Bukitingiiii

Pry nejvetsi hodiny na Sumatre jsou chloubou v centru namesti mesta Bukitingi.

Takze nastal posledni vikend v mesici zari, neboli mesici ktery si trpaslici vybrali jako postni mesic, cili ramadan. Tenhle vikend sme zaznamenali narust aktivity trpasliku snad ve vsech moznych sferach. Vylet do Bukitingi zacal jiz brzy rano. Dorazil sem k mistu srazu coz byla zastavka naproti obchodnimu domu Gramedia, ktery je jeden z nasich orientacnich bodu tady v Padangu. holky jely angotem trochu za mnou takze sem mel chvili cas. Netrvalo to ani dve minuty a uz si me vsimnul nakej mistni ozralej trpaslik. Takze nastal klasickej postup, trpaslik si sednul vedle me a delal jako ze se zname leta, vytah nakou flasku s denaturakem a zacal si vylejvat mozek. Trvalo to jeste asi deset minut po tom co prisly holky.
Cesta do Bukitingi trvala kratsi dobu nez posledne. Po prijezdu do Bukitingi nas privitalo centrum s trhem na kerym si benesovska Janca marne snazila vybrat novej batoh. Kdyz se ji to nepodarilo zasli sme na polivku a pak se musela nase pruvodkyne Yanni pomodlit v mesite. zrejme nasadila full version pac sme tam cekali dost dlouho a jeden z mistnich muslimu musel upozornit holky ze maj v zadu tricko moc vystrceny a odhalujou si asi cm ctverecni zad. A to je pred mesitou v obdobi ramadanu obrovska provokace. Po zastrceni tricek za kalhoty devcat sme se vydali s cerstve pomodlenou Yani do mistni ZOO. Docela se mi pobyt v zoo znechutil uz u druho vybehu. Zvirata byla bud v bahne nebo byla obszpana odpadky. Krokodyli meli zalostnej rybnicek plnej platovejch lahvi a krabicek od cigaret. Docela mi i nasrala Yani jak se kvuli nam snazila probrat krokodyla kamenem. Orangutanni par mel vybeh o neco vetsi ale taky nevypadal spokojene. Nakonec sem si nakrmil slona cukrovou trtinou, slon mel stesti ze na ni dosah pac mel jednu nohu ootanou retezem a prikurtovanou k betonu. Tady holt na zvirata serou, hlavne ze se na ne lidi chodi divat a sypou rupie.

Pohled z provazoveho mostu v ZOO na Bukitingi a vzadu se vypinajici Merapi [2890m]

Po prohlidce tragicke ZOO, sme opet tragicky proudili za Yani, ktera je nase pruvodkyne a casto jakoby nechapala ze mi Evropaninejsme cviceny opicky a tahala nas vsemozne ruzne trhem. Nakonec sme skoncili v zlutym Angkotu a ten nas odvez na kraj Bukitingi k jeji kamaradce Nini, nebo tak nejak se menovala. Jeji rodina vlastni tradicni barak Minangkabau cili Rumah Gadan, ve kterym sme dali karkace a dokonce nam i uvarili docela palivou veceri. Po prohlidce mistni okoli mistni mesity sme sli spat. Rano po toustu a salku caje sme jeste sli omrknout sklizen ryze na pole a rozloucili sme se s jinak prijemnou rodinkou vyse zminene pritelkyne nasi pruvodkyne a vyrazili smer Bukitingi. S Janou sme si naplanovali vejlet k jezeru Maninjau ktery je pry velice krasny a v tuhle dobu tam mely bejt naky oslavy. Pred tim nez sme se pokouseli sehnat nakej autobus k jezeru sme navstivili system tunelu kerej tady zbyl po Japoncich. V obdobi ramadanu to tady bylo dost opusteny a v okoli moc turistu nebylo.

Pohled smerem k sopce Singalang [2880 m] prez udolni prikop kterej prej Japonci vybudovali jako obranu proti Holandanum.

Spolecnost nam delalo jen par opic kery se prisly podivat na to co bastime a kdyz se jich seslo dost na to aby zautocily, tak zautocili a zcizili baleni susenek a kus jablka. Jejich chovani bylo dost agresivni, a to nas nebavilo tak sme sli na prohlidku podzemi. Tam se na nas zase nalepilo sedm malejch kluku takze z podzemi sme meli taky prdlajs. Zatim co sme se snazili vymotat se z chodeb Yani se setkala se svejma kamosema. Tak sme se pak jeli podivat na central a sehnat nakej ten bus na Maninjau lake. Bohuzel vsechny busy tim smerem byly jiz obsazeny a navic cenybyly na tak kratkou vzalenost velice premrsteny, cim ze potvrdilo pravidlo, ze o Lebaranu se nevyplaci podnikat zadny vylety. Po kratky porade sme usoudili ze bude lepsi se vratit zpet do Padangu. Na Maninjau lake se holt podivame jindy a treba i s krocanem a kockou az dorazej. Jako nahradni plan sme opet chteli vyrazit, tentokrat uz jenom s Cermackou na nakej ostruvek prenocovat pod sirak. Opet sme narazili na problem Lebaranu, kdy sou ceny totalne premrsteny a nikomu se nic delat nechce. Tentokrat byl nas pruvodce opet muj spolubydlici Echo z Payakumbuh. Na pristavu v Padangu sme nasli akorat lod na paradise Islands za 1.5 milionu Rp. taksme vyrazili na pantai Bungus, kde snad naky lode meli bejt k pronajmuti. Na plazi Karolina sme si dali poprvy kokosa s brckem primo ze stromu a nabydli nam odvoz na vzdalenou plaz za 300 tis. Proste vsechno strasne drahy. Kdyz se chcete dostat nekam kde neni civilizace aby ste meli klid tvrde platite a to v obdobi Lebaranu plati 10x. tak sme po dalsi marne snaze dorazit na nakou opustenou plaz, ktera v te oblasti proste neexistovala dorazili zpet na nase puvodni misto, kde uz sme pred 14 dmena spali s nasim ceskym mamaradem Tomasem. Zaplatili sme 35 000 Rp. za noc a dali si Nasi goreng v mistnim warungu. Nakonec to bylo nejlepsi reseni pac ve dve rano prisel docela mohutnej slejvak a chcalo jeste dopoledne. Rano nam Echo oznamil ze jede do payakumbuh na oslavu Lebaranu s celou rodinou ze prej mu volal otec. Tak sme domu jeli bez nej.

Nic netusici Jana krmi opicku

dalsi upload 20 verinoveho videa z bukitingi:
http://www.youtube.com/watch?v=oiWT57x20tk