam cekali asi prez hodinu na objednanej bus z Bukitigi. Docela voser, pac sme jeste v poslednim moznym spojeni narazili na zacpu, kera nema v Cechach obdob. Nakonec sme do Padangu dorazili tesne pred pulnoci a to sem sel druhej den s Cermackou na osmicku do skoly. Holky cejti stehna jeste dneska a to tohle pisu ve ctvrtek. Ja uz mam celkem klouby a nohy v pohode.

Na ceste ke Kota Baru, vzadu Singgalang

konecne i naky dalsi fotky na adrese:

http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Singgalang_a_cesta_pralesem/
http://mrchrkrt.rajce.idnes.cz/Picture/