Akkar minggu ke kota Payakumbuh

ryzova pole u mestecka Payakumbuh, kde se narodil muj spolubydlici Echo

udoli v kanonu Harau Valley

Jeden z mnoha vodopadu v Harau Valley

Pantai Bangus, docela dobry koupani a i naky ty korali s rybkama se tam daj vysnorchlovat

Zdravim vsechny. Tenhle vikend me jeden z mych 11 spolubydlicich pozval spolecne s holkama do svoji rodne vesnice nedaleko mesta Payakumbuh na zapadni Sumatre. Patek pred tim sme si dali zase noc na plazi s pritelem Tomasem, ktery pracuje pro jednu americkou spolecnost a vyjednava zde misto pro budouci bioplynovou elektrarnu. Dali sme par pivek a koupali se v totalne teplym mori za prilivu. Ale zpatky k vyletu do Payakumbuh. Meli sme vyrazit v sest rano ale diky nasemu noclezeni na plazi a Jam karet sme nakonec vyrazili okolo pul desaty. Cesta Angkotama a dalkovym busem trvala neco prez 4 hodiny a tak sme na misto dorazili kolem pul treti odpoledne. Echo, to je jmeno meho indoneskeho spolubydliciho, nas vzal na prohlidku jeskyne. krome asi 500ti netopyru a par stalagnitu tam byl akorat smrad. V jungli sme videli spoustu tropickych druhu drevin, treba kakaovnik, kavovnik, mangovnik a par volne pobihajicich opic. Od jeskyne bylvidet i nas dalsi cil vyletu nekolika kilomtru vysoka aktivni stratovulkanicka sopka Merapi. Po shlednuti mistni bubenicke kapely cvicici na oslavu Lebaran= konec Ramadanu= neco jako u nas Silvestr nebo tak, sme odjeli Becakem do vesnice, kde nas privitala Echova matka. Paradni byla noc, pac bylo celkem jasno a na venkove nejsou svetelny emise mest a tak byla videt rada souhvezdi kery sem v zovote nevidel. Proste parada. Rano nas Echo vzbudil kolem sedmy a kolem osmy, kdyz sem pulhodiny hledal misto po celym okoli kam nevidi zadnej indonesan abych vykonal ranni obrad horici prdele, sme vyrazili. Na venkove z nas byli uplne vopareny. Sli sme asi 2 km po silnici sehnat Becak do Valey a behem cesty stacilo na minutu zastavit a hned se kolem nas tvorily zastupy mistnich cumilu.

Becak nas pak dovez na misto nekolika vodopadu v obrim kanonu. Postupne sme si prosli cely udoli. Zrovna prej neteklo moc vody, mistni rikali ze minulej tejden tady vodopady proudily daleko vic. Samotny udoli je celkem pekny a plny ryzovych policek, a sadu s kakaovnikama a mangovnikama. Po stranich litaj opice a na travnatejch plochach se pasou kravy. V jednom mistnim warungu nam udelali cinskou polivku a tentokrat i s docela uvarenym vejcem, takze salmoneloza nehrozila, teda aspon doufam. Mistni slepici vubec nevadilo ze na stole jime a obcas si na nej vylitla podivat jak nam chutna. Do zoologicky zahrady uz sme nesli, prej tam toho moc k videni neni, je to daleko a par opic sme zahlidli, tak sme vyrazili nazpatek. v Pazakumbuh sme nesmyslne cekali na zastavce kde zadnej autobus do Padangu nestavel, coz Echo zjistil az po 45 minutach, tak sme si prozmenu vzali Becak, kerej nas k zastavce hodil. Cesta autobusem trvala o pulhodinu dyl, ridic se porad snazil aby byl autobus plnej a tak furt nekde stavel a ptal se jesi nechce nekdo do Padangu. Holkam se nezadrzitelne blizil deadline 21.00 kdy jim zaviraj kolej. Tak si ridic jeste zastavil na veceri na pulhodky a jeste se divil proc pospichame. Do Padangu sme dorazili az kolem osmy. Takze holky to meli celkem tesne.